Nezvaní hosté místním lidem poničili zařízení domů a odnesli si i různé věci, třeba hrnce nebo hamaky, tradiční houpací sítě. Vesničané, z nichž mnohým koluje v žilách indiánská krev, ale tušili, kdo je navštívil. „Vzdálení bratranci“, příslušníci indiánských kmenů, kteří se dosud úzkostlivě vyhýbali jakémukoli setkání s civilizací.
Dekáda kontaktů
Něco takového se přitom dříve nestávalo. Neznámé kmeny samozřejmě sem tam někdo „objevil“, ať už těžaři dřeva či drahých kamenů, misionáři, nebo cestovatelé, samotní indiáni se ale kontaktům bránili. Nyní však – zdá se – nastal obrat, popsali tento týden badatelé Andrew Lawler a Heather Pringleová v časopise Science. Izolované kmeny podle nich stále častěji podnikají výpravy do zabydlených oblastí. Proč tak činí, není zatím příliš jasné.
4 tribus de l'Amazones brasiler s'uneixen per defensar la seva selva cercadors d'or i preses http://t.co/dBzQbVkHuu pic.twitter.com/LZDHLTilf9
— Nacions Sense Estat (@NacionsSEstat) 26. květen 2015Počet takových setkání – z vůle neznámých kmenů – nicméně roste, a to jak v Peru, tak v Brazílii, což ukázaly záznamy brazilské vládní organizace pro ochranu indiánů (FUNAI). Zatímco v letech 1987 až 2013 organizace zaznamenala jen pět případů, kdy kmen navázal kontakt s okolním světem, v uplynulých osmnácti měsících se tak stalo třikrát. A podle Douglase Rodriguese ze saopaulské univerzity (USP) to je teprve začátek.
„Obávám se, že čelíme ‚dekádě kontaktování‘,“ řekl lékař a univerzitní profesor španělskému listu El País.
Předpokládá se, že v Peru žije na osm tisíc izolovaných indiánů, podobně jako v Brazílii. Nejvíce nekontaktovaných kmenů obývá rozsáhlé pralesní územní na peruánsko-brazilské hranici.
Nemoci a liknaví politici
Jednou z největších hrozeb pro původní obyvatele latinskoamerického kontinentu zůstávají nemoci, pro nás leckdy banální, jimž se však jejich organismy neumějí bránit.
‚Ztracení‘ indiáni se vrátili do pralesa. Nemocní a s nejistou budoucností |
A také liknavost vlád, které podle řady odborníků téma indiánů dlouhodobě zanedbávají. Jako třeba i v případě FUNAI, kdysi brazilské chlouby v regionu. Jen málokterý stát v oblasti zřídil vládní orgán, který by na takové úrovni chránil práva indiánů, napsal server Time.
Jenže organizace v posledních letech sama bojuje o přežití. Nemá peníze. Vláda brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové loni organizaci přiklepla 2,77 milionu reálů (necelých 22 milionů korun), tedy 20 procent z požadovaného rozpočtu. Letos FUNAI dostala stejnou částku, byť nyní ještě o pět procent méně, než žádala. Organizace musela snížit počet zaměstnanců a omezit sběr dat, studium i možnost pomoci původním kulturám. Prezidentka navíc podle některých kritiků jde až příliš na ruku těžařům a upřednostňuje ekonomický růst stagnující Brazílie nad právy indiánů. Potíže s financováním ale znají i v Peru.
China’s Amazonian railway ‘threatens uncontacted tribes’ and the rainforest http://t.co/aJntlS92kT
— Bianca Jagger (@BiancaJagger) 15. Červen 2015„Něco se děje, chybí však dostatečné bádání, které by objasnilo co,“ přiznala Lorena Prietová z odboru indiánských národů při peruánském ministerstvu kultury. „Je nemožné kontrolovat tak rozsáhlé teritorium s naším rozpočtem,“ dodala a upřesnila, že odbor ročně dostává v přepočtu necelých 25 milionů korun.
„Ocitli jsme se na prahu rozsáhlého zániku kultur,“ řekl Francisco Estremadoyro, ředitel ProPurús, peruánské neziskové organizace, která se věnuje zachování biodiverzity v Amazonii. Izolovaným indiánům v budoucnu nemusí pomoci ani zatím přívětivý přístup jejich „civilizovaných bratranců“. Poničené majetky tehdy neřešili a ani nemluvili o loupeži, nýbrž o „sklizni“. Vždyť někteří z těch nejstarších z Curanjilly se ještě sami narodili hluboko v lesích.
