Katolický sirotčinec v Tuamu byl určen pro děti nesezdaných matek. Úmrtní listy vystavené úřady v okresu Galway na západě Irska ukazují, že jde o děti, většinou nemluvňata a batolata, které často zemřely na choroby a infekce, jimiž onemocněly v sirotčinci. Zařízení bylo v provozu v letech 1926 až 1961.
PSALI JSME: |
Budova, kde byl v minulosti také útulek pro bezdomovce, byla stržena už před několika desetiletími, aby uvolnila místo nové zástavbě.
Badatelka Catherine Corlessová uvedla, že podle jejích poznatků většina dětí, které zemřely v sirotčinci, ne-li všechny, skončila v někdejší septické jímce.
Už v roce 1944 vládní inspekce odhalila důkaz o podvýživě u některých z 271 dětí, které tehdy žily v tuamském sirotčinci společně s 61 svobodnými matkami.
Nemoci, deformace, předčasné porody
V úmrtních listech byly jako příčiny úmrtí uváděny nemoci, deformace či předčasné porody. To podle AP jen odráží skutečnost, že Irsko v první polovině 20. století mělo jednu z nejvyšších úmrtností malých dětí v Evropě. Hojně rozšířená tehdy byla především tuberkulóza.
Církevní sirotčince v IrskuDětem, které nevzešly z manželského svazku, církev upírala křest. Pokud zemřely v církevních zařízeních, nedostalo se jim ani křesťanského pohřbu. Nyní už je dobře zdokumentováno, že v Irsku první poloviny 20. století církevní sirotčince a chudobince často pohřbívaly své mrtvé v neoznačených hrobech, což odpovídalo tomu, jak se pohlíželo na svobodné matky, tedy jako na "padlé ženy", k nimž se nehlásily ani jejich vlastní rodiny. "Rodiny se bály, že by to zjistili sousedé, protože otěhotnět mimo manželství byla nejhorší věc na Zemi," podotkla Corlessová. |
Podle dokumentů, které historička poskytla nedělníku Irish Mail on Sunday, byly příčinou úmrtí mnoha dětí podvýživa a zanedbávání. Mnoho dětí zemřelo také na spalničky, křeče, tuberkulózu či zápal plic.
Podle záznamů umíraly i dvě děti za týden. "Nemohli si dovolit dětské rakve?" pozastavila se Corlessová nad přístupem řeholních sester z řádu Sisters of Bon Secours v rozhovoru s listem The Washington Post.
Představitelé církve v Galway tvrdí, že netušili, že tolik dětí, které zemřely v sirotčinci, bylo takto pohřbeno. Slíbili, že podpoří úsilí označit místo pamětní deskou se seznamem jmen všech 796 dětí.
Mysleli si, že se jedná o oběti hladomoru
Záznamy ukazují, že jímka byla přeměněna na odkladiště tělesných ostatků. Masový hrob byl objeven už v roce 1975, když pod dvěma chlapci, kteří si v místě hráli, popraskal beton nad jímkou. Místní farář na místě odříkal modlitby a hrob byl opět zakonzervován, aniž by se zjišťoval počet těl, která ukrýval. Až do letošního výzkumu se lidé domnívali, že šlo o oběti hladomoru z poloviny 19. století.
Místní pamětníci si vzpomínají, že děti ze sirotčince navštěvovaly místní školu, ale byly odděleny od ostatních dětí do doby, než byly adoptovány nebo přešly v sedmi či osmi letech do církevních pracovních škol, které byly známé využíváním dětí k neplacené práci.
