Lidovky.cz

Uprchlík popsal cestu Evropou: ochotní Řekové, ziskuchtiví Srbové a zlí Maďaři

Svět

  6:00
HAMBURG(PRAHA) - Přečkali ozbrojené přepadení, bili je maďarští policisté, zažili dny plné strachu a nejistoty i pocit obrovské úlevy, když v Mnichově poprvé na vlastní uši slyšeli německou hymnu. 34letý uprchlík ze syrského Aleppa vylíčil, jak se společně s osmi příbuznými a známými z řeckého ostrova Lesbos za jedenáct dní dostal až do německého Hamburgu.

Srbsko-maďarské hranice překročil během pondělka rekordní počet 2093 migrantů. foto: ČTK

O strastiplné několikaměsíční cestě z válkou zdecimované Sýrie do Řecka nechtěl 34letý muž příliš mluvit. Stejně tak si kvůli probíhajícímu azylovému řízení nepřál prozradit ani své jméno. Cestu z Řecka přes Makedonii, Srbsko, Maďarsko, Rakousko a Německo však britskému listu The Independent popsal velmi barvitě.

Papež vyzval evropské farnosti, aby se ujaly uprchlických rodin. Vatikán jde příkladem

„Měli jsme štěstí, protože ve městě Mytiliny na Lesbosu jsme zůstali jenom jeden den. Dostali jsme se totiž hned na první trajekt mířící do Atén,“ popsal Syřan počátek své pouti Evropou. V řecké metropoli strávil společně s osmi známými tři dny. „S mnoha dalšími uprchlíky jsme tam bydleli v hotelu, kde jsme se také dozvěděli, že se musíme dostavit na policejní stanici, abychom dostali dokumenty, díky nimž bychom mohli vycestovat na sever,“ doplnil běženec.

Na dokumenty nečekali

Migrantům se však na žádná potvrzení od strážců zákona čekat nechtělo, a proto vlakem (a bez potřebných dokladů) spěšně vyrazili do poslední vesničky na řeckém území. Dál ale museli pěšky. „Přes hranice jsme se vydali uprostřed noci. Čtyři hodiny jsme kráčeli hustými lesy. Abychom měli alespoň nějaký pocit bezpečí, koupili jsme před začátkem cesty několik dlouhých a ostrých nožů. Naši známí nás totiž varovali před ozbrojenými gangy, které by nás mohly přepadnout a okrást,“ vysvětlil Syřan.

Tranzitní země očima uprchlíka

  • Řecko: „Lidé byli velice milí a přátelští. Neměli problém nám pomoci.“
  • Makedonie: „Vojáci i policisté byli velice laskaví. Říkali nám, že vědí, že nebudeme dělat problémy a že chceme jen do Srbska.
  • Srbsko: „Srbové chtějí na uprchlících co možná nejvíce vydělat. Tři eura z lahev vody – to není moc humánní.“
  • Maďarsko: „Za**ané Maďarsko, za**aní Maďaři. Všichni tambyli tak neochotní zlí. Nemám k tomu co dodat.
  • Německo: „Máme tady obrovské pohodlí, všichni nám vychází vstříc ve všem, co potřebujeme. Všechno tady navíc funguje úplně bezvadně.

Nad ránem vystrašení uprchlíci, kteří si nebyli jistí, kde přesně jsou, narazili na makedonské vojáky. Ti nejen, že nechtěli vidět žádné doklady, ale ještě běžencům ochotně vysvětlili, kudy se dostanou na nejbližší nádraží. Skupinka migrantů se však rozhodla, že raději využije taxi.

Tři hodiny v Makedonii

Pětadvacet euro za převoz až na srbské hranice se běžencům jevilo jako dobrá nabídka. V Makedonii se tak syrští běženci zdrželi sotva tři hodiny, průjezd Srbskem však už ani zdaleka tak hladký nebyl.

„Po příchodu do prvního srbského města nás čekal šok. Všude tam byla spousta našich krajanů, mnozí z nich leželi na zemi, někteří z nich tam čekali už více než tři dny, aniž by věděli, co s nimi bude dál. Většina z nich navíc měla hlad a žízeň, žádné jídlo jim ale nikdo nerozdával,“ popsal syrský uprchlík, který si na rozdíl od většiny svých krajanů mohl dovolit zaplatil padesát euro místnímu muži, s nímž jeho devítičlenná skupina vyrazila do Bělehradu.

