Michail Dobkin (44) |
- Oficiální kandidát bývalé vládní proruské Strany regionů sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče.
- Dobkin spojil hlavní část své politické kariéry s rodným Charkovem, kde se 26. ledna 1970 narodil. V letech 2006 až 2010 byl starostou tohoto východoukrajinského města a od března 2010 do letošního března byl gubernátorem Charkovské oblasti.
- Vystudovaný ekonom a doktor práv v únoru uprchl před revoluční vlnou do Ruska, ale později se do země vrátil. V březnu se přesunul do Kyjeva a skončil ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění z podněcování k separatismu a z ohrožování ústavního pořádku. Dobkin obvinění považuje za vykonstruovaná.
- Na západě Ukrajiny je považován za proruského radikála a za iniciátora proruských nepokojů na východě Ukrajiny. Podporu ale nemá jednoznačnou ani mezi proruskými radikály a v dubnu byl v Luhansku napaden. Podle luhanských radikálů svůj politický program zradil. Je totiž stoupencem federalizace a odtržení východoukrajinských regionů odmítá.
Dmytro Jaroš (42) |
- Vůdce ukrajinských pravicových radikálů při krvavých incidentech v Kyjevě velel oddílům krajně nacionalistického volného hnutí Pravý sektor.
- Pod vlajkou Pravého sektoru se sešly krajně pravicové, podle některých názorů až neonacistické organizace jako například Trojzubec Stepana Bandery, která je pojmenovaná po kontroverzním šéfovi ukrajinských nacionalistických oddílů v dobách druhé světové války a které kdysi Jaroš šéfoval.
- Za své hlavní cíle Jaroš považuje "propagaci ideologie ukrajinského nacionalismu v souladu s názory Stepana Bandery, výchovu mládeže k patriotismu a boj za čest a slávu ukrajinského národa všemi prostředky a metodami".
- Jarošova rétorika je současně silně protiruská a protikomunistická. Jaroš organizuje na východě Ukrajiny "speciální prapor Donbas", který má dbát na veřejný pořádek a čelit proruským separatistům. Rodáka z východoukrajinského Dněprodzeržinsku (narozen 30. září 1971), který vystudoval ukrajinskou literaturu a ukrajinštinu, Rusko a někteří západní diplomaté považují za neonacistu.
- Rusko na Jaroše vydalo mezinárodní zatykač poté, co se na webu krátce objevila výzva Pravého sektoru o pomoc adresovaná vůdci severokavkazských teroristů Doku Umarovovi.
Petro Porošenko (48) |
- Patří k nejbohatším lidem na Ukrajině, jeho majetek se odhaduje na jednu až dvě miliardy dolarů. Kvůli vlastnictví četných cukrářských podniků se mu říká "čokoládový král". Má ale obchodní zájmy také v automobilovém a loďařském průmyslu a vlastní celoplošný televizní Kanál 5, který hrál klíčovou úlohu při takzvané oranžové revoluci, která koncem roku 2004 vynesla k moci prozápadního Viktora Juščenka.
- Během nedávných protestů byl jedním z mála ukrajinských oligarchů, který se otevřeně postavil na stranu prozápadní opozice.
- Rodák z jihoukrajinského Bolhradu (narozen 26. září 1965) má ale zkušenosti i z politiky a je označován za muže kompromisu. Je dlouholetým poslancem, v roce 2005, za Juščenka, byl šéfem vlivné prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO), v roce 2007 byl šéfem bankovní rady centrální banky, od října 2009 do března 2010 ministrem zahraničí a v roce 2012, teda za vládnutí Janukovyče, ministrem hospodářství.
- V minulosti byl členem strany Naše Ukrajina — Národní sebeobrana bývalého prezidenta Juščenka, do prezidentských voleb jde jako nezávislý. Podporu mu vyjádřil Vitalij Kličko a je považován za favorita.
Petro Symoněnko (61) |
- Šéf Komunistické strany Ukrajiny (KPU), která byla v srpnu 1991 zakázána kvůli podpoře konzervativců při pokusu o převrat v SSSR a zaregistrována byla opět v roce 1993. Do roku 2002 byla nejsilnější formací v parlamentu.
