Vše přitom odstartovala vcelku nevinná zmínka v rádiu France 2. Redaktor Laurent Delahousse k výsledkům voleb do Evropského parlamentu v něm prohlásil, že pochybuje, že by toto vítězství přivedlo do ulic protestující jako v dubnu roku 2002, kdy se do druhého kola prezidentských voleb dostal tehdejší předseda Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Tehdy po celé Francii demonstrovaly stovky tisíc lidí, kteří si extrémně pravicového politika známého svými xenofobními názory nepřáli v Elysejském paláci.
Ultrapravicová značka Le PenMarine Le Pen, od roku 2011 předsedkyně nacionalistické Národní fronty, je dcera nechvalně proslulého politika a bývalého kandidáta na prezidenta Jeana-Marie Le Pena. Ten se proslavil svým hájením nacistické ideologie, za což mu byl udělen i podmíněný trest vězení. Marine Le Penová se již delší dobu snaží snaží zbavit stranu pověsti extremistické organizace. Zastává euroskeptické názory, prosazuje opětovné zavedení franku a v případě, že by uspěla v prezidentských volbách slibovala i referendum o vystoupení z EU. Je velkým odpůrcem imigrace, dříve jí dokonce hrozilo stíhání za rasovou nesnášenlivost. |
Marseillský student Lucas Rochette-Brelon se proto rozhodl dokázat opak a přes sociální sítě svolal na 29. května v Marseille demonstraci. Událost se však rychle rozšířila a nakonec se protestovalo až ve dvaceti francouzských městech.
Účastí čtvrteční demonstrace nakonec připomínaly shromáždění pár tisícovek podporovatelů Le Pena z roku 2002. Přitáhly však ve velkém ty, kteří veřejně vyjadřovali nesouhlas s idejemi Národní fronty a zejména Jeana-Marie Le Pena už před dvanácti lety. Několik z nich se svěřilo zpravodajskému webu Le Monde, že jsou z výsledku voleb do evropského parlamentu rozčarovaní.
Volby 2002 versus volby 2014
Ve srovnání s protesty před dvanácti lety však vnímají současnou situaci jako vážnější. Zatímco totiž před dvanácti lety prezidentské volby nakonec drtivou převahou 82 % vyhrál Jacques Chirac, Národní frontě vítězství a její sílící roli již nikdo neupře.
"Hlas pro Národní frontu je výrazem úzkosti," tvrdí Nicolas, demonstrant z roku 2002. Ač odpůrce Národní fronty, odmítá, že by volba této extrémně pravicové strany znamenala nutné zlo. "Unavuje mě to rozdělení na dobré a zlé," říká pro francouzský deník Le Monde.
Devětadvacetiletý Romane z Paříže sice v roce 2002 demonstroval také, v neděli ale volit nešel. Vzápětí toho litoval. "Když jsem v rádiu uslyšel výsledky, styděl jsem se," popisuje své prvotní pocity a dodává, že jeho neúčast ve volbách je neomluvitelná. "Čtvrteční protestní akce jsem se zúčastnil, abych ukázal, že s volbou Národní fronty nesouhlasím. Apeluji na všechny voliče, aby udělali totéž."
A právě volební účast je věc, která má pravděpodobně na výsledku lví podíl. Potvrzují to i slova Davida, sedmatřicetiletého profesora. "100 % lidí, kteří v neděli nepřišli k volbám, tím vlastně zvolilo Národní frontu," tvrdí.
A Romane dodává: "To bylo naposledy, co jsem nešel volit."
