Samantha Lewthwaiteová se do povědomí veřejnosti dostala v roce 2005. Její manžel Germaine Lindsay byl jedním ze strůjců atentátu v Londýně, kde zemřelo přes pět desítek lidí a sedm stovek jich bylo zraněno.
„Její kroky dávaly smysl“
Co ale vedlo k tomu, že se vždy trochu podivínská, ale oblíbená dívka stala fanatičkou bojující ve jménu džihádu? Adam Wishart se vydal pátrat po životě této ženy, kterou pro napojení na teroristické skupiny hledá Interpol. A objevil bizarní i všední osobu zároveň. „Vždy mě překvapí, jak je to všechno hrozně banální. Příběh o terorismu je vždy o tom, že nějací nenávistní kazatelé vymývají lidem mozky. Myslím ale, že je to mnohem jednodušší,“ citoval dokumentaristu The Guardian.
Wishart, který po životě Samanthy pátral déle než rok, si myslí, že téměř všechny její kroky dávaly svým způsobem smysl. „Ovšem krok, který u Samanthy smysl nedává, je ten, když si začala myslet, že násilí je ta správná cesta.“ Právě konverze k islámu je podle Wisharta na Samantě nejvíc fascinující. Podle jeho názoru je její příběh poměrně přímočarý: mladá dívka, která byla zklamaná z rozvodu rodičů, se intenzivně přátelila s muslimskou rodinou, která bydlela přes ulici. „Poté ji někdo seznámil s Germainem Lindsayem. Pravděpodobně vzájemně tlačili jeden na druhého, až vyhodili do vzduchu londýnské metro. Na jedné straně to má jasné vysvětlení, i když třeba banální. Někoho potkáte, jeho názory vás ovlivní a to vás posune dál. Na straně druhé, když se rozhodnete odpálit metro a zabít nevinné lidi, to je nepochopitelné,“ říká Wishart.
Samantha se svou radikalizací netají, ba naopak ji nosí velmi hrdě. Když její manžel zabil v Londýně 7. července 2005 sebe a dalších 26 lidí, byla v sedmém měsíci těhotenství. Čekala jejich druhé dítě, prvnímu synovi bylo v tu dobu 14 měsíců. V roce 2008 si proto začala hledat nového manžela. Trvala na tom, že musí být džihádista. „Znám její vkus. Chtěla velmi pohledného muže tmavší pleti, který by vehementně bojoval za víru,“ vypráví ve Wishartově dokumentu White Widow: Searching for Samantha její známý.
Dokonce existují svědci, kteří tvrdí, že Samantha o svých potenciálních manželích diskutovala s radikály. Chtěla vědět, zdali jsou dostatečně radikální, jinak by se za ně neprovdala.
Nakonec nového manžela přece jen našla. Víme o něm sice jen málo, pravděpodobně pochází z Keni a je otcem třetího a čtvrtého dítěte Samanthy. „Alláh mi požehnal nejlepšího manžela. Dostala jsem to, co jsem chtěla: muže, který by obětoval vše Bohu a žil život, ve kterém bude terorizovat nevěřící,“ napsala Samantha ve svých poznámkách, které zabavila keňská policie v roce 2011. Tehdy policie získala přes 60 stran jejího diáře i falešný pas.
Teplo rodinného krbu
Podle režiséra Wisharta získala ale její osobnost až mytologický patos. Médii je spojovaná i s teroristickým útokem v nákupním centru v Nairobi, britský bulvár ji dokonce označil za hlavu teroristické organizace. Není sice pravdou, že by bílé vdovy neměly ve velitelské struktuře místo, přesto jsou coby ženy chápány spíše jako opora. Mají zásadní roli v podpoře džihádu: mají ho propagovat a vychovávat děti k lásce ke svaté válce. Tento motiv se velmi často objevoval v poznámkách Samanthy. „Nedávno můj manžel promluvil s osmiletým synem a pětiletou dcerou. Zeptal se jich, čím chtějí být, až budou dospělí. Měli sice hodně odpovědí, ale shodli se, že chtějí být mudžáhedíni (muslimové, kteří bojují v ideologickém, ale zejména fyzickém boji džihádu; pozn. redakce),“ napsala Samantha.
Ostatně i další její zápisy hovoří o tom, že dbala na udržování rodinného krbu. Navíc předstírala, že její mateřský jazyk, tedy angličtina, je až její druhý jazyk. „Když muž přijde domů – krásná manželka, jídlo připravené, děti čisté – okamžitě zapomene na bolest svého dne, vždy se bude chtít vrátit domů. Žena mu pomůže s kabátem a nakrmí ho,“ napsala. Jindy si zase poznamenala, že musí připravit „nějaké drinky a vypadat skvěle“. Podle Wisharta chtěla Samantha žít velmi tradiční a konzervativní manželský život, který ji umožnila jen teroristická buňka.
Sám Wishart přijel do Nairobi, místa útoku teroristů spojovaných se Samanthou, krátce po tragédii. „Jsem si docela jistý, že nestála u zrodu myšlenky útoku na Westgate. A pravděpodobně s tím ani neměla nic společného. Lidé údajně viděli ženu se zbraní v ruce, ale to se nepotvrdilo. Takhle se dostala na titulní strany novin,“ říká Wishart. Nepochybuje ale o tom, že náklonnost k fanatismu je už v její povaze.
Z déle než ročního pátrání si o Samantě odnesl silný dojem: „Vždy byla tak trochu radikální. Lidé ve třídě věděli, kdo je. Ale také ji měli rádi. Oni ji opravdu měli rádi,“ dodává. Přátelé o Samantě ale moc mluvit nechtějí, podle Wisharta je to proto, že svým způsobem cítí jistý podíl viny. „Není jasné, co udělala. Zmatek panuje také v tom, kdo Samantha, jejich kamarádka, skutečně byla. Také cítí určitou vinu. Mohli snad udělat něco, co by zabránilo neštěstí?“ ptá se.
