Abdul Basír vždycky tíhnul ke kariéře v ozbrojených složkách. Jen co dokázal uzvednout zbraň, naučil se střílet. Kariéra profesionálního vojáka byla samozřejmostí, skoro až povinností. V čele afghánských vojenských sil pak den co den sváděl boj s Talibanem.
Místo tance polibek smrti. Afghánské policisty vraždí sexuální otroci rekrutovaní Talibanem |
Nebyl jediný z rodiny, kdo bojoval proti této extremistické organizaci. Šlo tak trochu o tradici - v armádě sloužilo několik jeho bratrů i synů. Až na Muhammada, syna z prvního manželství. Ten brzy postavil otce před nepříjemnou volbu - dostát svému poslání nebo poslechnout rodičovský cit? Stalo se tak v okamžiku, kdy se přidal k radikálnímu hnutí Taliban.
Předmět pomsty
Celý příběh má prapůvod na počátku tohoto tisíciletí, kdy americké vojenské síly zahájily invazi. Abdul se tehdy střetl s Mawlawim Hafízem, velitelem ze znepřáteleného tábora. Když Taliban utrpěl porážku, Abdul Hafízovi nabídl, že ho ušetří postihu. Kladl si ale podmínku – Hafíz zapomene na Taliban, stane se imámem a v místní mešitě bude sloužit lidem, píší The New York Times.
Hafíz se tedy podřídil. Vazby ale nezpřetrhal a jen čekal na vhodnou příležitost, kdy se bude moci pomstít. Objekt si k tomu vybral perfektní - Abdulova syna Muhammada, kterého záhy naverboval k talibanským milicím.
‘No Matter What You Did, You Are My Son’: Afghan Fighters Reunite as Family https://t.co/aLH8izseEC pic.twitter.com/yhuN9LeNeZ
— New York Times World (@nytimesworld) August 18, 2016
Že je něco špatně, věděl Abdul hned, co si všiml, že z jeho domu zmizel kalašnikov i tisícovka kulek. Poslední pochyby ho opustily, když se ho jeho syn následně vydal zabít. „Řekli mi, že je můj otec bezvěrec - že je podporován Američany. Rozhodl jsem se, že ho zabiju,“ vyprávěl Muhammad The New York Times.
Že se mu to nakonec nepodařilo, bylo dílem ostražitých vesničanů, kteří Abdula varovali. Když tedy došlo ke střetu, Abdul syna přepral. „Chtěl jsem ho zabít hned na místě, ale mí příbuzní mi říkali - nech ho být, je to tvůj syn,“ popisuje Abdul.
S pomocí dalších lidí ve vesnici se podařilo Muhammadovi útěk k Talibanu rozmluvit, mladík se po incidentu dokonce přidal k afghánské armádě. Abdula ale ani to příliš neuklidnilo. Znal vrtkavost svého syna. Co když se k Talibanu vrátí?
Měl bohužel pravdu.
Nová mise: zabít svého syna
Po dvou a půl letech se hra na kočku a myš obrátila - tentokrát to byl Abdul, který se rozhodl zabít syna. Po poctivé službě pro afghánskou armádu totiž Muhammad utekl zpátky za svými bývalými spolubojovníky. „Je to na Bohu, ale myslím, že mám právo na jeho krev,” reagoval na to jeho rozčilený otec v květnu tohoto roku.
Vydal se proto se situací skoncovat do domu, v němž Muhammad žil s matkou. Věděl, že ho tam najde. V následné přestřelce se mu sice syna povedlo zasáhnout, ten ale i tak utekl.
Právě tehdy se v Abdulovi něco zlomilo. Chtěl dát synovi další šanci. Další měsíce pak zasvětil jeho přesvědčování. Komunikovali spolu skrze své příbuzné, po čase ale Abdul slavil úspěch - Muhammad uznal, že se v Talibanu spletl.
Krutý a krutější. Islámský stát uplácí sebevrahy v lovištích Talibanu |
Co za jeho radikalizací stálo? Někteří příbuzní poukazují na to, že jej proti otci mohla poštvat jeho matka. Manželství totiž nedopadlo dobře a žena mohla mít pocit, že poté, co si založil novou rodinu, ji a syna zanedbává. To ale Muhammad popírá. „Chvíli stála na mé straně, chvíli na otcově,“ uvedl. Opravdové důvody tak mohou být spíše ideologické.
Tomu by nasvědčovalo i to, že je známa spousta případů, kdy v Afghánistánu společně zkřížili zbraně otec a syn. Potvrzují to i odborníci, podle kterých je rodin, kde její příslušníci bojují na jiné straně barikády, v Afghánistánu tisíce. Narozdíl od jiných ale příběh Abdula a Muhammada skončil dobře.
Otec a syn ostatně nově nabyté spojenectví již ostatně museli prokázat - při hostině uspořádané na počest usmíření je totiž napadli právě talibanci. Abdul a Muhammad se jim ale postavili bok po boku. Právě to dává Abdulovi naději, že syna získal nadobro na svou stranu.
„Jsem velmi šťastný, že se k nám vrátil,“ svěřil se Abdul a ve vzpomínkách se vrátil k momentu jejich znovushledání. „Objal jsem ho a řekl mu: ‚Nehledě na to, cos udělal, jsi můj syn.‘“
