Jméno matky ani dítěte není možné z bezpečnostních důvodů zveřejnit, avšak okolnosti narození malého Syřana jsou známy podrobně. Když se žena v počátečním stadiu porodu dostala na kliniku ve své obci, řekli jí, že ji nemohou přijmout. Manžel věděl o izraelské porodnici a měl o manželku strach.
Rozhodl se proto podniknout nebezpečnou jízdu územím bojů k hranici státu, který je se Sýrií ve válečném stavu. Věděl, že se musejí dostat na místo, odkud je uvidí izraelští vojáci, kteří střeží hranici. Odtud je pak izraelská vojenská sanitka odvezla do nemocnice právě včas na to, aby Syřanka porodila pod dohledem lékaře.
Syrský pár věděl o trase, kterou zajišťují na syrském území průvodci a na izraelském vojenští záchranáři a která vede až k rukám izraelských lékařů a zdravotních sester. Syrská rodička byla podle zpravodajského serveru BBC 177. občanem Sýrie, jehož ošetřili lékaři izraelské pohotovosti a dalším z těch, kdo se stali součástí tohoto pozoruhodného spiknutí v mučivé syrské válce.
Známá spolehlivá trasa
Sýrie s Izraelem jsou formálně znepřátelené země po desítky let. A přesto když do Izraele před devíti měsíci dorazil první syrský pacient, vytvořila se rychle spolehlivá trasa, již pak využili další. Je natolik známá, že mnozí syrští pacienti dokonce přijíždějí s nálezy, které syrští lékaři napsali pro své izraelské kolegy.
Ředitel izraelské nemocnice Oskar Embon říká prostě: "Mezi některými z těch pacientů a personálem naší nemocnice se vytvořilo přátelství, ti lidé vyjadřují vděk a přejí si, aby naše země žily v míru." Izraelci prý ošetří každého, kdo to potřebuje. Většinou jsou to ženy a děti, ale není vyloučeno, že mezi muži, kteří přijeli do Izraele, byli i lidé, kteří bojovali na straně armády prezidenta Bašára Asada, nebo islámští povstalci, kteří by v případě vítězství v Sýrii neváhali útočit na Izrael.
Syřané a Izraelci nejsou nepřátelé, říká ředitel izraelské nemocnice
Embon říká, že patří k etice jeho profese i státu nerozlišovat mezi nemocnými. "Nečekám, že kvůli tomu, co tady děláme, začnou milovat Izrael, ale očekávám, že budou přemýšlet o zkušenosti s námi a uvědomí si, že Syřané a Izraelci nejsou nepřátelé, jak to líčí jejich vláda," řekl Embon.
Už po několika hodinách strávených v nemocnice v Cfatu si člověk uvědomí lidské drama, které mnozí z pacientů prožívají. Nemluví o tom ale z obav, že by po návratu měli v Sýrii problémy.
Hlavní osobou v tomto příběhu je izraelský Arab Farís, který je sociálním pracovníkem a lidsky má k nemocným nejblíže. Organizuje pro pacienty sbírky, aby jim mohl poskytnout toaletní potřeby i kartáčky na zuby. Není lehké vysvětlit malému dítěti, které přišlo při výbuchu o zrak, že už nebude nikdy vidět. Ještě těžší je, když s pacienty ze Sýrie naváže kontakt, pomáhá jim překonat těžkosti spojené se zraněním, ale po ukončení léčby a jejich odjezdu se tento kontakt bez výjimky přeruší.
Doma Syřané o tom, že byli léčeni v Izraeli, mluvit nemohou, tamní zdravotnický systém je v troskách a nikdo už jim pak zřejmě nepomáhá. Dokud boje v Sýrii neskončí, bude pravděpodobně trasa vedoucí přes hranici do Cfatu využívaná čím dál víc.
