Lidovky.cz

Erdoganův triumf? Samozvaný mesiáš chce spasit Turecko, říká expert

Svět

  6:00
Nedělní prezidentské volby v Turecku přinesly jasné vítězství dosavadnímu premiérovi země Recepu Tayyipu Erdoganovi. „Končíme jednu éru a začínáme druhou,“ vzkázal šedesátiletý politik po vyhlášení výsledků tureckým voličům. Čeká Turecko pod jeho vládou další utužování poměrů? „Erdogan propadl myšlence, že je zachráncem Turecka, Bohem vyvoleným spasitelem. Turecko se přikloní k autoritářství,“ odhaduje v rozhovoru pro Lidovky.cz analytik Emil Souleimanov.

„Erdogan propadl myšlence, že je zachráncem Turecka, Bohem vyvoleným spasitelem. Turecko se přikloní k autoritářství,“ odhaduje v rozhovoru pro Lidovky.cz analytik Emil Souleimanov. foto: Reuters

Lidovky.cz: „Národ dal najevo svou vůli,“ prohlásil Erdogan poté, co byl obeznámen se svým vítězstvím v prezidentských volbách. Souhlasíte s tímto tvrzením? Odpovídají výsledky voleb skutečné oblibě Erdogana u turecké veřejnosti?
O tom, že Erdogan volby vyhraje, pochyboval málokdo, ale hodně se diskutovalo o tom, zda se mu to podaří už v prvním kole. A on uspěl – to je jasné vítězství. Hlasy mu odevzdávali nejen voliči na venkově, ale své soupeře porazil i ve většině měst. Svou roli v tom bezesporu hrálo to, že proti němu stáli lidé, kteří nedosahují ani jeho síly a mocenského postavení, ani charismatu. Nicméně příčiny jeho volebního úspěchu tkví hlouběji.

Oslava úspěchu. Recep Tayyip Erdogan se spolu s manželkou Ermine (třetí zprava)...

Lidovky.cz: V čem tedy?
Erdogan má podporu napříč společností, přestože se vědomě profiluje jako někdo, kdo ji chce polarizovat. Stojí za ním venkované a lidé z menších měst a periferií, ale rovněž část obyvatel větších měst. Rád bych připomněl, že turecká společnost bývá - s trochou nadsázky - rozdělována do dvou skupin, na takzvané bílé a černé Turky. „Bílí Turci“, to jsou emancipovaní, sekulární a europeizovaní vzdělanci, k nimž se dosud počítaly i politické elity. Zatímco „černí Turci“jsou převážně lidé z venkova, původně hlavně z Anatolie, kteří po stránce vzdělání zaostávají, většinou se živí manuální prací, řemesly a obchodem a kladou velký důraz na náboženství. A Erdogan je vůbec první z významných tureckých politiků, který se k „černotureckému“ původu hrdě hlásí. Přestože žije delší dobu ve městě, záměrně se stylizuje do role člověka z lidu, jenž vyšel z konzervativního zázemí a který životu „obyčejných“ lidí dobře rozumí.

Lidovky.cz: Jak do tohoto vzorce zapadají voliči z velkých měst?
Zaprvé si musíme uvědomit, že kvůli masové vnitřní migraci tvoří „černí Turci“ nezanedbatelnou část velkoměstské populace, například v Istanbulu jich je minimálně třetina. V tomto ohledu má Erdogan rozhodně navrch nad starými elitami, jejichž sláva už je za zenitem. A navíc: Erdoganovi drží palce i ti, kteří své hodnoty nestaví na tradici, ale spíše na ekonomickém úspěchu. Turecká ekonomika zažívá v posledním desetiletí obrovský boom, díky němuž se v zemi etablovala střední třída. Jsou to obchodníci a řemeslníci, kteří se z venkovských oblastí přesunuli do měst, kde začali tvrdě pracovat a vybudovali si pevnou pozici. Ta nyní ohrožuje postavení tradiční obchodnické a průmyslové sekulární složky. Tito lidé jsou si dobře vědomi své politicko-ekonomické síly a nechtějí o ni přijít. Podporují Erdogana, protože ho považují za garanta toho, že se jim bude dál dařit. Byť za cenu jistých nepříliš příjemných věcí, jako jsou restrikce v rovině osobních a právních svobod. V tomhle ohledu existuje zajímavá paralela mezi dnešním Tureckem a Ruskem.

