„V takovém počasí se o cestu do Řecka pokouší více lidí, včera v noci vyjelo 17 člunů,“ vysvětluje Lea Wilmsenová, 20letá Němka, která přes čtyři měsíce pracuje jako dobrovolnice v uprchlických táborech po celé Evropě. Snaží se pomáhat. Nyní už třetí týden v Cesme na západě Turecka, jen osm kilometrů od řeckého ostrova Chios. Cíle většiny uprchlíků, kteří dorazí do izmirské provincie.
Navzdory chladnému počasí, ráno a večer bývá kolem nuly, počet běženců neklesá. Ba naopak. Za prvních šest neděl letošního roku zdesetinásobil. Oproti stejné době loni se na nebezpečnou cestu přes Egejské moře vydalo 76 tisíc lidí.
„V Cesme je teď kolem 300 lidí,“ odhaduje drobná medička, která na semestr přerušila studium a vydala se pomáhat uprchlíkům. Než dorazila sem, byla v Chorvatsku a v Srbsku.
  |
Na písečné pláži s azurovým mořem jak z reklamy je ale pusto. „Většina z nich bydlí v laciných hotelech okolo a čeká na pravou chvíli,“ vysvětluje mladá Němka.
Jakmile se setmí
Syřané, ale také Afghánci, Íránci a Afričané vědí jistě jedno – správný okamžik nadchází po setmění. Tehdy na pláž chodí i dobrovolníci jako Lea a její „šéf“ Ali Guray Yalvacli, jenž v pobřežním městečku založil malou neziskovku Imece. Dobrovolníci shánějí jídlo, oblečení, hlavně se však snaží odradit migranty od cesty na přeplněných gumových člunech.
PROCHÁZKOVÁ píše z cesty: Afghánci jsou nejvyhublejší. A nemají na čluny |
Přiznávají, že většinou marně. A čísla jim dávají za pravdu. Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IOM) tento týden uvedla, že jen letos – a to je únor – se v oblasti utopilo 409 lidí. Loni touto dobou jich bylo necelých sedmdesát. Jenže ti, kdo se dostanou až do Turecka, chtějí pokračovat dál na Západ, do Evropy, která je z Cesme vskutku na dohled.
„Pokud jsou tito lidé připraveni zemřít při své cestě za nadějí, nikdo je nezastaví,“ konstatoval Aziz Kocaoglu, starosta nedalekého města Izmir, při setkání s českým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, který provincii v úterý navštívil. A který také přivezl příspěvek ve výši deseti milionů korun, který pro Turecko vyčlenila česká vláda. Ministr uvedl, že přijel mimo jiné zjistit, jak peníze co nejlépe využít. Zda je poskytnout na humanitární pomoc, nebo na posílení pobřežní stráže.
FM @ZaoralekL meeting with Turkish Coast Guard Command in Cesme. #Turkey pic.twitter.com/TTS87Uhaqj
— Czech MFA (@CzechMFA) 9. Únor 2016
Přeplněné gumové čluny, na nichž v nynějších chladnějších měsících bývá okolo čtyřiceti lidí, na moře vypravují pašerácké gangy. „Existuje tu robustní síť převaděčů, na jejíž rozbití bychom měli být ochotni přispět lidskými silami i technickými možnostmi,“ řekl Zaorálek novinářům po setkání s tureckými představiteli. A zdůraznil, že boj proti pašerákům by neměl ztroskotat na tom, že sítě pašeráků sahají i do politických vrstev. „Je nepřijatelné se smiřovat s tím, že dosahují mezi politiky, to je nesmysl. Je třeba být v tomto naprosto nekompromisní,“ dodal ministr.
V Turecku je nyní přes 2,5 milionu syrských uprchlíků, a vzhledem k nynějším bojům v syrském Aleppu se jejich počet může zvýšit. „Až na 3,5 milionu a později ještě mnohem více,“ varoval Kocaoglu, jehož město hlásí 80 tisíc evidovaných uprchlíků.
Reportáž ze Srbska: Jsme pohostinný národ. Víme, před čím uprchlíci utíkají |
Starosta se však domnívá, že ve třetím největším tureckém městě jich žije okolo 120 tisíc. Některé odhady dosahují ke dvěma stům. Nikoli jen Syřanů, ale i Afghánců, Íránců nebo migrantů z afrických zemí. V ulicích historické části při pobřeží však vidět nejsou. Už se totiž nepohybují ve větších skupinách jako před třemi čtyřmi měsíci, kdy Izmir zažil dosud největší nápor.
Naděje na návrat slábne
„Je třeba připustit, že i země jako Turecko má omezené zdroje, jak se o tyto lidi starat,“ řekl starosta. „Ať jde o jídlo, zdravotní péči, nebo ubytování. Nyní je nemožné, aby se tito lidé vrátili do Sýrie, kde hoří občanská válka. Jejich naděje, že se vrátí, slábne,“ popsal. Syřané do Turecka utíkají už pět let, dříve však podle starosty vždy říkali, že „jen na čas“. Teď už to tolik neříkají. „Potřeba je především zajistit v Sýrii bezpečnou zónu,“ shrne Kocaoglu, podle kterého se jen někteří z běženců chtějí usadit v Turecku. Pro většinu z nich je Turecko jen přestupní stanicí na Západ.
„Náš zájem je jasně definovaný, a to pomoci vytvořit po určitou dobu lepší prostředí pro uprchlíky tady v Turecku, aby zemi pokud možno neopouštěli a měli větší šanci vrátit se do Sýrie. Stále doufám, že se to podaří, i když to tak teď nevypadá,“ řekl Zaorálek.
V zemi by se měly vytvořit podmínky, aby uprchlíci chtěli v Turecku zůstat. To znamená například umožnit jim vstup na turecký pracovní trh a zajistit vzdělání jejich dětem. Školy navštěvuje asi jen třicet procent syrských dětí v Turecku. „Je třeba vytvořit podmínky, aby tady lidé chtěli zůstat, aby tu chtěli pracovat a založit rodiny,“ prohlásil ministr. Přesto starosta, který radnici vede od roku 2004, přizná, že nabízet práci uprchlíkům může být „politicky riskantní“. I Turecko se potýká s vysokou nezaměstnaností, konkrétní čísla z Izmiru ale Kocaoglu neuvedl.
Česká pomoc Řecku s uprchlíky: deset milionů na otisky prstů |
Na rozdíl od řady evropských států včetně Česka, kde sílí odpor proti přijímání uprchlíků, se Ankara s tímhle problémem u svých občanů příliš nesetkává. Strach o svou bezpečnost údajně necítí. „Musíme těm lidem pomoci, utíkají z války, jen to nemůžeme zvládnout sami,“ řekne asi 35letá Melissa z Izmiru. Podobná slova znějí od většiny dotázaných.
Už v listopadu EU a Turecko uzavřely dohodu, která má vést k omezení nelegální migrace výměnou za příspěvek tří miliard eur a posunu v přístupových rozhovorech Ankary s osmadvacítkou. Turecko ale volá po větší finanční injekci, a jak tento týden ministrovi zopakovalo několik místních představitelů, Turci by uvítali především uvolnění vízové povinnosti, což česká vláda podporuje.
