"Dnes při vystoupení odkopnu boty," plánuje Žu-chan v zákulisí před koncertem v Šanghaji. "Navozuje to ve mně pocit nespoutanosti a můžu pak na jevišti poskakovat," vysvětluje.
Jediný cíl - být popovou hvězdou
Nespoutanost není pro tuto jednatřicetiletou zpěvačku, která má klasické hudební vzdělání, ničím přirozeným. Žu-chan nepije alkohol, nekouří ani nenavštěvuje noční kluby. Její život je podřízen jedinému cíli - stát se osobností světového popu - a Žu-chan má při tom plnou podporu mocné Číny.
Aby Žu-chan dosáhla úspěchu, musí ale získat sebevědomí a návyky západních popových idolů, k čemuž patří i shazování bot.
V roce 2011 se Žu-chan stala první umělkyní, která se upsala státem podporovanému projektu Earth's Music, jenž má produkovat hudebníky, kteří dokážou proniknout na mezinárodní trh. Iniciativa je součástí snah posílit takzvanou měkkou moc Číny. Projekt Earth's Music je pro Peking tak důležitý, že byl údajně zahrnut do stávajícího hospodářského pětiletého plánu.
"Jestliže máte silnou ekonomiku, lidé vás vnímají jako velkou zemi. A my silnou ekonomiku máme. Ale jen když máte vlivnou kulturu, vnímají vás ostatní jako supervelmoc," prohlašuje Bill Cang, viceprezident čínské hudební distribuční společnosti Synergy.
Školený soprán vs. rock
Žu-chan studovala na šanghajské konzervatoři, která je jednou z nejprestižnějších vzdělávacích institucí v oboru klasické hudby v Číně. Díky svému sopránu získala řadu významných rolí, včetně obsazení v rockové opeře anglického autora Damona Albarna Monkey: Journey To The West, která je adaptací čínské legendy Putování na západ/Opičí král.
"Celé dětství jsem strávila hrou na klavír," vzpomíná Žu-chan. "Každý den po škole jsem čtyři hodiny cvičila... nic jiného jsem nedělala," dodává.
Nyní se ale musí zpěvačka přeškolit a změnit svůj hlas trénovaný na klasickou hudbu na nevázanější projev. Na večerním koncertě vystupuje s americkou rockovou skupinou Edisun, přičemž dostojí svému slibu a uprostřed zpěvu úhledně zuje boty.
Klasický projev Ťia Žu-chan:
Firma Synergy je přesvědčena, že směsice východní a západní hudby je klíčem k úspěchu na světovém hudebním trhu. Doposud však západní kapely jako Yeah Yeah Yeahs či Metallica zaznamenaly podstatně větší úspěchy v průniku na čínskou scénu, než se podařilo jejich čínským protějškům na Západě.
"V letech 1930 až 2013 bylo jen pár písní, které překročily hranice Číny na Západ," říká hudební producent David Liang. "Byl to song Rose Rose I Love You, verze čínské populární písně ze 40. let v podání amerického zpěváka Frankieho Lanea, či instrumentální skladba Dance of the Yao People," konstatuje Liang.
Také Žu-chanina popularita zatím nestoupá do žádných závratných výšin. Na mikroblogu Weibo, který je čínskou obdobou Twitteru, má zpěvačka 500 000 sledujících, ale její první album Time to Grow - směs balad, popu a čínského folku - se neprodává tak dobře, jak se očekávalo.
Pilná práce financovaná vládou
V šanghajském sídle společnosti Synergy, jehož nablýskané chodby lemují zpěvaččiny plakáty v nadživotní velikosti propagující její album, Žu-chan se svým týmem pilně pracuje. Veškeré přípravy financuje vláda.
Každý měsíc lidé ze společnosti Synergy přinesou zpěvačce širokou škálu nových CD k poslechu."Je to pro ni těžké. Nutím ji poslouchat víc rocku, hip-hopu, R&B. Říká mi, že v dospívání tuto hudbu poslouchat nesměla," prohlašuje manažer Jean Wernheim.
"Západní hudba je jako dáma oblečená od Chanelu. Velmi elegantní. Od Michaela Jacksona se učím rytmus, Ke$ha mě učí se odvázat," říká Žu-chan.
Podle analytika Andrewa Fielda je hlavním cílem Číny v tomto projektu ukázat svou velkorysost, aniž by však překročila vymezené hranice. "Americké popové hvězdy nesou poselství svobody, vzpoury a práva člověka na to stát se, kým chce - což je přesně to, co čínská vláda šířit nechce," podotýká Field.
Podpora vlády? Past
Žu-chan není jedinou čínskou interpretkou, která se v současnosti snaží prosadit na mezinárodní scéně. Populární indie kapela Carsick Cars uspořádala v roce 2007 turné po Evropě společně s americkou rockovou skupinou Sonic Youth a měla poté vystoupit v Číně, vláda to ale zakázala. "Dodnes netušíme proč," říká šestadvacetiletý frontman skupiny Šou Wang na zkoušce kapely v podzemní parkovací garáži.
Skupina si vede dobře i bez posvěcení od vlády a na pokusy státu vytvářet vlastní hvězdy se Wang dívá skepticky. "Pokud vás podporuje vláda, ocitáte se v pasti," vysvětluje. "O umělcích, které si vláda vybere a které propaguje, lidé v Číně nikdy neslyšeli," dodává.
Carsick Cars: You Can Listen You Can Talk
