V první řadě v kostele Santo Nino seděla i pětapadesátiletá Rosario Capidosová. Se slzami v očích objímala svého devítiletého vnuka Cyricha. Když tajfun 8. listopadu udeřil, byla doma spolu s dalšími devíti členy rodiny. Voda začala rychle stoupat, jí se ale podařilo převézt svá tři vnoučata na desce z polystyrenu přes zaplavenou silnici do nedalekého čínského chrámu. Všichni přežili.
|
"Proto pláču. Děkuji Bohu, že jsem dostala druhou šanci žít," uvedla Capidosová.
Kostely slouží zároveň jako přístřešky pro ty, kteří přežili. V Santo Nino nyní žije asi třicet rodin. Místo zároveň funguje i jako skladiště pro vodu a jídlo. Mši sloužil farář Amadero Alvero. V prvních hodinách po zkáze ale v kostele příliš nepobýval. Procházel totiž ulicemi Taclobanu se svěcenou vodou a modlil se za oběti neštěstí. "Navzdory tomu, co se stalo, stále věříme v Boha," citovala ho agentura AP. "Kostel může být zničený, ale naše víra je netknutá," dodal farář.
Devět dní po katastrofě se konečně daří dostat do nejhůře postižených míst potřebné zásoby, léky i vodu. Supertajfun vyhnal z domova na čtyři miliony lidí a poničil půl milionu domů. Zasaženou oblast by měl dnes navštívil filipínský prezident Benigno Aquino, který byl kritizován za pomalou reakci na obrovskou humanitární krizi, které musí země čelit.
