„Už dlouho jsem nepolíbila muže. Všechny tady sníme o tom, že se zamilujeme a provdáme. Nechceme se ale za manželstvím stěhovat do města, líbí se nám náš způsob života. Proto čekáme na muže, kteří budou ochotní přestěhovat se sem za námi. Nejprve se ale budou muset naučit souhlasit s našimi názory a žít podle našich pravidel," řekla pro The Telegraph třiadvacetiletá Nelma Fernandes a dodala, že většina zdejších mužů je buď ženatá, nebo s ostatními ženami v nějakém příbuzenském svazku. „Každý je tady něčí bratranec nebo sestřenice," shrnuje Nelma svízelnou situaci.
Touha, nebo strach?
Elida Dayse pořádá do městečka Noiva de Cordeiro zájezdy a tvrdí, že každý problém má dvě strany mince. Místní ženy prý sice po nápadnících touží, zároveň se ale obávají zániku svého specifického způsobu života, který by po hromadném příchodu mužů nejspíš následoval.
Žena z Noiva de Cordeiro se věnují tradičním řemeslům.
Město navíc podle ní získalo svou pověst také proto, že zdejší muži odjíždějí přes týden za prací do okolních měst a za svými ženami se často vrací pouze na víkendy. Mnozí si potom myslí, že zde žijí jen ženy, což není pravda.
Oblast provází pohnutá minulost. V roce 1891 se tady něm usadila Maria Senhorinha de Lima, kterou z jejího rodiště vyhostili za cizoložství. Maria stála za založením zdejší ženské komunity a jedna z jejích vnuček, Delina Fernandes Pereira, pak způsobila skandál, když se v šestnácti provdala za pastora. Podle Delininých slov mají proto dodnes mnozí vůči městu předsudky.
K TÉMATU: |
Telenovela za obecní peníze
Další z obyvatel, Rosalee Fernandes, tvrdí, že nutnost vdát se nebo pokřtit dítě jsou pravidla vymyšlená muži a není proto třeba se jimi řídit. „Ženy jsou v tolika věcech lepší. Naše město je krásnější, organizovanější a harmoničtější, než kdyby ho vedli muži. Problémy řešíme domluvou, spíše než násilím," říká Rosalee a uvádí příklady tohoto harmonického soužití.
Ženy z Noiva de Cordeiro jsou hrdé na své právo klábosit na ulici, kdy se jim zachce.
Celé město se například složilo na širokoúhlou televizi pro komunitní centrum, aby tam ženy mohly společně sledovat telenovely. A podle Rosalee je díky nepřítomnosti mužů „vždy čas zastavit se na ulici a drbat, půjčovat a zkoušet si oblečení nebo si vzájemně udělat manikúru.“
