Složku našel Parkinson ve své poštovní schránce po návratu z dovolené. Uvnitř byly kompletní informace o devět let trvajícím sledování jeho osoby ze strany tajných služeb. Spis obsahoval například informace, o kterých protivládních demonstracích reportoval, s kým mluvil a dokonce i co měl na sobě.
Parkinson podle svých slov už delší dobu podezříval bezpečnostní složky z toho, že ho sledují. „Konečně mám důkazy,“ řekl pro Washington Post. Chování metropolitní policie přirovnal k východoněmecké Stasi.
PSALI JSME: |
Britský deník The Guardian navíc nedávno informoval o tom, že policie zabavovala telefonním společnostem záznamy o hovorech reportérů s odůvodněním, že díky nim odhaluje teroristy. „Toto je další znepokojivý případ monitorování novinářů, kteří se pouze věnují své práci,“ tvrdí Paul Lashmar, vedoucí katedry žurnalistiky na londýnské univerzitě Brunel.
Podle britské novinářské unie měla policie dostat příkaz ke sledování novinářů a zástupců odborů už v roce 2008. K tomu účelu byla zřízena speciální zpravodajská služba, která měla monitorovat „domácí extremisty“, mezi něž zřejmě počítala i některé novináře.
Předseda novinářské unie Michelle Stanistreet řekla, že „nakládat s novináři jako se zločinci nebo nepřáteli státu je nepřijatelné. Když už musí i novinářská unie podávat trestní oznámení na policii, vyvolává to pochybnosti o demokratičnosti naší společnosti.“
Mluvčí policie i ministerstva se k případu odmítli vyjádřit.
Odposlechy, lékařské zprávy a drzá policie
Parkinsonův případ ale není ojedinělý, k záznamům o svém sledování se dostalo i několik dalších novinářů. Podle jejich výpovědí byly některé sledovací akce úsměvné, jiné však vyvolávají znepokojení.
Policie například sledovala a detailně informovala o tom, jak se Parkinson na kole projíždí v okolí svého domu nebo jak tráví čas se svou partnerkou. V případě jiného novináře, Julese Mattssona, si však obstarávala i lékařské zprávy týkající se členů jeho rodiny. „Tohle si nikdo nemůže obhájit,“ řekl k tomu Matsson, který už požádal policii o vysvětlení jejich postupu.
Parkinsonova partnerka, Jess Hurd, která také pracuje jako novinářka, se obává toho, kam všude se informace o ní a jejím partnerovi mohly dostat. „Jezdím často na zahraniční výjezdy... zajímalo by mě, s kým vším byly tyto záznamy sdíleny. A za jakým účelem,“ prohlásila Hurd.
Paul Lashmar k tomu dodává, že policie je ve snaze zabránit teroristickým útokům stále drzejší a drzejší. „Teď to vypadá tak, že odposlechy novinářů jsou pro ně běžná věc,“ uzavírá Lashmar.
