Severokorejci jsou mistři propagandy. Ale nejsou sebevrazi, říká expert o vodíkové bombě

Lidovky.cz: Zda KLDR skutečně otestovala smrtící vodíkovou pumu, ukáže až čas. Ale v čistě teoretické rovině a kontextu toho, co o jejím jaderném programu nyní víme: má na výrobu miniaturizované termonukleární bomby potřebné kapacity?
Úspěšné použití této zbraně vyžaduje tři věci. Zaprvé vývoj vodíkové bomby jako takové, což je jakási druhá úroveň jaderného programu. Dosáhnout na ni trvalo většině jaderných mocností přibližně pět let od výroby klasické atomové pumy.

OTÁZKY A ODPOVĚDI. Vodíková bomba a jaderný program KLDR

V případě Severní Koreje bude ta doba delší, protože ji brzdí sankce a problémy se sháněním materiálu, navzdory veškerým překážkám lze ovšem očekávat, že svého cíle nakonec dosáhne. Jaderný tým KLDR tvoří několik tisíc usilovných odborníků, a dokud bude jádro politickou prioritou a stát bude jeho rozvoj financovat, s největší pravděpodobností se k termonukleární pumě nakonec dopracují.

KVÍZ: Jaké cigarety má Kim Čong-un nejradši? Otestujte své znalosti o vládcích KLDR

Jenže aby ji mohli využít jako funkční zbraň, potřebují k tomu dva další úspěchy: zmenšit ji na takovou velikost, aby mohla být umístěna na nosnou raketu (tedy přibližně dva metry), a spolu s tím vyvinout i potřebnou střelu. Nepochybuji o tom, že na obojím pilně pracují, nicméně je to velký technický problém, jehož vyřešení zabere jistý čas.

Lidovky.cz: Souhlasíte tedy s těmi, kteří dnešní prohlášení Pchjongjangu zpochybňují?
Ano, domnívám se, že Severokorejci s největší pravděpodobností termonukleární technologii dosud nezvládli. Za opodstatněné považuji vysvětlení jihokorejských tajných služeb, které soudí, že KLDR odpálila tradiční jadernou nálož, k níž přidala izotopy vodíku – tedy jakýsi krok napůl.

Lidovky.cz: Zaznívají rovněž hlasy, které jaderný test spojují s manifestací Kim Čong-unovy moci před blížícím se sjezdem Korejské strany práce (KSP). Mají pravdu? Skutečně měl nejnovější úspěch „přilít ohně“ do mocenské aury vedení KLDR?
Vidím tam oba aspekty. Severokorejci jsou mistři propagandy – cokoli činí, činí vždy z více než jednoho důvodu. Navenek má test demonstrovat, že KLDR míří do klubu jaderných mocností jako Spojené státy, Rusko či Čína, čímž je nutí, aby ji považovaly za partnera a v tomto duchu s ní i jednaly.

‚Dáte si lajnu?‘ Manželky severokorejských kádrů si udržují štíhlou linii pervitinovou dietou

Ale zároveň jde i o signál režimu dovnitř samotné KLDR. Potřebuje, aby severokorejský lid měl společného nepřítele, a potřebuje úspěchy, na které by odkazoval a jimiž by svoji moc legitimizoval. Přesně to se také stalo: oznámení se objevilo v severokorejské televizi, kde ho patřičně prodali jako obrovský úspěch vlády v obraně státu, ohrožovaného vnějším agresorem.

Lidovky.cz: Někteří analytici tvrdí, že nejmladší Kim posiluje moc Strany práce na úkor armády a doktríny songun („armáda na prvním místě“) - údajně proto, že v armádních špičkách nemá dostatečnou oporu. Váš názor?
Především chci upozornit, že posilování KSP nastalo už na sklonku vlády zesnulého Kim Čong-ila, který oživením stranických orgánů připravoval cestu pro nástup svého syna. On sám totiž vládl z jiné pozice. Měl svoje vlastní instituce mimo tradiční struktury, a to jak stranické, tak armádní – například Výbor národní obrany. Aby mohl předat moc svému nástupci, potřeboval způsob, jakým by to provedl, a tím se pro něj stala právě strana. Resuscitoval ústřední výbor, politbyro a další klíčové orgány, a dosadil do jejich vedení loajální lidi, kteří měli zajistit hladký průběh mocenské tranzice a krok za krokem uvolňovat místo právě Kim Čong-unovi. Ten také postupně stanul v čele všech zmíněných orgánů.

Druhá strana mince ovšem je, do jaké míry to svědčí o jeho Kim Čong-unově faktické moci. V tomto ohledu se názory odborníků dělí do dvou proudů. První míní, že dnešní vůdce KLDR je pouhou figurkou ukazovanou navenek a režim reálně řídí nějaká skupina, který se za ním skrývá. Druhý oponuje, že Kim Čong-un drží moc pevně v rukou.

