Lidovky.cz

Nizozemsko zodpovídá za genocidu ve Srebrenici, rozhodl soud

Svět

  11:34aktualizováno  11:41
HAAG - Nizozemsko nese část viny na masakru v bosenské Srebrenici v roce 1995. Rozhodl o tom ve středu nizozemský soud v Haagu. Podle rozsudku jsou nizozemští vojáci odpovědní za smrt asi tří stovek muslimských (nyní bosňáckých) mužů, jejichž deportaci z takzvané bezpečné zóny OSN do rukou bosenskosrbských jednotek umožnili. Vraždění ve Srebrenci tisíce mužů a chlapců. Zatím nepravomocný verdikt může mít vážný dopad na mise OSN ve světě, neboť státy se mohou zdráhat vysílat do nich své vojáky.

Srebrenica - memento občanské války. Žena na snímku objímá rakev, v níž spočívají ostatky jejího příbuzného - jedné ze 409 dalších identifikovaných obětí (Potočari, červenec 2013) foto: Reuters

"Stát (Nizozemsko) je odpovědný za ztrátu, kterou utrpěli příbuzní mužů deportovaných Srby z budov Dutchbatu v Potočari odpoledne 13. července 1995," konstatoval soud. Dutchbat bylo zkrácené označení nizozemského praporu působícího v Bosně pod velením OSN.

Do vesnice Potočari nedaleko Srebrenice se před postupujícími bosenskosrbskými silami uchýlily tisíce Bosňáků. Oblast pod nizozemským velením totiž mnozí považovali za bezpečnou zónu. Nizozemští vojáci ale jejich deportaci nezabránili.

ČTĚTE TAKÉ:

Na soud v Haagu se s žalobou proti Nizozemsku obrátila organizace Srebrenické matky, který sdružuje matky a vdovy po zavražděných mužích. Proces začal v dubnu.

Podle agentury DPA nizozemské ministerstvo zatím o možném odvolání nerozhodlo. O odvolání na druhé straně uvažují Srebrenické matky, vzhledem k tomu, že jejich žalobě soud vyhověl jen zčásti. Chtěly, aby nizozemský stát nesl odpovědnost za deportace všech uprchlíků ze Srebrenice.

Pod nátlakem Srbů selhali

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označil masakr ve Srebrenici za genocidu. Příslušníci nizozemských "modrých přileb", kteří měli od Rady bezpečnosti OSN mandát k ochraně civilních bosenských uprchlíků ve Srebrenici, byli podle dobových svědectví velmi slabě vyzbrojeni, aby mohli odolat nátlaku Srbů.

Dobytí enklávy Srebrenica bosenskosrbskými jednotkami a následný masakr přibližně 8000 lidí se stal jedním z tragických vrcholů tříleté občanské války v Bosně a Hercegovině. Vyhánění z domovů, masové vraždění, ale i výsměch požadavkům mezinárodního společenství se staly v letech 1992 až 1995 smutnou realitou, pád jedné ze šesti bezpečných zón vyhlášených OSN v červenci 1995 ale všechny šokoval.

Právě nizozemští vojáci mírových sil OSN měli muslimskou enklávu uprostřed srbského území chránit, svou roli však nezvládli - i kvůli nedostatečnému vybavení a chybám velení. Několik stovek slabě vyzbrojených "modrých přileb" z Nizozemska mělo potíže se zásobováním a jejich situaci neulehčoval ani mandát, který neumožňoval do konfliktu účinně zasáhnout. Vůli OSN účinně bránit Muslimy proti srbským vojákům nahlodaly i případy braní rukojmí z řad vojáků mírových sil.

VÍCE ZDE:

Ničeho se nebojte

Za strůjce obsazení města je považován bosenskosrbský generál Ratko Mladić, kterého nyní, podobě jako někdejšího prezidenta bosenskýsch Srbů Radovana Karadžiče, soudí Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Mladić se ve městě po jeho dobytí osobně ukázal v doprovodu kamery. V polní uniformě se srdečně zdravil se svými vojáky, nařizoval strhnout muslimské nápisy a do objektivu dodal, že je "v srbské Srebrenici, kterou dává srbskému národu jako dar".

Vyděšeným uprchlíkům generál, který se před spravedlností skrýval až do roku 2011, po obsazení Srebrenice rozdával chléb a říkal: "Ničeho se nebojte, buďte v klidu. Brzy přijede dost autobusů a odveze vás - nejdřív ženy a děti - do bezpečí." Autobusy sice za několik dnů přijely, odvezly ale jen ženy, děti a starce; na muže se nemělo dostat. Před srbským útokem žilo ve Srebrenici a okolí asi 45 000 lidí, půlka z nich byli uprchlíci z okolních obcí, kteří se sem uchýlili v letech 1992 a 1993.

Osud lidí ze srebrenické enklávy, odkud jim sarajevská vláda od března 1993 nedovolovala odejít, se tak stal důležitou kartou v rukou lídra bosenských Muslimů Aliji Izetbegoviče a také prostředkem nátlaku na mezinárodní společenství. Enkláva na východní hranici Bosny, ze všech stran obklíčená územím pod srbskou kontrolou, byla skoro úplně závislá na libovůli Srbů, kteří ovládali okolní území a do Srebrenice propouštěli jen málo konvojů se zásobami.

Příbuzní si připomínají oběti ze Srebrenice:

Útok zahájily rakety

Útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních začal 6. července 1995 raketovým ostřelováním a Srbové v obavě před leteckými útoky NATO zprvu postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech. Krátce před pádem města letouny nakonec zaútočily, další bombardování, které by mohlo změnit situaci na bojišti, ale bylo odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.

Srbské jednotky vstoupily do samotného města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina z obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města. Podle odhadů se zde tísnilo až 30 000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli pryč.

Počet obětí

Celkový počet obětí srebrenického masakru, který Mezinárodní soudní dvůr OSN označil za genocidu, se dodnes jen dohaduje, nejčastěji se hovoří o 8000 mrtvých. Pátrání po osudech zabitých a jejich identifikaci znesnadnilo i urychlené přemístění těl z původních masových hrobů na nová místa. Dodnes se podařilo, zejména díky genetice, identifikovat přes 6000 obětí vraždění. Na výročí masakru se pak každoročně u Srebrenice konají nové pohřby, letos bylo pohřbeno 175 obětí.

Muži, vojáci a civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen třetina. Během cesty se totiž kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí padla, velkou část vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali. A později postříleli, a to - jak se později prokázalo - podle předem připraveného plánu.

Události ze Srebrenice, kam se po válce vrátila jen část muslimských obyvatel, jsou živé dodnes. Srbské vedení ale dlouho odmítalo odpovědnost za masakr. Vláda Republiky srbské masakr poprvé přiznala v červnu 2004, kabinet tehdejšího Srbska a Černé Hory podobný krok učinil až o rok později. Na 15. výročí tragických událostí, do Srebrenice na znamení usmíření zavítal srbský prezident Boris Tadić. Za účast na masakru již odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i Haagu desítky lidí.

Autoři: ,
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.