Právě takové poselství dopředu vydali vrcholní skotští církevní představitelé, kteří si stejně jako mnozí jejich krajané uvědomovali, že plebiscit zanechá v obyvatelích země hluboké rány. Zejména psychologické.
„Pokud se lidé ocitnou na na straně, která prohrála, přijmout výsledek bude vyžadovat velkou míru disciplíny,“ uvedl jeden z nich. I z jeho slov vyplývá, že Skotové musejí rány začít léčit rychle. Komplikací při usmiřovacím procesu ale bude to, že Skotsko má ve své genetické výbavě zapsané hluboké protiklady.
Scotlandistán
Ať už referendum dopadlo jakkoliv, lze říci, že Skotsko vstoupilo na práh doby nejisté. Historik Niall Ferguson dokonce s nadsázkou říkal, že v minulosti Skotsko bývalo evropským Afghánistánem. Chcete-li Scotlandistánem.
Až teprve jeho sloučení s Anglií v roce 1707 prý situaci změnilo. Vnitřní spory, které Skotsko trápily, se postupně rozpustily v rámci Spojeného království. Z názorů skotského rodáka Fergusona je patrné, že nebyl příznivcem odtržení Skotska.
Odtržení podle něj znamená, že se Skotsko stane rozdrobenou společností naplněnou záští. Jen místo někdejších válčících feudálů zaujmou současní skotští politici. Jak již bylo naznačeno, duchovní ve Skotsku chtějí rozdělenou společnost spojit. Hlavní církví ve Skotsku jsou presbytariáni, i ostatní duchovní si však současné napětí ve společnosti moc dobře uvědomují.
Církve však v jejich snaze může oslabovat i to, že se samy v poslední době potýkaly s úbytkem věřících. Postavení presbytariánů podle některých analýz oslabily jejich ekumenické snahy.
Kromě církevních kruhů bude velký díl usmíření skotské společnosti pochopitelně ležet na bedrech politiků. Otázkou je, zda se na tento úkol hodí současný šéf skotské vlády Alex Salmond. Bez ohledu na výsledek referenda bude Salmond oslavovaný jako hrdina. V kampani však právě on k rozdělení země výrazně přispěl.
Více čtěte v pátečních Lidových novinách
