Severokorejcům - nyní ve věku od 15 do 23 let - se před několika roky podařilo po jednom překročit přísně střeženou hranici mezi KLDR a Čínou. Byli to většinou sirotci či děti, o něž se rodiče nemohli či nechtěli starat. K emigraci je dohnal hlad.
"Toto dítě žilo se svým otcem. Jednoho dne vkročil jeho otec do prostoru severokorejské vojenské základny ve snaze najít nějaké jídlo, ale chytili ho a umlátili k smrti. Dítě bylo svědkem tohoto činu. Jeho matka mu pak zakázala vrátit se domů a házela po něm kameny, aby ho zahnala," uvedl ve videu pro CNN jihokorejský misionář, který uprchlíky v Číně našel a poskytl jim pomoc.
Kaše z rybích kostí a hlodavci jako luxus
Mladí běženci se živili zbytky jídla, které našli v popelnicích. Vařili si kaši z rybích kostí a vyhozené rýže a pak jedli zubní pastu, která jim prý pomáhala pokrm trávit. Hlodavci byli považováni za luxus. Když misionář M.J. některé z těchto Severokorejců poprvé v prosinci 2009 spatřil, měli na rukou a na prstech u nohou omrzliny. Bydleli ve staré opuštěné budově, kde teploty klesaly až k minus 30 stupňům Celsia. Někteří z nich měli na těle zranění, která jim způsobili příslušníci bezpečnostních sil či obchodníci, když je přistihli při krádeži potravin.
Sirotci byli těžce podvyživení a tělo jim pokrývaly omrzliny
Jeden ze sirotků, nyní dvacetiletý muž, misionáři řekl, že chce žít v Číně, protože "v Číně ani žebráci nemají hlad".
"Tyto děti trpěly podvýživou a nemocemi. Žily v hrozných hygienických podmínkách... podle všeho byly nakažené tuberkulózou a sužovaly je různé kožní choroby. Kvůli podvýživě byly na svůj věk nevyvinuté," popisuje M.J.
ČTĚTE TAKÉ: |
Za lepším životem přes Laos
Misionář s manželkou nabídli mladým lidem, že jim pomohou dostat se do Laosu a poté do třetí země, nejspíš Jižní Koreje či Spojených států, kde mohou požádat o azyl. Tuto cestu podstupuje řada severokorejských uprchlíků a jihokorejský misionářský pár také tímto způsobem již jiným lidem z KLDR pomohl utéci za lepším životem.
Skupina devíti sirotků strávila téměř dva roky v Číně v domě jihokorejských manželů, kde žili v neustálém strachu, že je odhalí úřady. Z domu nemohli vycházet. Čína zpravidla severokorejské běžence, kteří se dostanou na její území, vrací zpět do KLDR. "Ty děti byly uprchlíky tak dlouho, že byly na podobnou situaci zvyklé," uvedl misionář.
Jihokorejští manželé se snažili najít v USA pro uprchlíky adoptivní rodiče, ale neúspěšně. Tak se rozhodli pro dlouhou pouť k laoským hranicím. Cestou zažívali i radosti - jeden z utečenců vůbec poprvé oslavil narozeniny, navštívili rovněž zábavní park a poprvé si hráli bosi na pláži. "Když jsme s těmito dětmi žili, viděli jsme, jak se mění. Poprvé měly nějakou naději, nějaké sny, vím, že byly šťastnější," řekla misionářova manželka.
Navždy ztraceny
Kolem 10. května se konečně skupina, která neměla žádné doklady, vydala na cestu džunglí přes hranice. Kvůli zesíleným kontrolám trval pochod místo 40 minut čtyři hodiny. Ale cestou autobusem do laoské metropole přišla nečekaná policejní kontrola, která vše zmařila. Mladí Severokorejci byli zadrženi a přes dva týdny vyslýcháni laoskými imigračními úředníky. M.J. uvedl, že ho policejní zásah překvapil a že se mu nic podobného u předchozích uprchlických skupin nikdy nestalo.
Misionáři opakovaně žádali o pomoc jihokorejské velvyslanectví v Laosu, jeho zaměstnanci je ale pouze vybízeli k čekání. 27. května laoské úřady sdělily Severokorejcům, aby si sbalili věci a připravili se na cestu do Jižní Koreje. Ozval se jásot, roky ukrývání měly konečně být minulostí. Místo toho však laoské úřady prý zamkly misionářský pár na dvě hodiny na imigračním úřadě a předaly zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), že utečenci byli přes Čínu posláni zpět do KLDR.
Severokorejská propaganda
Pchjongjang následně mladé běžence využil pro propagandu. V červnu se objevili ve státní televizi, kde prohlásili, že byli vylákáni ze Severní Koreje za hranice, a poděkovali vůdci Kim Čong-unovi, že je zachránil a dostal je zpátky. Od té doby nejsou o skupině žádné zprávy.
"Bojím se, co se s nimi stane, až tato propaganda skončí. Když přestaneme případu věnovat pozornost a přestaneme se ptát, kde tyto děti jsou, budou navždy ztraceny," konstatoval zdrcený misionář M.J.
