Vojáci v SAR masakrují civilisty před očima mezinárodních sil

Lidovky.cz: Šokující barbarství. Tak popsal konflikt ve Středoafrické republice Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Antonio Guterres. Nevládní organizace v čele s Amnesty International hovoří o masivních etnických čistkách. Potvrzují to zprávy, které máte z místa?
O etnických čistkách není sporu. Před vypuknutím konfliktu ve středoafrických městech žilo 10-20 procent muslimů, nyní téměř zmizeli. Ti, kteří se nestali obětí násilí, utíkají v obavě o svůj život. Například v Bozoum, kde situaci monitoruje náš dobrovolník při tamní karmelitánské misii Vojtěch Bílý, už muslimové prakticky nejsou, posledních 2500 město opustilo minulý týden. Jejich odjezd byl nesmírně emotivní: neodcházeli dobrovolně, opouštěli místo, kde se narodili, kam patřili.

Lidovky.cz: Proč jim hrozilo nebezpečí?
Je to zákonitý důsledek předchozího dění. Když byli u moci muslimští rebelové z organizace Séléka, kteří se na místních obyvatelích dopouštěli zločinů, docházelo tam k jevům, které velmi dobře známe ze všech totalit: někteří lidé se Sélékou kolaborovali. To se všeobecně vědělo. V době, kdy milice anti-balaka nabraly na síle, tedy od podzimu 2013, si začaly vyřizovat účty nejen s příslušníky Séléky, ale právě i s těmito kolaboranty – začali je vyhánět a vraždit. Za oběť jim však padlo i mnoho nevinných muslimů, kteří se Sélékou nijak nespolupracovali. To je důvod masového exodu muslimů, jehož jsme v posledních týdnech svědky.

Lidovky.cz: Převážná část středoafrických muslimů se živila obchodem, zajišťovali například prodej potravin. Nezhoršil jejich odchod už tak hlubokou humanitární krizi v zemi?
Bohužel ano. Muslimové ve městech skutečně drželi ekonomickou situaci. Poté, co odešli, panuje nedostatek základních potravin – buď vůbec nejsou k dostání, nebo jsou několikanásobně dražší a lidé si je nemohou dovolit. Středoafričanům hrozí skutečný hladomor, tím spíš, že potravinové zásoby, které se do země podařilo ještě v lednu dovézt, jsou na dně a další se do vnitrozemí jen tak nedostanou, protože kamiony s potravinovou pomocí teď kvůli hrozícímu nebezpečí uvízly u hranic.

Desetiletý Peter. Čtvrtina populace SAR potřebuje potravinovou pomoc, uvádí OSN

Lidovky.cz: Máte zprávy o tom, kam muslimové míří? Do uprchlických center na hranicích?
Zprávy jsou bohužel dost kusé. Nicméně podle toho, co vím, je soustřeďují do uprchlických táborů poblíž hranic Čadu a Konga. Není příliš jasné, kdo jejich transport zajišťuje, ale podílejí se na něm jednotky MISCA. (Zkratka z Mission Intérnationale de soutien a la Centrafrique sous counduite africaine. Jedná se o mezinárodní mírové síly pod patronátem Africké unie, vytvořené přímo kvůli středoafrickému konfliktu. MISCA vznikla 5. prosince 2013, tedy v den, kdy propuklo krveprolití v hlavním městě SAR Bangui, pozn. red.) Sami by tak daleko odejít nezvládli – nemají auta ani peníze, veřejná doprava neexistuje. Strašné je, že když těch posledních 2500 muslimů opustilo Bozoum, spolu s nimi odjela i MISCA, to znamená veškeré vojenské síly, které tam jakžtakž udržovaly pořádek. Město ponechaly zcela napospas, po jejich odchodu tam okamžitě zavládl chaos, obrovsky vzrostla kriminalita.

Lidovky.cz: Násilné střety tedy pokračují i po odchodu muslimů? Obracejí se příslušníci anti-balaky proti sobě?
Problém je, že k anti-balace, která původně vznikla skutečně jen proto, aby před Sélékou chránila životy a majetek křesťanů, se postupem času přidalo mnoho kriminálních živlů a v chaosu, který v zemi panuje, lze velmi těžko rozlišit, kdo je kdo. Například v Bozoum se teď vynořila jakási kvazi-policejní skupina, která už není vyzbrojena pouze noži a mačetami, ale disponují ukradenými kalašnikovy. Zbraně jsou pro ně jedinou silou argumentu. V bludném kruhu násilí nezbývá než apelovat na místní, aby se neřídili principem oko za oko, zub za zub. Ale je to nesmírně těžké. Jistou naději představují tamní misionáři, kteří Středoafričanům po léta obětavě pomáhají, v Bozoum je to otec Aurelio, který má u místních obrovskou autoritu. (Aurelio stojí v čele karmelitánské misie v Bozoum, jeho blog monitorující aktuální dění můžete sledovat ZDE, pozn. red.)

Lidovky.cz: Mluvila jste o mezinárodních jednotkách MISCA. Sílí hlasy, že vojenská mise v SAR není schopná krveprolévání zabránit...
Měla jsem možnost nahlédnout do materiálů, jež byly předloženy ministrům zahraničí EU na konci ledna, kdy se schvalovalo posílení mise. Je v nich popsán mandát, jímž mezinárodní síly v SAR disponují, marně jsem tam však hledala vysvětlení toho, co se v zemi děje. Například ve městě Bokaranga lidé věděli, že se blíží ozbrojenci, kteří je přicházejí zmasakrovat (oni sami mluvili o „hrdlořezech“), ale pomoci vojáků se nedovolali. V Bruselu se hovořilo o tom, že francouzští vojáci z operace Sangaris (název vojenské mise, již Francie v SAR zahájila 5. prosince loňského roku, pozn. red.) mají podpořit autoritu a sílu jednotek MISCA. Minulou středu se však v hlavním městě Bangui odehrál otřesný případ lynče: středoafričtí vojáci se účastnili slavnostního ceremoniálu vedeného novou prezidentkou Catherine Samba-Panzovou, která v proslovu zdůraznila, že krveprolévání musí být učiněna přítrž. Pouhých několik minut poté si skupina vojáků vyhlédla mezi shromážděnými lidmi jednoho muže, jehož obvinila z kolaborace se Sélékou, a zmasakrovala ho. Ti vojáci ho ubodali, načež mu usekali končetiny a zapálili ho, to vše za bílého dne a před očima francouzských jednotek. To vyvolává skutečné otazníky. Má snad Sangeris tyto vojáky, a v důsledku tedy i jejich excesy, podporovat? Je to otázka mandátu, profesionality nebo počtu? Patrně od všeho trochu.

Lidovky.cz: Domníváte se, že posílení mise pomůže?
Bezesporu ano, už jen z toho důvodu, že více vojáků by bylo schopno zabezpečit humanitární konvoje, a pokrýt tak palčivou potřebu potravinové a další pomoci. Ten aktuální počet je zoufale nízký.. Srovnejte si to s jinými čísly – minulý rok v Mali nebo letos v Jižním Súdánu nasadila Francie přes deset tisíc mužů, v SAR je to stále jen 1600. Působí sice v součinnosti s jednotkami MISCA, která tam má téměř 5000 mužů, ale to je pořád málo. Jsou tam od prosince, a od prosince chodí nonstop zprávy, že jejich zásahy byly nedostatečné. Nezbývá než konstatovat, že mezinárodní vojenská mise ve Středoafrické republice - aspoň doposud - selhává.