„Přesně takhle to chtěl. Provokovat,“ vzpomíná Emilio Sturla na samý začátek letošního října, kdy seděl v půvabné restauraci na pravém břehu římské Tibery. Společnost u večeře mu dělal Krzysztof Charamsa, vysvěcený katolický kněz, teolog a básník – a tehdy ještě druhý sekretář Mezinárodní teologické komise při vatikánské Kongregaci pro nauku víry. Už toho podzimního večera však Charamsa tušil, že se jeho vysoká hodnost v poradním orgánu Svatého stolce zanedlouho otřese v základech. Se zkušeným poradcem v oblasti PR konzultoval své rozhodnutí provést veřejný coming out.
Vatikán čelí homosexualitě ve svých řadách. Kněze posílá ‚na léčbu‘ do kláštera |
Sturla se pevné odhodlání svého klienta nejprve pokoušel zviklat. Polský duchovní totiž neplánoval žádné nenápadné přiznání v ústraní a mezi řečí. Naopak, svým vystoupením, načasovaným těsně před napjatě očekávanou říjnovou synodu církevních špiček, hodlal vzbudit pořádný rozruch. Veřejnost vás bude považovat za štváče, natož samotná církev, zrazoval ho Sturla.
Dost bylo strachu
Jenže Krzysztofa Charamsu provázely tajnosti – ruku v ruce se sebezapíráním a trýznivými výčitkami – po většinu jeho života. A teď, ve 43 letech, už měl našlapování po špičkách dost. Stejně jako strachu. Bude to tisková konference přímo před sídlem Kongregace, trval na svém. Nakonec však souhlasil se Sturlou navrženým kompromisem: veřejnosti se nepostaví přímo ve Vatikánu, ale u dveří podniku, kde spolu muži večeřeli.
Přesně to také o dva dny později, 3. října, udělal. Před novináře předstoupil ruku v ruce se svým partnerem Eduardem, a zatímco se reportéři předháněli ve focení kontroverzního páru, vysvětlil, že dělá „obrovský poprask pro dobro církve“. A ačkoli o své orientaci už v uplynulých hodinách promluvil pro polská i italská média, byla to teprve tato tisková konference, která zmiňovaný poprask vyvolala.
Sacerdote gay Krzysztof Charamsa acusa al Vaticano de hacerle vivir un "infierno" ►https://t.co/89vBFAS7sL @inter_pl pic.twitter.com/kH0TLd6yX4
— Prensa Libre (@prensa_libre) 28. Říjen 2015Svatý stolec Charamsu neprodleně propustil ze svých služeb, načež byl duchovní svým církevním nadřízeným suspendován a ztratil tak právo sloužit svatou mši. Z římského kláštera, kde po léta jako tamní kaplan žil, ho s okamžitou platností vystěhovali. A jeho nejbližší čelí v rodném Polsku nepříjemnému tlaku: jak jeho matka, tak bratrovy děti, které ve škole šikanují, svěřil Charamsa reportérovi The Washington Post.
Technicky mé vysvěcení stále platí, dodal. Jeho nadřízený prohlásil, že Charamsovi ke kněžské praxi ponechává otevřená vrátka – ovšem s tou podmínkou, že hříšník podstoupí nezbytné pokání. A to podle Kryzstofa Charamsy nepadá v úvahu. „Vyšel jsem z vězení. Nevrátím se zpátky,“ prohlásil rezolutně ve španělské Barceloně, která se stala jeho novým domovem.
Proti ‚ďábelskému učení‘
Vatikánští hodnostáři mě sexuálně obtěžovali, tvrdí švýcarský gardista |
Svůj coming out považuje za start veřejného protestu proti oficiálnímu stanovisku katolické církve k problematice homosexuality. To učí, že samotná menšinová orientace není hříšná a upozorňuje, že homosexuálové musí být přijímáni s respektem a citlivostí a nesmějí být jakkoli nespravedlivě diskriminováni. Sexuální vztah mezi dvěma osobami stejného pohlaví však odsuzuje jako těžký hřích, a z toho důvodu vede gaye k životu v celibátu.
Charamsa tuto doktrínu v otevřeném dopisu papeži Františkovi nazval „ďábelským učením“. Ze svého útočiště v katalánské metropoli neúnavně bojuje jak za její reformu, tak proti homofobii, jež podle jeho názoru prostupuje všemi patry katolické církve. Poskytuje jeden rozhovor za druhým, píše knihu. A především otevřeně mluví o utajovaném dění za zdmi Svatého stolce. Například o „interním pronásledování“ biskupa Piera Mariniho, jež se na hlavu vatikánského činitele sneslo poté, co se zasazoval za uznání morální hodnoty svazků stejného pohlaví.
Není divu, že tažení Krzysztofa Charamsy – a samozřejmě rovněž jeho porušení sexuální zdrženlivosti, jíž se jako kněz zaslíbil - vyvolává v ultra-konzervativních katolických kruzích silnou nelibost. Odmítavé reakce ovšem budí i mezi těmi, jejichž práv se Polák snaží zastávat.
Konfrontace, nebo dialog?
Na první pohled překvapivý odpor části homosexuálních katolíků vůči Charamsovým aktivitám je ve skutečnosti poměrně pochopitelný. Stačí na něj pohlédnout optikou bouřlivé debaty, která dnes zaměstnává homosexuální katolíky po celém světě: Pokud chceme, aby se přístup církve změnil, máme o to usilovat otevřenou konfrontací, nebo obezřetným dialogem?
