Podle profesora politologie z Tuftovy univerzity Michaela Beckleyho jsou Spojené státy vázány vzájemnými vojenskými smlouvami s devětašedesáti státy světa, jejichž počet obyvatel přesahuje v úhrnu dvě miliardy. Z ekonomického hlediska tvoří celé tři čtvrtiny ekonomiky celého světa. Zprávu přinesl deník Washington Post.
USA mají s těmito státy smlouvy o vzájemné vojenské pomoci. To znamená, že pokud je jedna ze zemí napadena, ta druhá má povinnost přijít jí na pomoc. Až doposud se o této situaci příliš nemluvilo, konflikt na Ukrajině však vyvolává otázky, zda se současné provázání světa vojenskými aliancemi neblíží situaci před první světovou válkou.
Tehdy vedla síť vojenských paktů k dominu efektu, který z lokálního sporu vytvořil celosvětový konflikt. Ten rozvrátil Evropu a položil základy druhé světové válce.
Rusko, Ukrajina a Jihočínské moře
Pokud by se v současnosti například členský stát NATO ocitl v podobné situaci, v jaké je nyní Ukrajina, musely by Spojené státy zvažovat vyhlášení války Rusku. Napjatá situace je i v oblasti Jihočínského moře. Čína si dlouhodobě dělá nároky na některá filipínská území a Filipíny se minulý týden nechaly slyšet, že napětí mezi nimi a Čínou pro ně představuje nejvážnější bezpečnostní hrozbu. Spojené státy přitom mají s tímto ostrovním státem od roku 1951 smlouvu o vzájemné vojenské obraně.
Rozstřílená babička, smrt za rychlou jízdu: jak používají zbraně policisté v USA |
Zakladatelé Spojených států se přitom proti vojenským aliancím vymezovali a na roli „světového policajta“ by se nejspíš dvakrát radostně netvářili. „Mír, obchod a přátelství mezi národy,“ deklaroval Thomas Jefferson během svého inauguračního slibu. „A s nikým nevytvářet aliance.“
Obrat po druhé světové válce
Situace se však rapidně změnila po druhé světové válce. Ještě v roce 1970 varoval spisovatel a odborník na bezpečnost David Fromkin před nebezpečnou sítí vojenských paktů, která může zkomplikovat bezpečnostní situaci na celém světě. Ve světle nového vývoje na Ukrajině a v Jihočínském moři se vynořily studie, které varují před katastrofálními následky.
Beckley však mírní vášně. Spojené státy se podle jeho zjištění v minulosti do ozbrojených konfliktů kvůli aliancím zamotaly jen málokdy a nejhorší z nich, válka ve Vietnamu, byl důsledkem mnoha faktorů, nikoli pouze vojenské smlouvy.
Beckley také zdůrazňuje, že Spojené státy v minulosti své závazky ignorovaly. Jako příklad uvádí situaci z roku 1954, kdy je o vojenskou pomoc žádali zoufalí francouzi v bitvě o Dien Bien Phu během první Indočínské války.
Podle Beckleyho zůstává „americká bezpečnostní politika pevně v rukou amerických lídrů a je určována primárně jimi na základě zájmů jejich národa.“ Dodává však, že vojenský konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem nebo Čínou to rozhodně nevylučuje.