  |
Otec Julien Lagneaux píše otevřený dopis svému zatím nenarozenému synovi:
„Můj synu,
tatínek je smutný a prosí tě o odpuštění.
Ještě tu ani nejsi a já už jsem plný obav. Přestože jsem optimista, mám ve zvyku vidět sklenici poloplnou a více než kdo jiní se často honosím schopností ocenit mraky, vítr a déšť.
VŠE O TERORU V BRUSELU: |
Už teď tě tak moc miluji, tebe, jehož cítím hýbat se skrze břicho pod svou dlaní. Fascinuješ mě, naplňuješ mě nadšením a umožňuješ mi zažívat tu nejúžasnější životní zkušenost, přestože „tu ještě nejsi“.
Prosím tě o odpuštění, protože dnes pochybuji. Pochybuji o tom, co ti mohu nabídnout. Pochybuji, že tě moje náruč může dnem i nocí ochránit proti hlouposti těch i oněch. Jistě, i ty sám budeš dělat hlouposti, stejně jako kdysi já, a právě jejich prostřednictvím se vytvaruješ a staneš se skutečným Člověkem.
Ale dnes ráno mám pocit, že jsem strašlivě sobecký. Sobecký, že ti nemohu nabídnout nic jiného než právě tohle: svět, který se zbláznil, kde se nenávist ještě nikdy nedočkala takové ozvěny, kde naše svobody ještě nikdy nebyly tak zpochybněny, kde úcta k naší intimitě a našemu soukromého životu je stále více zesměšňována ve prospěch bezpečnosti na jedné a konzumace na druhé straně.
Začal jsem považovat za „normální“, že naše DNA a naše otisky prstů jsou odebírány a uchovávány ve složkách a naše geolokalizace plynule přechází od technologického mistrovství ke skutečné otázce bezpečnosti, nezbytné a očividné.
Odpusť, můj synu, že ti tohle všechno nabízím. Zaslepily mě skvostné dějiny života. Sleduji tvůj vývoj s takovou nedočkavostí, nejistotou, láskou, strachem. Zvládnu to? A je vás tento svět hoden, tebe, a těch milionů dalších dětí, které se mají narodit, Lidí zítřka? Doposud jsem si neuvědomoval, že darovat život může být tak děsivé...
Dnes jsem si uvědomil, že ten svůj od nynějška strávím úsilím naučit tě milovat půdu, stromy, květiny, slunce, ale také mraky, vítr a déšť. Odpusť mi, že nejsem úplně upřímný a občas ti trochu zalžu, abych tě naučil milovat ten život, jímž jsem se tě rozhodl obdarovat...“