- Symoněnko rád hovoří o "zlatých" časech SSSR a KPU má stále ve znaku hvězdu, srp a kladivo. Symoněnko brojí proti NATO a proti působení ukrajinských jednotek v zahraničí.
- Třikrát kandidoval na prezidenta (1999, 2004 a 2010). V roce 1999 skončil dokonce druhý.
- Symoněnko se narodil 1. srpna 1952 v Doněcku, vystudoval doněckou polytechniku a Kyjevský politologický institut. Jako mladý vstoupil do KSSS a poté pracoval ve stranických orgánech.
- Byl jedním z autorů novely jazykového zákona, která umožňovala uznat ruštinu za fakticky druhý státní jazyk v regionech s ruskojazyčným obyvatelstvem.
Serhij Tihipko (54) |
- Kdysi z hlavních postav proruské Strany regionů svrženého prezidenta Viktora Janukovyče.
- V prezidentských volbách již kandidoval v roce 2010, kdy skončil na třetím místě se ziskem 13,05 procenta hlasů. Volby tehdy vyhrál Janukovyč a Tihipko se stal vicepremiérem. Od roku 2012 je poslancem. Rodák z moldavského Draganešti (narozen 13. února 1960) vystudoval Dněpropetrovský metalurgický institut. Po studiích a základní vojenské službě pracoval v komsomolu.
- Na počátku 90. let působil v bankovnictví, poté dělal poradce tehdejšímu prezidentovi Leonidu Kučmovi a byl vicepremiérem. V letech 1999 až 2000 byl ministrem hospodářství a v letech 2002 - 2004 guvernérem centrální banky.
- V prezidentských volbách v roce 2004, které vedly k takzvané oranžové revoluci, vedl předvolební kampaň Viktora Janukovyče. Z proruské Strany regionů byl nakonec vyloučen, protože ve vnitropolitickém konfliktu zastával kompromisní stanoviska.
Julija Tymošenková (53) |
- Proslula jako jedna z vůdčích osobností takzvané oranžové revoluce, jež vynesla koncem roku 2004 Viktora Juščenka do prezidentského křesla, o které se ucházel i sesazený prezident Janukovyč.
- Začátkem roku 2010 svedla s Janukovyčem boj o prezidentské křeslo a těsně prohrála.
- V říjnu 2011 byla odsouzena k sedmi letům vězení a vysoké pokutě za předražený dovoz ruského plynu v roce 2009. Letos v únoru byla během revolučních změn propuštěna.
- Narodila se 27. listopadu 1960 v Dněpropetrovsku, kde vystudovala ekonomii. V roce 1995 založila koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU; zanikl v roce 2009) a v roce 1996 se stala poslankyní. Tři roky nato jmenoval prezident Leonid Kučma "plynařskou princeznu", jak Tymošenkové přezdívali, vicepremiérkou odpovědnou za energetiku. Počátkem roku 2005 se stala premiérkou, ale v září 2005 ji Juščenko kvůli údajnému nedostatku "týmového ducha" odvolal.
- Do čela vlády usedla podruhé v prosinci 2007, zaměřovala se hlavně na boj s korupcí a prosazovala prozápadní kurz země. Ve funkci byla do března 2010.
Oleh Ťahnybok (45) |
- Šéf opoziční strany Svoboda, která je označována na nacionalistickou, svými oponenty až za krajně pravicovou. Současný název má od února 2004, kdy se šéfem strany stal Ťahnybok. Strana i její vůdce vystupují proti vlivu Ruska na Ukrajině a ostře se vymezují vůči komunistické minulosti své země.
- Nechvalně známé se staly výroky Ťahnyboka o rusko-židovské mafii, která údajně ovládá Ukrajinu.
- Strana Svoboda je čtvrtou nejsilnější formací v parlamentu.
- Rodák ze Lvova (narozen 7. listopadu 1968) vystudoval lékařství a práva.
- V minulosti byl členem oblastního parlamentu Lvovské oblasti a poslancem. V roce 2008 kandidoval neúspěšně na starostu Kyjeva. O dva roky později kandidoval neúspěšně v prezidentských volbách, kde skončil v prvním kole na osmém místě s 1,43 procenta hlasů. V roce 2012 byl opět zvolen do parlamentu.
