Soumrak Úsvitu. Krymské úřady šikanují dětské divadlo, šíří prý propagandu Západu

Na sklonku loňského roku, u příležitosti svátku svatého Mikuláše, uvedl Svitanok hru Píseň Amazonky, inscenaci založenou na díle krymského autora Viktora Stuse. Představení čerpající z mytologie a folklóru vypráví příběh legendárních ženských válečnic Amazonek, které bojují za svobodu a nezávislost svého domova.

Hned následující den na vedení souboru udeřila správa Paláce dětského a mládežnického umění, státní instituce, v jejíchž prostorách Svitanok sídlí. A pobouřeně se dožadovali vysvětlení, tvrdí spoluzakladatel divadla Aleksandr Polčenko.

Šikana jej dohnala k sebevraždě. Za odsouzení anexe Krymu pykal do posledního okamžiku

„Management nám nařídil, abychom odevzdali scénář a veškeré texty spjaté se hrou, stejně jako videozáznam (představení),“ popsal v rozhovoru pro stanici RFE/RL. O dva dny později pak přišel verdikt: inscenace byla plná nepřijatelných podtónů, které propagovaly ukrajinský nacionalismus a oslavovaly Západ.

„Proč byly na stěně čínské děti oblečené jako maškarády? Proč Amazonky hrály obnažené děti?“ vypočítává další otázky Polčenko a dodává, že „vyšívané oblečení a ukrajinskojazyčný scénář popsali jako bezostyšný ukrajinský nacionalismus“.

„Byli rozhořčení, ptali se nás, jakou že to propagandu západních hodnot jsme na svátky sehráli,“ vzpomíná Polčenko. Trnem v oku prý byla mimo jiné dívka oblečená v kostýmu slunce, znázorněného zlatou korunou - v interpretaci úřadů šlo o jasnou aluzi na newyorskou Sochu svobody.

Záznam z inscenace:

Pryč se vším ukrajinským

Aleksandr Polčenko podotýká, že nejnovější srážka s promoskevskou správou je pouze vyvrcholením dlouhodobé nátlakové kampaně, jíž Svitanok čelí už měsíce. Cílem krymských úřadů je podle něj „zlikvidovat vše spjaté s čímkoli ukrajinským“ - a hlavním terčem šikany souboru se stala jeho kolegyně a zároveň manželka Alla Petrova.

„Snažili se ji přímět k odchodu už v létě, a pak znovu na podzim. Neustále k nám posílali inspekce, využívali každou příležitost, aby v její práci nacházeli chyby, uráželi ji a vyhrožovali, sahali jí na peníze,“ říká Polčenko.

Ve snaze zachránit soubor Petrova nakonec na pozici ředitelky školy rezignovala - ke zklamání svých dětských žáků i jejich rodičů, jimž své rozhodnutí na samém konci prosince oznámila. „Rodiče i děti chtějí to ničení všeho ukrajinského na (Krymském) poolostrově zastavit. Jenže nechápou, jak tihle KGB zpátečníci ze sovětské éry fungují,“ míní Polčenko.

Jeho slovům přitakává Veldar Šukurdžijev, aktivista z krymského Ukrajinského kulturního centra. Připomíná autoritářský způsob, jímž Kremlem instalovaná správa anektovaného poloostrova tlumí nepohodlné hlasy, a tvrdí, že umlčení Svitanku je „další kolo represí a pronásledování čehokoli, co byť i jen vzdáleně připomíná minulost a je spjaté s Ukrajinou“.

Ukrajinština? Ta nám nevadí...

Druhá strana barikády byla na vyjádření skoupější. Svitlana Aleksejeva, šéfka kulturní a dramatické sekce Paláce dětského a mládežnického umění, odmítla osud Svitanku komentovat a veškeré mediální požadavky odkázala na svou nadřízenou, ředitelku Paláce Valeriji Kočetovou. Ta položené dotazy zatím nezodpověděla, podotýká RFE/RL.

Kulturní resort krymské vlády, pod který Palác dětského a mládežnického umění spadá, uvedl, že o dění kolem Svitanku nemá žádné konkrétní informace. Mluvčí ministerstva kultury nicméně odmítl, že by divadlo mělo potíže kvůli jazyku svých her. „Krym má tři oficiální jazyky: ruštinu, ukrajinštinu a krymskou tatarštinu. V tomto ohledu tu žádné perzekuce nemáme,“ prohlásil Anton Garkavec.