Vyšetřování středečního teroristického útoku v centru Tunisu je v plném proudu. Po masakru v muzeu Bardo, který stál život 23 lidí včetně obou střelců, vysílají tuniské úřady do ulic vojáky; zatýkají rovněž osoby, jež podezírají ze spoluúčasti na násilí.
‚Nájezd na doupě neřesti‘. K útoku v Tunisu se přihlásil Islámský stát |
Pod násilí ve vládním komplexu se ve čtvrtek podepsalo radikální hnutí Islámský stát, které prý podniklo „nájezd na doupě neřesti a nevěřících“. Proklamace sunnitských extremistů je třeba brát s rezervou, často totiž bývají pouhou propagandou. Faktem nicméně je, že teror v Tunisu se v mnohém podobá lednovému útoku na pařížskou redakci listu Charlie Hebdo: nepočetná skupinka „osamělých vlků“, které ex post zaštítí známé jméno (v případě bratrů Chérifa a Saida Kouachiových AQAP neboli al-Káida na Arabském poloostrově, Amedy Coulibaly se spojil s Islámským státem, pozn. red.)
Tuniské bezpečnostní jednotky střeží budovu muzea.
Islámští radikálové v regionu navíc poslední dobou Tunisku stále častěji vyhrožovali, uvádí agentura AFP. Udeřit prý chtěli tam, kde to zemi bude bolet nejvíce. A z turismu proudí do tuniské státní kasy velké peníze.
Libyjská hrozba
Tunisko se podobá klidné oáze obklopené smrtící pouští. Oblíbená turistická destinace sice zažívá i dramatické chvíle a na své cestě k demokracii, již zahájila před čtyřmi lety, místy klopýtá, nicméně dosud platila za relativně bezpečnou zemi.
‚Bojím se, že pro Libyi je už pozdě. Chybovala ona sama i Západ‘ |
Na rozdíl od sousední Libye. Ta se nedlouho po svržení diktátora Kaddáfího ponořila do krvavého chaosu, v němž spolu bojují nejen dvě soupeřící vlády, ale především desítky lokálních, po zuby ozbrojených armád. Mnohé z nich se hlásí k extremistické interpretaci islámu a v rozpadlé zemi vedou svou svatou válku.
Zásoby munice nalezené v Libyi nedaleko hranic s Tuniskem.
Státní hranice pro ně přitom znamenají pramálo. Představují tak vážný problém pro celý region, v prvé řadě pak pro přilehlé státy, tedy i pro Tunisany. Tím spíš, že pomyslnou dělící čáru mezi Tuniskem a Libyí prakticky nelze kontrolovat. Tuniská vláda se pohybuje na ostří nože: na jednu stranu potřebuje uzavřenou hranici, aby zabránila příchodu džihádistů, na druhou stranu dobře ví, že značná část obyvatel pohraničí je existenčně závislá na pašování a nepropustná hranice by mohla vyústit v sérii lokálních povstání. A ty by zemi, která se právem obává sílícího nebezpečí ze strany radikálních skupin, mohly přidělat další nežádoucí vrásky.
„Nestabilita a absence státních struktur v Libyi je živnou půdou pro terorismus. Situace je taková, jaká je, a ohrožuje nás všechny,“ konstatoval ve středu lakonicky tuniský ministr zahraničí Tajib Baccouche.
Islámský stát v Tunisku?
Islámský stát, který se k masakru v muzeu Bardo přihlásil, po Iráku a Sýrii skutečně rozprostřel svůj stín také nad Libyí, v Tunisku však až do tohoto týdne svou přítomnost oficiálně neoznámil a věrnost mu zatím nepřísahala ani žádná místní skupina.
Al-Káida propustila vězněné Francouze. Dostala za to 25 milionů eur |
Přitom je z čeho vybírat. Extremistické organizace nejsou zemi cizí, přičemž za nejnebezpečnější a nejaktivnější byla dlouho považována regionální odnož mezinárodní teroristické sítě al-Káida známá pod akronymem AQIM (al-Káida islámského Magrebu). Respektive její tuniský výhonek, Brigáda Okba ibn Nafá.
Domovskou půdou této teroristické skupiny jsou hory tunisko-alžírského pohraničí, odkud vyráží k pravidelným útokům, zaměřeným především proti státním bezpečnostním složkám. Tuniské armádě se ji zatím, navzdory leteckým úderům a cílené pozemní kampani, nepodařilo zničit.
Islámský stát v Bosně? Džihádisté mají stoupence i na Balkáně |
Podobně palčivý problém představuje saláfistická síť Ansar al-Šaría. Působí v řadě arabských zemí a v čele její tuniské frakce stojí abú Ajád Tunísí, džihádista rovněž spjatý s al-Káidou, který bojoval v Bosně i Afghánistánu. V roce 2003 jej zadržely turecké úřady, které ho posléze vydaly do rukou tuniské justice. Ta ho odsoudila k 68 letům za mřížemi, radikál však brány věznice opustil díky amnestii vyhlášené v roce 2011 v rámci jasmínové revoluce.
Abú Ajád nezahálel a „svou“ pobočku Ansar al-Šaríi, kterou založil hned v dubnu téhož roku, okamžitě vedl do ozbrojeného boje proti státní garnituře. Jeho skupině jsou připisovány jak atentáty na známé tváře sekulární opozice Šokrího Belajída a Muhammada Brahmího (oba politici byli zavražděni v roce 2013, pozn. red.), tak útok na americkou ambasádu v září 2012, po němž tuniské úřady abú Ajáda překřtily na veřejného nepřítele číslo jedna.
Tisíce nebezpečných radikálů
A právě v řadách organizace Ansar al-Šaría lze v poslední době vystopovat spojitost s Islámským státem. Mnozí z jejích tuniských členů totiž opouštějí území svého domovského státu a míří na zahraniční bojiště, ať už do Libye, nebo do Sýrie či Iráku. Tam pak často vstupují do řad Islámského státu. Příkladem může být někdejší prominent Ansar al-Šaríi Ahmed Rúsí, jenž válčil pod vlajkou IS v Libyi a před několika dny byl zabit u pobřežního města Syrta.
Ansar Al-Sharia in #Libya release images showing 'graduates' of one of their training camps in #Benghazi pic.twitter.com/XX6cXpR0hE
— TheMaghrebiNote (@MaghrebiNote) 18. Březen 2015Tuniských přívrženců Islámského státu valem přibývá. Podle AFP za Islámský stát nyní bojuje přes 9000 Tunisanů, stovky dalších se navíc už vrátily zpět na území Tuniska. „Tyto džihádistické skupiny učinily strategické rozhodnutí: posílají své mladé členy do Sýrie, aby je zocelily a vybudovaly tak kádry, které budou připravené k možnému boji v Tunisku,“ řekl AFP tuniský bezpečností analytik.
Vláda se navrátilce snaží mít pod dohledem, ale zdá se, že jí začínají přerůstat přes hlavu. A po středeční tragédii v muzeu Bardo jí nezbylo, než to otevřeně přiznat. Ústy šéfa tuniské diplomacie: „Trochu jsme povolili v ostražitosti. (Útočníci) nám připomněli, že namístě je neustálá bdělost, protože terorismus může udeřit kdykoli a kdekoli.“
