Sankce Spojených států, Evropské unie a jejich spojenců zapadají do koncepce, na níž se evropští a američtí diplomaté dohodli ještě na začátku března. Brusel a Washington tehdy vypracovaly čtyři balíky sankcí a stupeň závažnosti závisel na počínání Moskvy. V případě anexe nejen Krymu, ale i jihovýchodní Ukrajiny by se počítalo s tvrdými, paralyzujícími sankcemi íránského typu. Ačkoliv na tento čtvrtý balík nedošlo, Moskva se na něj připravuje.
"Mezinárodní trhy a investoři mohou i bez zvláštních opatření interpretovat kroky regulátorů způsobem, který bude pro nás krajně nevýhodný, a začnou opouštět ruská aktiva. Pak nám zasadí ránu nikoliv politici, ale světové trhy," tvrdí zdroj z řad ruských představitelů.
Bolestivá reakce trhu
Mezinárodní byznys už chápe situaci okolo Krymu jako velké riziko. "Čísla pro Rusko se v globálních fondech ruší. Mnozí cizinci přemýšlejí, jak se potichu zbavit ruských aktiv, aniž by se trh zhroutil," tvrdí manažer jednoho velkého fondu. Reakce trhu může bolet. Pokud agentury Moody's a S&P sníží Rusku ratingové známky, zdraží úvěry nejen pro stát, ale také pro klíčové státní banky a pro všechny firmy, které si půjčují na Západě.
Podle ruské centrální banky dlužily začátkem roku tamní finanční ústavy cizincům téměř 215 miliard dolarů a ruské firmy asi 438 miliard dolarů. V příštích dvou letech mají banky splatit skoro 88 miliard a firmy více než 182 miliard dolarů. Vláda už chystá rezervy pro případ, že by musela vykupovat dluhy strategických firem.
Kvůli zhoršení vztahů se Západem mohou nejen zdražit půjčky, ale také se zavřít přístup ruských firem na burzy v Londýně a New Yorku.
PSALI JSME: |
Odliv kapitálu
Dalším následkem je odliv kapitálu. Loni podle centrální banky z Ruska odteklo skoro 63 miliard dolarů. V případě vyhrocení situace někteří experti odhadují odliv kapitálu až na 50 miliard, ovšem nikoli za rok, ale za pouhé jedno čtvrtletí.
Závažné důsledky mohou mít i snahy EU snížit závislost na ruském plynu a ropě, hlavní položce ruského vývozu a hlavního zdroje příjmů státního rozpočtu. Loni totiž ruský plynárenský monopol Gazprom kryl asi 30 procent spotřeby zemního plynu v Evropě, ruské firmy pak asi 27 procent spotřeby ropy.
Zatím se Evropa ruských surovin zřeknout nemůže, ale za tři až pět let mohou pozice ruských firem na evropském trhu utrpět. Hrozbu představuje možná liberalizace vývozu zkapalněného břidlicového plynu a ropy z USA.
Pro Rusko jsou vyhlídky západního podnikání velice špatné. Na Evropu připadá polovina ruského zahraničního obchodu (loni více než 410 miliard dolarů), evropské investice v Rusku pak dosáhly zhruba 288 miliard dolarů, i když část představují investice zahraničních "dcer" ruských firem.
Při zpomalení růstu ruské ekonomiky bude rozpad vztahů s EU velice bolestný. Zdá se však, že Moskva mezitím vymyslela, jak si ztráty vynahradit. Odpovědí na počínání Západu může být aktivnější rozvoj vztahů s Asií. To se chápe jako jedna z hlavních pojistek pro případ tvrdých sankcí, tvrdí zdroj z ruské vlády.
Obama zavedl sankce pro další ruské občany:
Asie jako alternativa
Asie se může stát plnohodnotnou alternativou vůči výlučnému zaměření na evropský trh, míní Sergej Men z hongkongské společnosti Eurasia Capital Partners. Asijské země jsou totiž pro klíčové ruské komodity nejrychleji rostoucím trhem. Čína sice zaostává objemem obchodu za celou Evropskou unií, ale z jednotlivých zemí je od roku 2009 největším obchodním partnerem Ruska.
Na překážku je chybějící dopravní infrastruktura. Jediný ropovod do Číny otevřela společnost Transněfť až v roce 2010, Gazprom o výstavbě plynovodů jedná sice už od roku 2006, ale zatím marně. Vzhledem k tomu, že výstavba plynovodů, železnic a závodů na zkapalňování plynu si vyžádá nejméně pět let, Rusko možná diversifikaci nestihne včas. Také mu chybějí peníze na mohutné projekty. Peking je však ochoten pomoci ruským partnerům, ujišťuje zdroj z jedné velké čínské státní banky.
"Pro Čínu je rozvoj vztahů s Ruskem součástí strategie energetické bezpečnosti," míní analytik Vasilij Kašin. Peking se snaží o pozemní přístup k ruskému plynu a ropě, aby snížil závislost na zranitelných námořních trasách, které by USA mohly přerušit.
Další ruskou pojistkou by se mohla stát spolupráce s Jižní Koreou a Japonskem, které hluboce znepokojuje vzestup Číny. "Tokio vkládá do spolupráce s Ruskem velké naděje. Cílem není pouze japonské podnikání, ale i pomoc Rusku, aby se nestalo surovinovým přívěskem Číny," tvrdí jeden z expertů japonské vlády. Kvůli zlepšení vztahů s Ruskem a s Putinem byl premiér Šinzó Abe jediný z představitelů G7, který navštívil olympiádu v Soči.
Spojené státy nyní stojí před geopolitickou volbou: buď budou pokračovat v tlaku na Tokio a Soul, aby prohloubily izolaci Ruska, anebo jim dovolí omezit se na symbolické sankce, aby Moskvu nenatlačily do náruče čínských soudruhů.
