Více než polovinu tvoří rodiny s dětmi, starší lidé a velké příbuzenské skupiny.
Rodiny je nutné držet pohromadě a zabránit předbíhání, jinak hrozí, že se situace vymkne kontrole. Právě tomu se snaží dobrovolníci z „Czech Teamu“ zabránit. Z Česka a Slovenska jich tento týden dorazila do Berkasova více než stovka. Kromě humanitární pomoci chtějí zabránit krizi z uplynulých týdnů, kdy se tisíce lidí v dešti mačkaly před hranicí. Snaží se proto zajistit uprchlíkům humánní přístup.
Čeští dobrovolní lékaři nemohou kvůli úřadům pomáhat uprchlíkům v Srbsku |
V těchto dnech, kdy v noci teploty klesají stále hlouběji k bodu mrazu, je nejdůležitější, aby lidé neprochladli. Nejčastěji se proto z dárcovských sbírek rozdávají čepice, ponožky, šály, rukavice i teplé kabáty. Uprchlíci totiž často přicházejí oblečeni nalehko, někdy dokonce naboso v sandálech. Někteří se diví, že by dětem měli dát teplé kombinézy nebo punčocháče.
„Odkud jste?“ ptá se dobrovolnice Jana skupiny černošských mladíků. „Z Konga,“ odpovídá jeden z nich a na otázku, kam jde, ukazuje nápis na své mikině - „Germany“. Afričané, včetně Maročanů i Libyjců, tvoří ale mezi běženci menšinu. Více než polovina pochází ze Sýrie a druhou nejpočetnější skupinou jsou Afghánci, z jejichž vlasti přicházejí také Uzbekové a Tádžikové. Jsou zde ale například i Íránci a Iráčané.
Když viděli, že existují místa, kde se nezabíjí, oddechli si
Syřan Muhammad, který díky svým plavým vlasům vypadá jako Evropan, putuje se svým mladším bratrem. Jejich rodiče pracují v Kuvajtu, ale oni za nimi nesmějí. „Skutečně nevím, kam jdeme. Zkrátka někam, kde je více bezpečno. Možná do Německa, možná do Švédska nebo Norska,“ odpověděl na otázku s tím, že hledají nový, lepší život a práci. Sýrii opustili kvůli válce. Když prý viděli, že existují místa, kde lidé nejsou zabíjeni, oddechli si. Až válka v Sýrii skončí, chtějí se do vlasti vrátit.
Až 1,5 milionu uprchlíků míří letos do Německa. Bavorsko chce hlavu Merkelové |
Syřané často přicházejí jako rodina evropského typu - matka, otec a děti, naopak Afghánci buď jako jednotlivci nebo ve velmi početných rodinách. Právě mezi těmito komunitami běženců ale dochází často ke konfliktům, což potvrzují zprávy z jiných utečeneckých táborů.
Co uprchlík to příběh. Při čekání na hranicích dobrovolníkům vyprávějí o svém předchozím životě, své cestě, i o tom, kolikrát museli zaplatit převáděčům i kdo je cestou okradl. Dvacetiletý Afghánec Alí putuje se svou ženou a dvouměsíční dcerou. Vyrazili hned po porodu. Na základně Czech Teamu ji z deky zabalují do dětské kombinézy. „Je zima, čím dál větší, ale nelitujeme cesty. Museli jsme odejít. Doma je válka a žádná práce,“ říká.
Názor dobrovolníka
Češka Alena Al-Sharua, která má už více než 20 let za manžela Syřana, pomáhá předkládat z arabštiny a ostatní dobrovolníky učí základní fráze. „Vidím, že jsou uprchlíci šťastni, má o ně někdo zájem a mluví jejich jazykem,“ tvrdí. K tomu, zda se všichni dokážou začlenit do evropské společnosti, je ale skeptická. Aby se co nejlépe integrovali, měli by se podle ní všichni učit jazyk včetně těch starších. Pokud je necháme udělat si svou komunitu, která se nebude stýkat s okolím, bude to špatně, dodala.
