Deštníková revoluce prohrává boj s realitou. Poslední slovo patří Pekingu

LN: Je takzvaná deštníková revoluce definitivně u konce?
V první řadě bych řekl, že mluvit o revoluci není správné. Začala jako protest proti pomalému tempu politických reforem, a pokud toto zaměření zůstává – bez toho, aniž by převracelo celkový politický rámec – pak ano, hnutí je stále živé. Nicméně požadavek změny politického rámce je zcela nereálný a „revoluci“ teď zpátky na zem táhne realita. 

LN: Dění v Hongkongu je často zjednodušeně vnímáno jako souboj ostrova demokracie proti mocné Číně. Souhlasíte?
Není pochyb o tom, že Peking má v Hongkongu ohromnou moc. A bude mít jistě i poslední slovo. Nicméně vztah Pekingu a Hongkongu není stejný jako například mezi tehdejším Sovětským svazem a Československem. Je to jiné hlavně proto, že Hongkong má ve skutečnosti v Číně také velký vliv. Řeč je o takzvané soft power, kdy prakticky každé čínské město chce být jako Hongkong. Možná nejbližší příměr z evropského prostoru ke vztahu Čína-Hongkong je ten mezi NDR a západním Berlínem. 

LN: Znamená to tedy, že kosmopolitnímu a otevřenému městu nehrozí, že by se z něj stala „druhá Čína“?
Vůbec ne. Musím dodat, že mnoho Čechů by jistě bylo překvapeno, kdyby se do Číny jelo podívat. Mnozí Číňané se vůbec nezdráhají vyznávat západní hodnoty, i když třeba s kritickým odstupem. Jinak ale ano, Čína se spíše bude přibližovat Hongkongu, ne naopak. 

K TÉMATU: O Hongkongu nerozhodnou ideály, ale peníze, míní sinolog Demonstrantka z Hongkongu: Rozejděte se, nebo budeme střílet, hrozila nám policie 87 barelů plynu proti holým rukám studentů, líčí Češi ze vzbouřeného Hongkongu

LN: Jisté změny ale v Hongkongu probíhají, a ty jdou spíše „čínským směrem“...
Přestože v posledních letech se objevovaly některé varovné signály, hongkongská justice má ve srovnání s pevninskou Čínou stále nebývalou autonomii. Peking možná může trvat na prověřování kandidátů na post šéfa Hongkongu, ale uprostřed emocí se nějak ztratil fakt, že do roku 2020 budou všichni členové hongkongské zákonodárné rady také voleni přímo. A protože opozice zvítězila, bude do pěti let zřejmě kontrolovat legislativu. To je opět výsada, jaká nemá v Číně obdoby. Takže opět ne, z Hongkongu se nestane druhá Čína, i když je možné, že tempo rozvoje se možná zpomalí. 

LN: Hrozí, že ti, kteří – ať už z jakýchkoli důvodů – nesouhlasí se stávajícím děním v Hongkongu, masivně emigrují?
Pochybuji o tom. Navíc je třeba mít na mysli, že protesty se odehrávají na dvou místech, zatímco ve zbytku Hongkongu běží život dál. 

LN: Kdo stávající protesty řídí?
Hlavní role definitivně přebrali studentští lídři. Ve středu rezignovali i tři zakladatelé hnutí Occupy Central, jež s protesty jako první začalo. Myslím, že jejich pacifistická vize se zcela rozešla s akcemi studentů, nad nimiž už nemají kontrolu. Minimálně se angažovala opozice. Jsem si jistý, že mnoho opozičních zákonodárců si uvědomuje nereálnost studentských požadavků. Ale tlak na vládu se opozici hodí. 

Joshua Wong.

LN: Proč ani zadržení a údajné týrání osmnáctiletého studentského lídra Joshuy Wonga nevedlo k dalším protestům?
Nejsem si jist, zda veřejnost vnímá Joshuu Wonga stejně jako na začátku protestů před dvěma měsíci. Únava kolem politicky bezvýchodné situace a nepříjemností způsobených protesty je znatelná. Wong skončil ve vězení, protože chtěl obsadit náměstí uprostřed vládního komplexu. Řekl bych, že lidé jej vnímají jako člověka, který se snaží prodloužit protesty za každou cenu. Hodně politicky uvědomělých pozorovatelů považuje strategii protestujících za kontraproduktivní. 

LN: Dalo se čekat, že Čína bude chtít lustrovat kandidáty na šéfa Hongkongu?
Naprosto. Spor kolem procesu přímých voleb by neměl nikoho překvapovat. Peking věděl, že na přímou volbu dojde, a logicky se pojistil proti nevhodným kandidátům. Hlavní potíž je, že mnoho lidí v modelu „dva systémy, jedna země“ (oficiální politická strategie Pekingu vůči Hongkongu – pozn. red.), nedokázalo ocenit tu druhou část a fakt, že Čína to bere velice vážně. Řekl bych, že hlavní problém netkví v tom, že většina lidí nedokázala předvídat stávající dění, ale že možná přecenili své síly.

LN: Jak vy osobně vnímáte dění v Hongkongu?
Nesouhlasím s některými taktikami protestujících, ale jsem pyšný na odvahu a ideály mladých lidí v Hongkongu. To vás v politice může dostat hodně daleko. Ovšem jak řekl Max Weber: „Politika znamená namáhavé a pomalé vrtání tvrdých prken.“ A člověk musí odolat pokušení jednoduše vzít kladivo a vše rozbít. To je cesta zkázy.