„Celá Ukrajina žije ve strachu,“ doplnila ji o šest let starší Oksana. Podle Lenura je nejhorší, že umírají nevinní lidé. „Umírají jen proto, že si někde někdo hraje nějaké politické hry,“ dodal sedmadvacetiletý umělec. On i Oksana nyní žijí v Charkově na východě Ukrajiny, kde všichni tři studovali na Akademii designu a umění. Do České republiky přivezli ukázat své obrazy a další díla.
Byla to klidná země
Kateryna se narodila v Simferopolu na Krymu do rodiny krymského Rusa a Ukrajinky z Doněcké oblasti. Aktivně se účastnila protestů za zachování celistvosti Ukrajiny. Po obsazení Krymského poloostrova Ruskem a následném referendu odešla do Oděsy, protože pro ni a její sestru v jejím rodišti již nebylo bezpečno. Její rodiče v Simferopolu žijí i nadále.
Ani jednoho z umělců v životě nenapadlo, co všechno se v jejich zemi může během tak krátké doby stát. „Ukrajina byla klidnou zemí, nebyly žádné války. Dokonce když chtěl tehdejší prezident Viktor Janukovyč zmenšit armádu, nikdo proti tomu nic nenamítal, protože Ukrajina s nikým nebojovala,“ popsala Kateryna.
I Oksana se již od loňského listopadu účastnila protestů. „Chodila jsem na charkovský Majdan. Byly to protesty proti Janukovyčovu režimu, proti Sovětskému svazu, který se hluboce usadil v mozku obyvatel Ukrajiny. Ale nikdo nečekal, že svržení prezidenta vyústí ve válku a nikdo to ani nechtěl,“ uvedla mladá Ukrajinka, která se narodila v Luhansku, jímž nyní zmítají ty nejtvrdší boje.
Válka na východě Ukrajiny:
Jak Oksana popisuje, když v Charkově začaly protesty a první střety, na jedné z místních ulic stáli na jedné straně demonstranti požadující přiblížení k Evropské unii, na druhé stoupenci Ruska. „Nechci někoho urazit, ale ten rozdíl byl zjevný. Na té ukrajinské straně byli inteligentnější lidé, profesoři z akademie, studenti, všichni klidní, usměvaví. Na té proruské straně byli lidé opilí, hrubí, kteří sprostě nadávali. Ze začátku nám to připadalo až směšné,“ říká Oksana.
Jak ji doplňuje Kateryna, je jasné, že na východě Ukrajiny žije více prorusky smýšlejících lidí než na západě, Krym byl podle ní vždycky ale spíše apolitický. „U nás byl hlavní turismus a všechno ostatní nám bylo celkem jedno. Můžu se mýlit, ale přišlo mi, že ze začátku byla sice spousta lidí proti Majdanu, ale nebyli pro oddělení se od Ukrajiny a už vůbec ne pro připojení k Rusku,“ říká.
Nebezpečné barvy Ukrajiny
Ukrajinská vlajka na státní přehlídce.
Teď je podle Kateryny na Krymu nebezpečné jen vyjít ven s ukrajinskou výšivkou nebo stužkou. „Moji rodiče, kteří chtějí, aby se Krym připojil zpátky k Ukrajině, teď jen sedí doma a potichu si tam říkají Sláva Ukrajině,“ říká Ukrajinka s odkazem na jedno z hlavních hesel během protestů.
Přesně si prý události pamatuje: 23. února byl v Simferopolu na Leninově náměstí proukrajinský mítink, kde se sešlo víc než 10 000 lidí. Nedaleko byl prý i proruský protest, kde bylo demonstrantů asi jen 2000. Za tři dny se u krymského parlamentu spontánně uskutečnila další proukrajinská demonstrace s velkou účastí. „Pamatuji si, že někdy kolem oběda přijelo asi 1000 prorusky orientovaných lidí ze Sevastopolu. A hned den poté obsadili krymský parlament a proukrajinské protesty se zmenšily. Lidé se báli, že to skončí špatně, že to skončí válkou,“ dodává Kateryna.
Jak říká Lenur, který pochází z rodiny krymských Tatarů, chápe, že se Krym stal ruským, ale stále ještě pořádně nerozumí tomu, co to znamená. „Pro mě je teď hlavní, aby v zemi, kde žiju já a mí rodiče, byl mír, abychom mohli normálně žít, pracovat a něco plánovat,“ dodává.
Na Krymu mizí lidé
Kateryna věci vidí trochu jinak, její sestra Nasťa se na Krym nemůže vůbec vrátit vzhledem ke své aktivistické minulosti, protože by jí hrozilo zatčení. Kdy se tak opět potká se svými rodiči, není jasné. „Na Krymu se sice nestřílí, ale mizí tam mladí lidé, kteří stráví třeba 20 let ve vězení,“ říká Kateryna.
Na mysli má své přátele, mezi nimi i ukrajinského režiséra Olega Sencova, který byl v květnu na Krymu zadržen pro údajnou přípravu teroristických útoků a teď mu Rusové hrozí až dvaceti lety vězení. „Přitom jeho veškerá činnost byla, že se účastnil Majdanu a pomáhal ukrajinským vojákům v obklíčených základnách. To všechno se dělo na Ukrajině, tak jak ho teď mohou soudit v Rusku?“ ptá se Kateryna.
PŘÍPAD OLEGA SENCOVA |
Podle Lenura se Ukrajina ocitla uprostřed divoké informační války. „Já moc dobře chápu, že my jsme obyčejní lidé a není v našich silách to řešit na globální úrovni. My ale můžeme udělat to, že nebudeme odpovídat na ty provokace, které přicházejí z obou stran. Čím dříve začnou lidé myslet vlastní hlavou a budou se řídit vlastním srdcem, tím dříve se to zlepší,“ myslí si Lenur.
Kde je pravda?
Ani jeden z ukrajinských umělců prý nezná nikoho, kdo by nyní bojoval na straně proruských separatistů. Oksana má prý známého, který se jí ozval, že se stal dobrovolníkem na straně ukrajinské armády. Prý ji vykládal, kolik mu za to slibují peněz. Od jiných známých z Luhanské oblasti ale zase slyšela, jak tamní dobrovolníci na straně armády nedostávají ani peníze, ani jídlo a nemají ani uniformy. „Místní babičky jim tam prý nosí jídlo. A já si tedy říkám: Kde je pravda?“ dodává Oksana.
K TÉMATU: |
Strach, že se situace na Ukrajině může ještě více zhoršit, mají všichni tři. Jak říká Kateryna, dokonce ji v jednu chvíli napadlo, že bude muset z Ukrajiny úplně utéct. Podobně prý přemýšlí spousta Ukrajinců a před konzuláty západních zemí se tvoří dlouhé fronty. S prací je to také špatné, lidé nemají peníze a nepřemýšlejí o umění, ale řeší základní věci jako je jídlo a kde budou žít. „Naději ale neztrácíme, doufáme, že brzy bude všechno jako dřív. Pro to žijeme,“ uzavírají tři mladí Ukrajinci.