Krev homosexuálů je na rukách amerických náboženských fanatiků, říká režisér |
Zastánci prvního přístupu považují Charamsu za hrdinu. Ve španělském městečku Arenys de Munt, kde měl své první velké vystoupení od převratné tiskovky v Římě, mu to dávali patřičně najevo. Například (mužský) manželský pár, který k němu neprodleně přispěchal. „Vy!“ usmál se na Poláka zářivě 72letý katolík Jaume Torrent, zatímco se opíral o rámě svého partnera. „Vy statečný chlape. Neschovával jste se. Jsme na vás tak hrdí!“
Andrea Rubera patří k opačné straně barikády. Mluvčí italské iniciativy, která prosazuje metodu postupných opatrných krůčků, se obává, že bezprecedentní Charamsova činnost může přinést více škody než užitku. Spolu s řadou dalších je přesvědčen, že vztah katolické církve ke gayům se, byť nesmírně pomalu, mění. Připomíná třeba jednu z římských farností, která dnes homosexuální katolíky otevřeně zve k účasti na církevních akcích – něco, co bylo dříve nepředstavitelné, říká Rubera. Rázná gesta typu „teatrálního“ coming outu slibný trend hluboce ohrožují, soudí.
Rubera vkládal velké naděje právě do říjnové synody o rodině a očekávané debaty o problematice homosexuality, která odstartovala 4. října, tedy pouhý den po Charamsově vystoupení. Skupina si získala například mexického biskupa José Raúla Veru Lopéze, jenž slíbit promluvit ve prospěch její agendy. „Organizací té konference jsme strávili rok. Ale když konečně začala, jediné, o čem se novináři chtěli bavit, byl Charamsa. Bojíme se, že jeho coming out – a způsob, kterým ho provedl – nepostaví most, ale zeď,“ povzdechl si.
‚Homosexuální děti jsou ošklivý vřed na hezké tváři matky Rusi‘ |
Michael Brinkschröder, koordinátor Evropského fóra křesťanských LGBT skupin, je podobného názoru. „Myslím, že řada kardinálů bude (Charamsův krok) chápat jako nátlak. A můj názor je, že nátlak není vhodná metoda k dosažení změny.“
‚Církev potřebuje Stonewall‘
Krzysztof Charamsa nesouhlasí. Katolická církev podle něj vůči gayům dodnes uplatňuje rétoriku, která vykazuje značné paralely s Třetí říší, a nastal nejvyšší čas to změnit. „Metoda cukru“ selhala, míní, a ačkoli vítá bezprecedentní výrok papeže Františka („Kdo jsem, abych je soudil?“), jsou to prý pořád jen slova. Upozorňuje také, že své rozhodnutí vyjít s pravdou na světlo konzultoval s řadou vůdčích hlasů mezi katolickými gayi v Itálii, Polsku i Británii, a všichni jeho odhodlání podpořili. „Církev potřebuje svůj Stonewall“, říká v narážce na proslulé newyorské bouře, jež se v roce 1969 staly milníkem v boji za práva LGBT komunity.
FOUND THE STONEWALL RIOTS IN MY HISTORY TEXTBOOK pic.twitter.com/954IurwVWG
— Karin Enomiya (@Malkythera) 12. Listopad 2015Sám Charamsa se narodil nedlouho poté, v roce 1972 v severopolské Gdyni, na svůj vlastní milník však musel čekat další tři desítky let. Syn hluboce věřící katoličky se už v raném věku činil v kostele jako ministrant a ve vhodném věku se přihlásil do semináře, aby mohl být nakonec vysvěcen na kněze – v éře, kdy v Polsku kněžství nabízelo gayům možnost zůstat svobodný a navzdory tomu mít oporu v respektovaném společenském statusu.
Jsem homosexuál, přiznal se ruský kněz. Církev ho žene před soud |
Má víra v Boha i poslání kněze byla upřímná, ohradí se nicméně vůči otázce, zda dráhu kněze nezvolil jako únik. Dobře si ovšem pamatuje trýznivou sebenenávist, kterou mu, jako člověku zcela oddanému katolictví, postoj církve k homosexualitě způsobil. „Nejděsivější problém mého života. Bylo to peklo. Roky jsem se modlil k Bohu, aby ze mě tu nemoc sňal,“ líčí.
Nezměnilo se to ani po příchodu do Vatikánu, kde začal polský duchovní působit v roce 2003. Zpočátku vykonával běžnou administrativní práci a analyzoval vydávané dokumenty, ale jinak se držel v přísném ústraní. Z odstupu ovšem pozoroval homofobii, která Kongregací pro nauku víry prostupovala, vzpomíná. Atmosféra v sídle následnice římské inkvizice podle něj připomínala mačistické ovzduší sportovního klubu. Moderní vědecká literatura věnovaná lidské sexualitě stojí na okraji zájmu a homosexualita je terčem výsměchu, nikoli objektem seriózní diskuse, tvrdí Charamsa.
Kardinál: Homosexualita je jako můj vysoký krevní tlak. Léčitelná |
A dnes již proslulá Františkova věta, jíž reagoval na dotaz ohledně homosexuálních kněží? V Kongregaci způsobila naprostou vřavu, popisuje polský duchovní a dodává, že konzervativní prefekt úřadu, kardinál Gerhard Müller, měl tehdy na papežovu adresu prý jen slova opovržení.
Samotný Vatikán je nicméně na slova skoupý. Tvrzení Krzysytofa Charamsy – který se z bludného kruhu sebeobviňování vymanil až poté, co potkal svého nynějšího partnera – zatím přechází tradičním mlčením.
