„Nejsou tady žádné kavárny, restaurace ani koncertní sály. Když chcete někam vyrazit, musíte požádat sociální službu o odvoz. Ten si je však nutné zarezervovat měsíc dopředu. A totéž platí třeba i pro nakupování v supermarketu,“ popsala reportérům britského listu The Guardian bydlení ve „slepeckých“ ulicích jedna z tamějších obyvatelek.
Lidem vadí překážková dráha pro slepce v metru. Je to záměr, hájí se DP |
Čtvrti jako Zapad-4 v minulosti vznikaly na území celého Sovětského svazu. Tehdejším vládcům totiž přišlo žádoucí, aby indisponovaní jedinci byli svým zdravým spoluobčanům co nejméně na očích. Obyvatelé trpící různými typy tělesných postižení však zároveň mohli v blízkosti svých nových domovů pracovat ve speciálně upravených podnicích.
Chodníky se rozpadají
To v Minsku dnes platí už jen částečně. Firmám se totiž najímání slepců už dávno nevyplatí. „Dříve továrny dostávaly různé daňové slevy a příspěvky. Takové výhody ale teď nikdo nemá,“ uvedl Stanislav Orlovsky, který kdysi pracoval jako manažer ve společnosti na výrobu elektrospotřebičů. Právě ona minulosti zaměstnávala velkou část obyvatel sídliště. Dodnes v ní ale smělo zůstat jen asi 800 zrakově postižených (ve „slepecké“ čtvrti jich žije asi 4000). Ostatní práci jinde shánějí jen těžko.
Návrat do sovětských časů. Bělorusko trestá ‚společenské parazity‘ |
Peníze navíc nemíří ani na nejnutnější opravy infrastruktury v Zapadu-4. Například na speciální vodící plůtky, které slepcům, pomáhají s orientací se od roku 1987 nesáhlo. A v tristním stavu jsou i tamější chodníky. „Je to katastrofa. Bojím se vycházet ven, bojím se, že někde zakopnu, upadnu a něco se mi stane. Tahle čtvrť má být přizpůsobena pro slepce, většina z nás tady ale bez pomoci druhých přesto nemůže existovat,“ zlobí jedna z jejích obyvatelek Olga.
„Kdo si stěžoval, přišel o práci“
Obyvatelé Zapadu-4 už minské radnici adresovali několik proseb o vyřešení neutěšených podmínek. Navzdory mnoha příslibům se však nic nezměnilo. „Žijeme tady v pár bytovkách, snad není takový problém zařídit, abychom se měli aspoň trochu lépe,“ posteskli si pro The Guardian i další rezidenti „slepeckého“ sídliště.
Malý budoucí diktátor? Bělorusko v OSN reprezentoval jedenáctiletý Kolja Lukašenko |
Svá jména však uvést nechtěli. Tvrdili totiž, že mnoho jejich sousedů krátce poté, co si na poměry ve čtvrti stěžovali, přišlo o práci.
Jiní však pesimismus svých spoluobčanů nesdílejí - například Julia, která v Zapadu-4 strávila převážnou část života. Úřady ji tam poslaly hned poté, co ukončila střední školu a žena je tam podle svých slov naprosto spokojená. „Mám strach jít kamkoli mimo naši čtvrť, ale tady se nebojím, tady to znám,“ svěřila se.
