Rusové jsou nadšeni. Ústy svého ministra pro rozvoj Dálného východu Alexandra Galušky označili čínský nápad obnovit Hedvábnou stezku za skvělý. Kdysi 6400 kilometrů dlouhá cesta spojovala východní mocnosti Čínu a Indii s Persií a Středomořím. Kulturní a technologická výměna se díky ní obrovsky zrychlily. Jenže pokud by vedla dnes přes stejná území jako kdysi, Rusko by mělo smůlu. Hlavní mezikontinentální cesty totiž vedly mnohem jižněji.
Moskva se nechce z nového projektu nechat vystrnadit za žádnou cenu. „Rusko tradičně hrálo roli civilizačního a ekonomického koridoru (...), proto máme vážné úmysly týkající se účasti v obrodě Hedvábné stezky,“ uvedl Galuška. Připomněl, že už nyní Rusko vkládá obrovské prostředky do modernizace Transsibiřské magistrály, na kterou by se měly napojit čínské železnice. Jenže ve srovnání s investicemi Číny do rozvoje železnic to jsou sumy nicotné.
Peking koncem září oznámil, že investuje 27,7 miliardy dolarů do stavby železničních tratí v severovýchodní provincii Chej-lung-ťiang. Pro Moskvu je dobrou zprávou to, že vedou směrem k ruské hranici s perspektivou napojení se na Transsibiřskou magistrálu. To pokládají experti za dopravní revoluci Východu. Pravda, Číňané nabádají Rusy, aby si pospíšili se stavbou potřebných mostů, která katastrofálně vázne, i s modernizací samotné Transsibiřské magistrály, která má do rychlovlaku hodně daleko. Důvod je prostý. Nejsou peníze.
Bitva o uzel
Čína je teď hlavním ruským spojencem. I když se odmítá nechat zatáhnout do sporu o Ukrajinu, využívá toho, že Rusové ztrácejí evropské trhy. Čínský prezident Si Ťin-pching poprvé veřejně vyslovil ideu obnovit prastarou cestu v roce 2013, a to při cestě do Kazachstánu. Právě tato bývalá sovětská republika totiž leží na ideální spojnici mezi Čínou a západem. A letos v září prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev prohlásil, že jeho země bude hrát „ústřední dopravní roli v rámci hedvábného prostranství“. Co nejdříve chce Astana spojit své železniční sítě s íránskými a turkmenskými.
Kazachstán se už navíc podílí na stavbě koridoru „západní Čína – západní Evropa“. Kazachstán chce tedy být největším středoasijským uzlem. A vytěsňuje z této pozice Rusko. To má zase šanci stát se středobodem čínského plánu na vybudování severního koridoru Hedvábné stezky – ten by vedl opět přes Kazachstán do Petrohradu, k Baltskému moři a přes Bělorusko a Polsko až k Berlínu. Je zřejmé, že cena Ruska v projektu obnovy Hedvábné stezky vzrostla po ruské anexi Krymu.
Na druhou stranu Rusko nelze z východu na západ projet autem, aniž by byl vůz naložen na některých úsecích na železniční vagon a přepraven přes území, kde silnice neexistují. Jejich údržba v podmínkách, kdy je průměrná roční teplota -9 stupňů Celsia, je náročná. A výstavba drahá. Bez pomoci Číny, a navíc pod tlakem sankcí se Sibiř v brzké době asi „automobilovou velmocí“ nestane.
Stejně jako bájná Hedvábná stezka plnila roli jakési kulturně-politické spojnice mezi různými světy, dnes bymělo jít o vytvoření obrovského ekonomického prostranství. A to už je podle ruských expertů hodně riskantní – Čína totiž bude chtít bezpochyby hrát v tomto prostranství, které může zastínit i projekt Euroasijského svazu, prim.
