Chtěli jsme se vyhladovět k smrti, popisují život v KLDR uprchlíci

Severokorejské rakety svištící vzduchem. Vojáci pochodující s vysoko zvedanýma nohama v dokonalé souhře při přehlídkách v Pchjongjangu. Vysílání opěvující vůdce Kim Čong-una a napadající Spojené státy coby smrtelného nepřítele. Tyto obrázky Severní Koreje ze státních sdělovacích prostředků ukazují hrdou a soběstačnou zemi. Ale mimo propagandu a mimo hlavní město Pchjongjang existuje drsnější realita bídy, hladu a zoufalství, říkají přeběhlíci podle americké CNN.

"Moje rodina se rozhodla spáchat sebevraždu, protože jsme už tři dny neměli co jíst," říká severokorejská emigrantka, která nyní žije v Soulu. "Rozhodli jsme se vyhladovět k smrti. Řekli jsme si - tak zemřeme. Ale pak jsme přece jen chtěli přežít. Prodala jsem domek za 30 kilogramů rýže," popisuje.

ČTĚTE TAKÉ: Pro ženy 18 účesů, pro muže deset. KLDR přikazuje, jak se česat Povolené účesy severokorejských žen A z těchto variant si účesy vybírají severokorejští muži.

Z KLDR utekla krátce poté, co k moci nastoupil Kim Čong-un. Totožnost nechce zveřejnit, protože její rodina v Severní Koreji zůstala. "Abych přežila, musela jsem jíst trávu. Lidi trhají trávu a listy a vaří si z nich polévku," dodala.

Zprávy ze Severní Koreje naznačují, že ceny potravin se za poslední rok ztrojnásobily. Podle zprávy OSN v roce 2012 více než 25 procent severokorejských dětí trpělo chronickou podvýživou a téměř třetina žen chudokrevností. Odhaduje se, že během hladomoru, který Severní Koreu postihl v 90. letech minulého století, zemřelo až 3,5 milionu lidí. Oficiální severokorejské údaje uvádějí 220 tisíc mrtvých.

"Jako v kterékoli rozvojové zemi i tady je nejlepší k životu hlavní město. Platy jsou vyšší a lidé se mají lépe. Ale pak se vydáte do jiných měst, například do Čchongdžinu a Hamhungu, které jsou druhým a třetím největším městem v KLDR, a ty jsou viditelně mnohem ošumělejší než Pchjongjang," líčí průvodce pekingské cestovní kanceláře Koryo Tours Simon Cockerell, který do KLDR už 11 let vozí skupiny turistů. Ten také odmítá myšlenku, že každý Severokorejec musí být "herec." "Je pravda, že lidé s cizinci pořád moc nekomunikují, ale zlepšuje se to. Když jdete třeba do parku, pozdraví vás. Severokorejci jsou také lidé," uzavírá průvodce.