Nesmíme také zapomínat na pnutí mezi severokorejskými elitami. Ve vedení země se střetávají takzvaní softliners (zastánci umírněného přístupu), kteří jsou pro vyjednávání a sbližování s Jižní Koreou a rozvíjení mezinárodní spolupráce, a zastánci tvrdé linii neboli hardliners. Ti naopak mají zájem na rozvoji jaderného programu a na tom, aby napětí nepolevovalo – takové okolnosti jdou totiž na ruku armádě, která si díky nim uchovává své mocenské postavení. A do celé hry pochopitelně vstupují zájmy a ambice rodinného klanu Kimů. Napětí mezi zájmy jednotlivých skupin je faktem, ale nedostatek informací nám brání s jistotou určit, kdo je v zemi skutečným pánem.

Lidovky.cz: Může květnový sjezd KSP nabídnout jasnější odpověď?
Zásadní otázka. Připomínám, že poslední, šestý sjezd KSP se konal v roce 1980 – tedy před více než třiceti lety! Jeho cílem tehdy bylo ustavit Kim Čong-ila jako Kim Il-songova nástupce. Od té doby se nesešel, byť podle stanov strany by měl být uspořádán každé čtyři roky. Nahrazoval ho institut takzvané konference, což je jakýsi menší sjezd užšího vedení. Poslední dvě konference se odehrály v roce 2010, kdy byl oficiálně zahájen přenos moci na Kim Čong-una, a pak v roce 2012 po Kim Čong-ilově úmrtí, kdy bylo třeba zemi uklidnit a zajistit fungování režimu.

Význam ohlášeného sjezdu je tedy nepopiratelný. Nicméně jeho výsledek? Těžko říct. V zásadě ovšem platí, že může být dvojí. Může potvrdit status quo, tedy definitivně utvrdí Kim Čong-una jako vládce režimu a pošle zemi dál ve starých kolejích. Ale druhá varianta – a známe ji z minulosti jiných komunistických stran socialistického bloku – je ta, že přijde nějaká velká změna. Severní Korea by například mohla oznámit, že se dává na cestu postupné reformy, případně ohlásit zásadní ekonomická opatření.

Lidovky.cz: Kterou z těchto variant vnímáte jako pravděpodobnější?
Pro obě existují jisté příznaky. Faktem je, že radikální změny se v KLDR odehrávají už posledních deset let, odstartovala je krušná 90. léta. Funkce vydělávání peněz i samotné peníze od té doby stouply na důležitosti a obyčejných lidí začalo převažovat tržní uvažování. Vznikl jakýsi kapitalismus zespoda, a spolu s ním i střední třída, které obchod a podnikání vynáší a začíná ty finance utrácet. Sjezd může tyto změny oficiálně reflektovat a vyslat zemi jiným směrem. Nicméně znovu musím konstatovat nedostatek informací a z nich vyplývající nečitelnost – jak v rámci personálních a mocenských vztahů, tak v případě dalšího vývoje.

Lidovky.cz: Režim prohlásil vodíkovou bombu za úspěch „sebeobrany proti USA, které mají četné a ohromné jaderné zbraně“. Neměl by se však obávat spíše těch, kterým vládne? Jak se běžní Severokorejci, které hladomor vycvičil v lopotě nutné k přežití, dívají na obří investice do jaderného programu?
Tím se vracíme na začátek rozhovoru: oznámení o úspěšném testu vodíkové pumy je signál jak za hranice, tak dovnitř země. Přesto je dnes důležitější spíš ta první rovina: KLDR je se Spojenými státy stále ve válečném stavu a cítí se jimi ohrožena, proto vyvíjí jaderný systém. Konzistentně to tvrdí už od začátku a v tomto ohledu není důvod jí nevěřit. Režim je možná nevypočitatelný, ale má dostatek rozumu, aby věděl, že pokud by tu jadernou zbraň použil, tak bude následovat totální odveta a nikdy nemůže vyhrát. Nejdůležitější funkcí jeho jaderného programu je odstrašení, tím se neliší od jiných jaderných mocností.

A ke vzkazu dovnitř země: ano, vláda potřebuje společného nepřítele a deklarované úspěchy, ale pokud by jí šlo jen o to, mohla by to udělat i jednoduššími prostředky než vývojem drahých jaderných zbraní. Za ty peníze by obyvatelstvo jistě byla schopná zpracovat i nějakou levnější cestou. Což souvisí i s vaší otázkou – v tomto ohledu šermování jadernými zbraněmi opravdu ztrácí na síle. Severokorejci skutečně řeší naprosto jiné problémy, čelí tlaku každodenního života, který je neustále nutí namáhavě shánět potravu nebo vydělávat peníze, a přitom už desítky let poslouchají, že je třeba spokojit se s málem, protože většina peněz musí jít na obranu před zlými Spojenými státy. Mohutné utrácení za jaderné zbraně je pro ně stále méně ospravedlnitelné.

JAROMÍR CHLADA Jaromír Chlada vystudoval koreanistiku na FF UK v Praze a North Korean Studies na Dongguk University v Soulu. V roce 2003 absolvoval šestiměsíční studijní pobyt v KLDR. Dlouhodobě se věnuje zejména problematice severokorejských uprchlíků.