"Musejí se s tím sami vnitřně vypořádat, aby pak dosáhli toho, že je společnost bude akceptovat," zdůrazňuje devětačtyřicetiletý Mwimba Makiese Texas. Sní o tom, že jednoho dne bude moci financovat specializovanou ordinaci dermatologie. Slunce, které pálí dětskou pleť, totiž vyvolává rakovinu, kterou v konžské metropoli, kde zdravotnický systém téměř neexistuje, nelze léčit. "V případě komplikací nastává jistá smrt," říká.
V Africe je mnohonásobně víc albínů než v Evropě. A jejich život je nesrovnatelně těžší
Handicapovaní, křehcí a často na okraji společnosti žijící albíni postižení geneticky vrozenou poruchou tvorby barviva melaninu přežívají v Konžské demokratické republice stejně jako jinde v Africe jen velmi těžko. V Kinshase, kde žije 12 milionů obyvatel, jich je na 4000.
Zatímco tato dědičná choroba postihuje jen jednoho z 20.000 obyvatel Západu, v Africe jí podle údajů OSN trpí jeden ze 3000 obyvatel a ve východní Africe dokonce jeden z 2000.
ČTĚTE TAKÉ: |
Tato nemoc způsobuje rovněž absenci pigmentu v očích, která vyvolává světloplachost a problémy s viděním. "Albínům hrozí poranění kůže, pokud jsou vystaveni slunci, a rakovina kůže u nich obecně vzniká v časném věku," připomíná Světová zdravotnická organizace (WHO).
Pomáhá nadace
Texas založil malou nadaci, která má 450 členů, a neúnavně zde vysvětluje matkám i dětem, že jsou jako ostatní, ale že se především musejí chránit před sluncem.
Každý druhý měsíc si pronajímá sál v centru města, zveřejňuje inzeráty v novinách a snaží se tu shromažďovat ohrožené rodiny. Ty jsou rády, že se o ně někdo zajímá.
Paní Lokombo Makambová drží v náručí svého desetiměsíčního vnoučka Morgana a snaží se, aby si hrál s ostatními dětmi. "Je jako ostatní děti," říká tato starší dáma.
Texas vysvětluje, že tento handicap není tak dramatický, ale že každý albín musí být opatrný a především se chránit před slunečními paprsky.
Po státní hymně některé skupiny zpívají, jiné hrají nějaké představení a další tančí. Nakonec Texas rozdává krémy chránící před sluncem, vazelínu a sluneční brýle, podle toho, co se mu podařilo koupit nebo co dostal od některých velvyslanectví, mezinárodních či nevládních organizací.
Texas má vždy ve své brašně hrůzostrašné fotografie dětí postižených rakovinou kůže. Většina z nich zemřela, a to ho zjevně nenechalo lhostejným.
Afričtí albíni. Osmiletá Faraja a desetiletý Pishon s šestiměsíčním bratrem Jeminem. Oba jejich rodiče mají černou pleť, ale jsou nositeli recesivního albínského genu.
Oběti šamanů
V Kongu nebyla provedena žádná seriózní zdravotnická studie o úmrtnosti osob postižených albinismem, ale všichni tito lidé jsou snadno zranitelní a musejí se chránit. Již od prvních dní dítěte musejí být rodiče informováni a musejí své dítě chránit před slunečními paprsky, které jsou v krajích poblíže rovníku tak hojné a silné. Avšak košile s dlouhými rukávy, dlouhé kalhoty, čepice a sluneční brýle nejsou v chudších čtvrtích běžné, děti zde bývají oblečeny jen spoře.
Kromě růžové barvy pleti, která tak kontrastuje na pozadí černošské komunity, jsou albíni také znevýhodněni tím, že špatně vidí a nesnášejí ostré světlo. Ve škole, do níž v Kongu nechodí zdaleka všechny děti, musejí sedět v první lavici, jinak nic nevidí.
Tyto potíže se však mohou obrátit ve výhodu, vysvětluje albín Michel, jenž se stal právníkem. Na základní a střední škole mohou mít albíni sice problémy, protože špatně vidí na tabuli, ale na vysoké škole bývají velmi úspěšní, protože si díky svému handicapu vypěstovali vynikající paměť.
Ve dvou sousedních zemích, v Tanzanii a v Burundi, se mladí albíni často stávají obětí šamanů. Rada OSN pro lidská práva schválila 13. června rezoluci vyjadřující znepokojení nad útoky proti albínům, jakož i nad jejich diskriminací a stigmatizací.
