Lidovky.cz: Existuje ještě naděje, že někdo z pohřešovaných přežil?
S největší pravděpodobností ne. Trajekt se potopil minulou středu, tedy před devíti dny. To, že by někdo celou tu dobu přežil, částečně pod vodou, která má teplotu kolem 12 stupňů, bez pitné vody, byť třeba i ve vzduchové kapse, je v podstatě nemožné. Bohužel to přiznali už i záchranáři.
Lidovky.cz: Jak záchranáři postupují?
V akci je přibližně 200 lodí, kolem 30 vrtulníků a letadel a asi 600 lidí. Byla jsem přímo na místě té nehody, tedy 20 kilometrů od pobřeží, a myslím si, že záchranáři dělají vše, co je v jejich silách. Potápěči pracují na směny, bojují s dekompresní nemocí z toho množství ponorů, na místě jsou lékaři, armáda. Pomáhá také spousta dobrovolníků, ať už jako potápěči, tak jako zdravotníci, kuchaři, dokonce i prodavači jídla, také ti jsou tam velmi potřební. Záchranáři používají nejmodernější dostupnou techniku, mají zařízení na prohledávání vraků se sonarem, dnes dokonce Američané vyslali speciální podmořské plavidlo...Je to skutečně masivní operace.
Pátrání v okolí potopeného trajektu:
Lidovky.cz: Přesto si rodiny pasažérů stěžují: jak na přístup úřadů, tak na to, že pátrání není dostatečně důkladné. Je jejich kritika oprávněná, nebo pramení ze zoufalství, které bezesporu pociťují?
Na tuhle otázku je poměrně těžké odpovědět. Když jsem v prvních dnech pátrání přijela do přístavu Činto (z ostrova Činto jsou koordinovány záchranné akce a na zprávy o svých blízkých tam čekají i příbuzní pohřešovaných, pozn. red.), musím říct, že tam panoval trochu chaos. Záchranáři neměli žádného mluvčího, úředníci špatně komunikovali s médii, rodiny nebyly o pátrání dostatečně informovány... To ovšem neznamená, že by záchranáři zanedbávali samotnou pátrací operaci: do potopeného vraku se dostali poměrně rychle, ačkoli to bylo velmi obtížné, vyvinuli speciální sekeru, jíž rozbili okna, aby se pronikli dovnitř. Práci jim komplikovalo počasí i podmořské proudy, které jsou tam velmi silné, údajně vůbec jedny z nejsilnějších v okolí Korejského poloostrova. Podle mne k žádnému zásadnímu pochybení ze strany záchranářských týmů nedošlo. Jiná otázka pochopitelně je, jak dobře komunikovaly úřady s rodinami.
Rozzlobení příbuzní pasažérů trajektu požadují po úřadech rychlejší a efektivnější pátrání.
Lidovky.cz: Věří ještě příbuzní, že jejich blízcí přežili?
Rodiny pasažérů se s tragédií vyrovnávají nesmírně těžce. Někteří stále doufají - aspoň včera, kdy jsem odjížděla -, že jejich potomci budou nalezeni živí. Podle psychologů je to běžná reakce. Já jsem s pozůstalými osobně nehovořila, přiznám se, že v tu chvíli mi to nepřišlo vhodné – podle jejich přání s médii mluvil pouze jejich zástupce a ten nám sděloval spíše praktické věci, typu co se mu nelíbí na vyšetřování, jak by měla probíhat identifikace těl a podobně. Přesto jsem vedle nich pět dní pobývala, od rána do večera jsme společně seděli na molu, rodinní příslušníci chodili k moři, aby se vyplakali, nebo jen vykřičeli... Takže těch příběhů jsem zaznamenala mnoho. Asi nejsmutnější je tragédie čtyřčlenné rodiny, z níž se zachránila jen pětiletá dcerka – její šestiletý bratr jí dal svou vestu, když se loď začala potápět, a odešel hledat rodiče. Ani rodiče, ani chlapec se zatím nenašli. Rodina mířila na onen idylický ostrov Čedžu z toho důvodu, že si tam z pracně našetřených peněz zakoupili farmu a chtěli začít nový život na venkově. Podobných příběhů jsou tam ale samozřejmě desítky. Většina obětí jsou studenti, kteří měli celý život před sebou. Jedna z přeživších dívek mi vyprávěla, že se s kamarádkou domlouvala na společných studiích na vysoké škole. A najednou kamarádka už není...
Zatímco se pozůstalí na břehu modlí, čluny přivážejí další těla utonulých:
Lidovky.cz: Posádka trajektu je kvůli havárii vyšetřována. Kolik jejích členů je vyslýcháno a padla už nějaká konkrétní obvinění?
Podle páteční zprávy korejského tiskového úřadu je vyslýcháno už 20 z celkem 29 členů posádky. Obviněni byli zatím jen kapitán a dva důstojníci, a to ze zanedbání svých povinností, neposkytnutí pomoci a nedodržení námořního zákona. Veřejnost si ovšem přeje, aby byli souzeni i za vraždu, za což jim mimochodem v Koreji hrozí až doživotí. Vyšetřování však ještě zdaleka není u konce a je možné, že další obvinění budou následovat.
VÍCE ZDE: |
Lidovky.cz: Ví se již něco bližšího o příčinách neštěstí?
Stále není jasné, co se přesně stalo, přestože vyšetřovatelé mají různé teorie. Těch příčin bude pravděpodobně víc. Zaprvé: loď nebyla dobře vyvážená, majitel prý šetřil a nevybavil ji programem na vyvažování nákladu, který navíc nebyl správně ukotvený, takže se pohyboval. Hovoří se také o tom, že trajekt mohl být přeplněný, což ale z dostupných dokumentů zatím nelze zjistit, více nám poví samotný vrak, až se ho podaří vyzvednout. Svou roli hrálo jistě i to, že plavidlo ve chvíli havárie řídil teprve třicetiletý kormidelník, bez zkušeností a dokonce bez zkoušek na tuto třídu lodi. Mluvila jsem s kapitánem záchranné námořní služby a podle něj není ta oblast až tak obtížná na proplutí, v ten den bylo navíc ideální počasí... Vyšetřování musí zodpovědět velké množství otázek.
Lidovky.cz: Poučí se Jižní Korea z katastrofy? Plánuje například zpřísnit bezpečnostní kontroly lodní dopravy?
Žádná konkrétní opatření zatím přijata nebyla, ale hovoří se o tom, že Soul by zpřísnit kontroly a bezpečnostní opatření měl - a to nejen v námořní dopravě. Ozývají se kritické hlasy, že Korea buduje svou pozici ekonomického zázraku a hospodářské velmoci v oblasti na úkor bezpečnosti, a to nejen v dopravě, ale i na stavbách atd. Volají po změnách, ale já osobně se domnívám, že změnit je třeba také společnost. Ono totiž nešlo jen o tu tolik diskutovanou bezpečnost, ale i o lidský přístup posádky a její zanedbání komunikace s pasažéry. Nebyla schopná je evakuovat ve chvíli, kdy by se většinu z nich ještě pravděpodobně podařilo zachránit.
Památce obětí katastrofy.
Pozůstalým na ostrově Činto pomáhají nejen profesionálové, ale také řada dobrovolníků.
Na vzpomínkové zdi za tragédii trajektu zanechávají lidé své vzkazy.
Improvizovaný památník tragédie.
