Jedno bylo už předem jisté – ať řekne k 70. výročí deklarace kapitulace Japonska jeho současný premiér cokoliv, vyvolá to bouřlivé reakce. Buď doma, nebo za hranicemi, případně obojí.
Unikátní svědectví japonských kamikaze: ‚Nechci slova útěchy |
Ostře sledovaný a dlouho dopředu diskutovaný páteční projev ministerského předsedy Šinzóa Abeho jitřil emoce v regionu týdny dopředu. Jeho domácí oponenti ho dlouhodobě viní z historického revizionismu a snah o bagatelizaci temné stránky japonské minulosti. Za hranicemi pak Abeho prohlášení s napětím vyhlížela zejména Čína a Jižní Korea. Obě země Tokiu nemohou zapomenout příkoří způsobené za druhé světové války.
Japonci v roce 1931 podnikli invazi do čínského Mandžuska a instalovali tam loutkový stát. Jižní Korea byla Japonskem anektována už v roce 1910. Na obou územích se Japonci dopouštěli zločinů na civilním obyvatelstvu. V případě Mandžuska je však celá záležitost o to citlivější, že Abeho dědeček byl jedním z čelných japonských představitelů angažovaných do rozvoje průmyslu v této oblasti. V praxi to obnášelo nucené nasazení stovek tisíc Číňanů.
Explicitní omluva chyběla
Jak Peking, tak Soul před výročím apelovaly na to, aby se ostrovní císařství ústy premiéra při této příležitosti explicitně omluvilo za koloniální nadvládu a agresi. Tak jako to před 20 lety učinil jeho předchůdce Tomiiči Murajama.
Kajícná slova nakonec v Abeho prohlášení skutečně zazněla. Ne však taková, jaká by chtěla Čína s Koreou slyšet.
Japonsko: Dopisy kamikadze patří mezi památky UNESCO. Čína je v šoku |
Při svém pátečním projevu Abe sice nabádal k tomu, aby Japonsko navždy upustilo od koloniální vlády, označení minulých událostí za agresi se však vyhnul. Už dříve se japonský ministerský předseda nechal slyšet, že otázku, zdali tehdejší činy byly agresí, či nikoliv, přenechá historikům.
Ve svém prohlášení premiér hovořil mimo jiné o „nezměrných škodách, které Japonsko způsobilo nevinným lidem“. Adresné určení směrem k Pekingu či Soulu v těchto větách chybělo a přímá omluva těmto dvěma zemím z jeho úst rovněž nezazněla.
Naopak se v závěru svého projevu nechal slyšet, že Japonsko by se nemělo navždy stylizovat do role toho, kdo se bude při výkladu historie stále jen omlouvat. „V Japonsku dnes poválečná generace přesahuje 80 procent populace. Nesmíme dopustit, aby naše děti, vnoučata, nebo dokonce další generace, které teprve přijdou a nemají nic společného s válkou, byly předurčeny k omluvě,“ prohlásil Abe.
  |
V projevu přenášeném v přímém přenosu televizí také akcentoval lidské ztráty, které během války jeho země utrpěla. Zmínil při tom jmenovitě svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki nebo boje o Okinawu.
Rozhořčeně na prohlášení japonského premiéra obratem reagovala čínská strana. Prostřednictvím náměstka ministra zahraničí namítala, že Japonsko by se mělo upřímně omluvit.
Jihokorejské ministerstvo zase naznačilo, že pouhá slova ze strany Tokia nestačí. Před blížícím se výročím konce války Soul mimo jiné opakovaně poukazoval na osud až 200 tisíc Korejek, které za války nedobrovolně skončily v rukou Japonců jako sexuální otrokyně. Soul usiluje o to, aby byly přeživší anebo jejich rodiny odškodněny.
Další tenze na obzoru
Odvetnou reakcí však diskuse k nedořešeným kapitolám z minulosti zřejmě nekončí – alespoň mezi Čínou a Japonskem. Na 3 .září, tedy den, kdy formálně vstoupila v platnost japonská kapitulace, chystá Čína v hlavním městě obří vojenskou přehlídku.
Již dříve se spekulovalo o tom, že právě Abeho projev bude měřítkem toho, v jakém duchu se Peking směrem k Tokiu při této příležitosti obrátí. Soudě podle nynější čínské reakce by bylo příhodné dvakrát přátelský tón nečekat.