„Vytáhl na nás pistoli“

„Do srbské metropole jsme dorazili o půlnoci. Můj kamarád, který v té době už byl v Německu, nám řekl, že ví o hotelu, kde nás ubytují, aniž by se ptali na totožnost či doklady. Zavolali jsme si taxi a chtěli jsme, aby nás tam řidič zavezl. Chtěl po nás ale padesát eur za osobu. To ale bylo moc, a tak jsme mu řekli, že tolik mu prostě nezaplatíme. Taxikáře to však rozlítilo natolik, že na nás vytáhl pistoli. Co jsme měli dělat, báli jsme se, že nás zabije. A tak jsme mu prostě dali, co chtěl,“ svěřil se s nejdramatičtějším zážitkem ze své cesty Evropou syrský uprchlík.

„Chceme Německo“. Spolková republika je vysněnou destinací mnoha migrantů.
Uprchlíci, i žena s malým dítětem, si lehají na koleje u maďarského městečka...

Na nářky však nebyl čas. Hned ráno totiž skupina migrantů musela pokračovat v cestě – tentokrát autobusem na hranice s Maďarskem. Ještě onoho dne pozdě večer se běženci vydali poprvé vstříc Schengenu.

„Slyšeli jsme, že maďarská policie lidi, kteří nelegálně překračují hranice, zatýká. Měli jsme ale štěstí a po sedmihodinovém nočním pochodu jsme bez úhony dorazili do první vesnice v Maďarsku,“ vylíčil Syřan s tím, že okamžitě po přechodu přísně střežené hranice s kamarády zahodili všechny tašky i batohy, aby ve všudypřítomných hlídkách nebudili podezření.

„Nebyl to tábor, ale obyčejné vězení“

„Ani to ale nepomohlo. Po pár hodinách nás stejně zatkli a odvezli do Györu (město vzdálené asi 100 kilometrů od rakouských hranic – pozn. red.). Tam jsme skončili v obyčejném vězení. To nebyla žádná ubytovna ani tábor. Bylo to prostě obyčejné vězení. Navíc se tam k nám chovali hrozně, řvali na nás, sprostě nás uráželi,“ popsal Syřan s tím, že strážcům zákona šlo především o to, aby získali jejich otisky prstů.

Velkokluby pomáhají uprchlíkům. Real Madrid věnoval milion eur i budovy

„Nechtěli jsme, aby nám je odebrali. Báli jsme se totiž, že nás pošlou zpět do Srbska. Pak nám ale začali vyhrožovat, že nás zbijí. Já jsem nakonec i dvě rány schytal. Až potom jsem pochopil, že musím ustoupit. Vzali nám otisky a pak nás, naštěstí, nechali jít,“ vysvětlil běženec, proč se do Maďarska nechce už nikdy vrátit.

Rychle přes Rakousko

Po propuštění z györského vězení už devítce migrantů stačilo jen projet Rakouskem. „Stálo nás to 450 eur na osobu. Najali jsme si člověka, který nás odvezl z Györu až téměř k rakousko-německé hranici. Také tentokrát jsme měli štěstí, po cestě nás totiž znovu nikdo nekontroloval. Po dalších pěti hodinách ve vlaku jsme se konečně ocitli v Mnichově. Když jsem tam vystoupil na nástupiště a uslyšel německou hymnu, byl jsem nepopsatelně šťastný,“ uzavřel popis jedenáctidenní strastiplné cesty Syřan, který momentálně pobývá v Hamburgu a ze svého nového domova i z lidí, jež jej obklopují, je podle svých slov doslova nadšený.

„Je to tady neuvěřitelné. Když někdo řekne, že přijde v osm, tak opravdu přijde v osm. Navíc mám stále přístup k internetu, takže manželce a dětem mohu napsat doslova kdykoli,“ dodal 34letý muž, který nyní věří, že mu Německo v dohledné době udělí azyl.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.