S agresivním Ruskem nelze zacházet jako dřív, říká ministr pro Evropu

LN: Jak byste shrnul stanovisko britské vlády k Rusku?
Domníváme se, že anexe Krymu a Putinova doktrína, že Rusko má právo zasáhnout na podporu rusky mluvících lidí kdekoli na světě, představují flagrantní porušení mezinárodního práva. Podpořili jsme sankce i jejich navýšení, protože chování Ruska považujeme za nepřijatelné.
LN: Na jednu stranu Západ navyšuje sankce, na druhou stranu Francie prodává Rusku výsadkové lodě Mistral. Nevidíte v tom rozpor?
Pravdou samozřejmě je, že pokud mají být ekonomické sankce účinné, budou bolet také evropské dodavatele do Ruska. Sama Británie zrušila zbrojní dodávky do Ruska v březnu, protože jsme se obávali, že by mohly být nasazeny na Ukrajině.

Rusko přestalo být agresí na Ukrajině pro nás konstruktivním partnerem. Anexe...

LN: Skutečně jste je zmrazili? Nedávno u vás proběhlo parlamentní slyšení právě k dodávkám zbraní do Ruska, o kterých informoval britský tisk.
Drtivá většina kritizovaných dodávek pocházela z období před březnem. Máme velmi striktní systém licencí na vývoz, takže například sportovní puška by nyní spadala pod zákaz a o tom se diskutovalo. Jsem si naprosto jist, že od března se nic, co by šlo využít k bojům na Ukrajině, do Ruska nedostalo. Británie také navrhla rozšíření cílených sankcí proti zástupcům kremelského režimu tak, aby se zákaz vstupu a zmrazení kont týkal Putinových lidí v pozadí, kteří se sice nepodíleli na politických rozhodnutích, ale na agresi na Ukrajině vydělávají, protože separatistům dodávají materiál a logistickou podporu. 

LN: Bere Putin dle vás Západ po zavedení sankcí vážně? Doteď by jednoduchá odpověď zněla ne.
Putinovo rozhodnutí je zatím evidentně pokračovat v destabilizaci Ukrajiny. Dosud sice neposlal ruské jednotky do dalších částí východní a jižní Ukrajiny, čehož jsme se obávali, ale to je malá útěcha. Západ proto musí setrvat na své pozici. Kdybychom to, co Putin udělal na Krymu a východě Ukrajiny, vzali jako danou věc, byl by to zejména pro východní Evropu velmi vážný precedent. 

LN: Jak zabráníte tomu, aby se východní Ukrajina stala Putinovou vábničkou, na kterou Západ naletí a kde se po dvou třech letech všichni smíří s přítomností ruských vojáků?
Jsem přesvědčen, že se nemůžeme chovat jako po ruském vpádu do Gruzie v roce 2008 a dělat, že se nic nestalo. Máme už tři zmrazené konflikty – v Náhorním Karabachu, Jižní Osetii a Abcházii a v Podněstří – a nemůžeme připustit další. Ruské kroky na Ukrajině znemožnily uvažovat o Rusku dosavadním způsobem. Rusko nelze ignorovat, protože je zapojeno do mnoha jiných politických otázek, ať už jde o Írán, nebo pašování drog. Ale už nemůžeme zacházet s Ruskem jako s konstruktivním partnerem.

LN: Jak dlouho budou protiruské sankce trvat?
Sankce budou platit potud, pokud pro ně bude trvat důvod. Nemůžeme se ale spoléhat jen na ně. Je myslím nevyhnutelné, aby se summit NATO za několik týdnů ve Walesu zaměřil – mnohem více, než by bylo potřeba před půl rokem – na článek 5 a kolektivní obranu. Evropa se také musí vydat cestou energetické bezpečnosti a dát jí mnohem vyšší prioritu. Nic z toho se nestane přes noc, ale je to strategie, která bude muset být v následujících letech uskutečňována s rozhodností.

LN: Christopher Clark ve své knize Náměsíčníci popisoval nedostatek obezřetnosti Evropanů a jejich chybná vyhodnocení situace před první světovou válkou. Nejsme i nyní náměsíčníci?
Ne, nemyslím. Myslím, že lidé jsou teď velmi probuzení. Sestřelení malajsijského letadla způsobilo obrovský šok i mezi těmi státy, které se dosud zdráhaly souhlasit byť s původními sankcemi. Naprostá jednomyslnost na posledním zasedání ministrů zahraničních věcí zemí EU měla svůj důvod. Každá krize ale v sobě skrývá riziko únavy a sérii pochybení, zejména trvá-li delší dobu. Proto musí být transatlantičtí spojenci rozhodní ve svém požadavku, že ruské chování je neakceptovatelné a že s Ukrajinou nebude nakládáno jako s ruským protektorátem.

LN: Co se má stát s článkem 5 na summitu NATO?
Myslím, že by si NATO mělo společně sednout a zvážit, co znamená ruská agrese vůči sousednímu státu hraničícímu s alianční zemí a jak to ovlivňuje princip kolektivní obrany. Zejména baltským zemím bychom měli ukázat, že jsme připraveni jim pomoci, pokud budou v ohrožení. A to může mít řadu podob, od vyslání aliančních jednotek do Pobaltí přes zintenzivnění společných cvičení až po aktivizaci jednotek rychlého nasazení. Státy se také budou muset znovu podívat na financování. Musíme opravdu apelovat na spojence, aby dodrželi limit výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP.

LN: Věříte tomu, že se sestřelení letu MH17 podaří vyšetřit? Že se dozvíme celou pravdu?
Má to v rukou do značné míry Rusko, jež je sponzorem a dodavatelem ozbrojených gangů na východě Ukrajiny, které brání vyšetřování katastrofy. Proto opět Rusku musíme vyslat jasný vzkaz: tyto gangy si chodí pro instrukce do Moskvy a Moskva by proto měla využít svého vlivu nejen k zajištění plného vyšetřování, ale také k uklidnění rodin obětí, které vlastně dodnes neví, co se přesně stalo.

DAVID LIDINGTON David Lidington (58) je britský politik, od roku 1992 poslanec britského parlamentu za Konzervativní stranu a nyní, od roku 2010, také ministr pro Evropu ve vládě Davida Camerona. Mezi konzervativci patří k proevropštějšímu křídlu strany. Nepřeje si vystoupení Británie z Evropské unie a v souladu s Cameronovou strategií požaduje jen její „reformu“. Před nástupem na britské ministerstvo zahraničí byl stínovým ministrem toryů pro otázky Severního Irska a jeho úplně první „stínovou“ agendou bylo zemědělství a životní prostředí.  Britský ministr pro Evropu David Lidington. V roce 2009 jej dostihla aféra zneužívání poslaneckých náhrad, když vyšlo najevo, že si nechal proplatit 1300 liber za zubní pastu, sprchový gel, čistírnu a další toaletní potřeby a služby. Lidington se tehdy veřejně omluvil a peníze vrátil. Svůj mandát si však, na rozdíl od mnohých kolegů, kteří si nechali proplatit částky o řád vyšší, udržel.