Lidovky.cz: Akihito v projevu k japonskému národu přiznal obavy ze stáří a toho, že mu znemožní plnit jeho císařskou roli. Abdikaci nezmínil (stejně jako ji nezmiňují japonské zákony), naznačil však možné předání svých povinností. V moderních dějinách Japonska, kdy moc přecházela ze zesnulého císaře na jeho potomka, je taková situace bezprecedentní. Jak hodnotíte císařova slova?
Byl to projev epochální. Jednak bylo to asi poprvé, kdy náš císař hovořil o svých pocitech tak otevřeně a veřejně - jeho slova živě přenášelo mimořádné televizní vysílání -, a jednak si přitom všichni uvědomili blížící se konec jeho éry. Císař je pro Japonce nedotknutelnou existencí, která musí hrát roli stmelovatele lidu, klíče národní integrace. Ale nyní se ukázalo, že také on je normální člověk, který si uvědomuje, že stárne.
Co je císařovo, to je i mé„Císař Akihito žije odloučený život. Ve svém paláci v centru Tokia nikdy nezvedá telefon ani nepoužívá internet. Nedisponuje penězi. Prakticky ani nic nevlastní – veškeré vybavení paláce náleží státu. Nicméně i nadále disponuje významnou oddaností a láskou lidu. Ve srovnání se západními státníky je pozice císaře v Japonsku naprosto odlišná a její společenský status vychází z rozdílných a pro mnohé možná až nepochopitelných zdrojů. Císař je nejen státníkem a hlavou japonské konstituční monarchie, je rovněž nejvyšším šintoistickým knězem, který aktivně provádí rituály,“ popsal japanista Michal Kolmaš v obsáhlé analýze pro Orientaci LN. Celý text najdete v sobotních LN či ZDE. |
Lidovky.cz: Premiér Šinzó Abe ujistil, že vláda císařovo přání neoslyší. Jakými kroky mu může vyjít vstříc?
Současná ústava nepřipouští předčasnou abdikaci císaře, proto bude potřeba ji změnit, aby bylo císařovo přání splněno. Vláda prý zvažuje dočasnou legislativu omezenou pouze na současného císaře. Myslím si, že je dobrá příležitost, abychom diskutovali o žádoucí formě císařství, které bylo v japonské společnosti dlouho tabuizováno. Je načase, abychom hovořili například o nastolení císařoven, protože zatím není dovoleno, aby žena převzala trůn.
Lidovky.cz: Počítáte se tudíž mezi většinu Japonců, jež by císaři dopřála zasloužený odpočinek a souhlasila s legalizací abdikace? (Podle průzkumu agentury Kyodo tak smýšlí 85 % japonské populace - pozn. red.)
Domnívám se, že velký problém spočívá v tom, že ústava nepovažuje císaře za člověka: nemá příjmení, volební právo, atd. Čili nebere ho lidsky. Chceme-li ho považovat za člověka, i když trochu velebného, nemůžeme se změně ústavy vyhnout. O této možnosti nepřemýšlejí asi jen lidé, kteří císaře považují za boha. (Akihitův předchůdce a otec, císař Hirohito, se krátce po válce na žádost vítězných Američanů veřejně vzdal své identity boha, ačkoli jejímu západnímu chápání nikdy neodpovídal - pozn. red.)
  |
Lidovky.cz: „Od svého nástupu na trůn jsem rozmýšlel nad tím, jaká je žádoucí role císaře, jenž je ústavou prohlášen za symbol státu,“ řekl také císař Akihito. Jak v tomto smyslu pohlížíte na Akihitovu éru vy?
Je prvním císařem, který si od samého počátku uvědomoval svou roli „symbolu“ a zároveň ji hledal. On tu roli splnil tím, že se snažil být blíž občanům, navštěvoval pro ně důležitá památná místa, ale také například i instituce pro handicapované. Ovšem role „symbolu“ zůstává pořád v diskusi. Především v tomto novém století. Neustále musíme uvažovat nad tím, co z tradice je nutné změnit, a co může přetrvat.
Kdo je Keniči Abe?Kenichi Abe studoval českou literaturu a výtvarné umění na Tokijské univerzitě cizích jazyků, Karlově univerzitě a Univerzitě Paris IV-Sorbonně. Od roku 2010 působí na Univerzitě Rikkyo v Tokiu jako docent na katedře tvůrčího psaní a externě vyučuje českou literaturu na Tokijské univerzitě cizích jazyků. |