PSALI JSME:

Lidovky.cz: O obavách ze směřování Turecka k autoritářskému režimu se mluví poměrně často, už méně se však zmiňuje Erdoganova osobní motivace. Jaké ambice stojí za jeho rozhodnutím usednout do prezidentského křesla?
Panuje všeobecná shoda, že Erdogan prodělal v posledních letech pozoruhodnou povahovou proměnu. Vliv na to měla mít jednak rakovina, kterou zřejmě onemocněl a z níž se měl zázračně vyléčit, ale také politický a ekonomický vzrůst Turecka, který si Erdogan dává za zásluhu. Podle všeho propadl myšlence, že je zachráncem Turecka, Bohem vyvoleným spasitelem, který má z Turecka vybudovat silný stát a změnit jeho postavení jak na vnitropolitickém, tak na mezinárodním poli. Zdá se také, že trochu ztratil soudnost, protože se – nejspíš v obavách o svou moc - obklopuje servilními lidmi, kteří pro něj nepředstavují ohrožení, ale zároveň mu neposkytují potřebný feedback. Což v důsledku znamená, že sice má tah na branku, ale dělá všechno pro to, aby neměl politického nástupce. Vyvstává tedy otázka, kdo ho vystřídá na postu premiéra. Žádná jasná a výrazná osobnost na obzoru není.

„Erdogan má podporu napříč společností. Stojí za ním venkované a lidé z menších...

Lidovky.cz: Shodujete se s těmi, kteří tvrdí, že Erdogan bude usilovat o změnu ústavy, aby si zajistil moc, po níž touží?
Pravomoci tureckého prezidenta se dnes podobají tomu, co známe z českého prostředí: jedná se spíše o nominální, symbolickou funkci, která souvisí se jmenováním vlády atd. Posílení prezidentské moci by skutečně vyžadovalo úpravu ústavy, kterou musí schválit parlament dvoutřetinovou většinou a která by tak mohla přijít ve chvíli, kdy by strana AKP vyhrála parlamentní volby. Erdogan bude jistě chtít minimálně stejnou moc, jakou měl jako premiér, tedy výhodné postavení ve vnitropolitické rovině, které mu umožní mít pod kontrolou exekutivu i legislativu státu. Připomínám také, že se mu povedlo odstavit dříve velice silnou armádu, takže je také možné, že se pokusí o změnu sekulárního charakteru země, který armáda garantovala. Kromě formální moci navíc disponuje i velkým neformálním vlivem. Mimochodem, opět paralela s Ruskou federací. Erdogan je člověk, který se těší popularitě minimálně u poloviny Turků a své lidi má všude. Domnívám se, že Turecko se v budoucnu opravdu ještě více přikloní k autoritářství, a to pod vedením samozvaného mesiáše.

Lidovky.cz: Mesiáš – ale podle všeho s trochu ušpiněným štítem. Vzpomeňme na nedávné aféry s odposlechy a vyšetřováním kvůli zneužívání státních prostředků, jež by mnohým západním politikům zničily kariéru. Erdogan z nich však vyšel jako vítěz. Znamená to, že jeho pozici nyní skutečně nic neohrozí?
Těžko říct. Ty odposlechy by v jiné demokraticky fungující zemi mohly zlomit vaz kterémukoli politikovi. Jenže Erdogan uspěl také v tom, že se mu proti sobě povedlo postavit dva tábory, sekulární a proislámský, takže i kdyby dělal sebedestruktivnější kroky, pořád ho nejspíš bude podporovat polovina země. Ani nemluvě o tom, že mnozí jeho příznivci mu bezmezně věří, takže odposlechy považují za zfalšované a celý skandál za vykonstruovaný. Z této pozice pak Erdogan zahájil stíhání a zatýkání desítek policistů, kteří původně vyšetřovali právě jeho a jeho blízké. Nehledě na to, že těch faux-pas má na svědomí vícero, ale žádné z nich se mu zatím výrazněji nevymstilo. Obávám se, že jeho stoupenci budou stát za ním, ať už provede cokoli.

EMIL SOULEIMANOV

Emil Aslan.

Emil A. Souleimanov působí na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se především problematikou Kavkazu, Ruska a Turecka.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.