S kriminalitou ve virtuálním prostoru má v Rusku za úkol bojovat speciální oddělení zřízené při ruském ministerstvu vnitra. Jmenuje se Správa „K“. Západní i někteří ruští novináři ovšem tyto údajně skvělé experty na kyberzločiny podezírají, že své geniální hackery kryjí, pokud slouží zájmům ruského státu.
Prototypem ruského hackera je tichý mladý muž s nadprůměrnou inteligencí, mindrákem a chatrnou životní perspektivou. Ruské specializované servery pohybující se na hranici legality popisují případy, kdy čtrnáctiletý mladík dokázal prolomit stránky americké armády, NASA, Goddard Flight Centre (Centrum pro řízení kosmických letů) i řady firem zabývajících se nanotechnologiemi.
Hackeři zveřejnili další dokumenty s „dopingovými“ výjimkami. Včetně záznamu Kvitové |
Jestliže hackeři na postsovětském prostranství začínali výhradně jako bankovní lupiči, dnes je jejich činnost mnohem rozmanitější. Poprvé se ve větší míře ve sféře mezinárodní politiky projevili v létě roku 2008, kdy Rusko obsadilo gruzínskou enklávu Jižní Osetii. Tehdy masově zaútočili na gruzínské vládní a vojenské servery. Zda tak ruští kybervojáci činili z vlastní iniciativy, nebo na pokyn vyšších míst, jasné není.
O rok později se Rusové zapsali do historie aférou Climatgate. Pravděpodobně počítačoví mágové z Tomsku ukradli a zveřejnili údaje, které zpochybňovaly vliv člověka na globální oteplování. Významně tak ovlivnili výsledky mezinárodního klimatického summitu v Kodani.
Právě v Tomsku je Univerzita automatizovaných systémů řízení radioelektroniky, kde je katedra ochrany informací. Existuje podezření, že právě ona dala světu pár vynikajících hackerů. V období ruské ekonomické krize si talentovaní IT specialisté vydělají lépe jako kyberzločinci než ochránci elektronické informace.
Připraveni bojovat za Rusko
Špičkových hackerů je v Rusku podle odhadů tamějších novinářů asi sto. Tito lidé dokážou nejen proniknout do všech zákoutí internetu, ale třeba i převzít řízení letiště. Jak anonymně potvrdil BBC jeden z mladých hackerů, většina z nich je připravena na skutečné kyberúdery v případě, že by Rusko bylo napadeno.
Podle redaktora ruského měsíčníku o kyberbezpečnosti Hacker.ru Nikity Kislicyna jsou doby slavných hackerů pryč. Dnes v Rusku existuje skvěle organizovaný černý trh. Zákazník si může objednat informace o vybrané kreditní kartě, ale i tajná data z těžko dostupných serverů, což ho přijde na desítky tisíc dolarů.
Hackeři ukradli poštu bývalého amerického ministra. Trumpa označil za ‚národní ostudu‘ |
Postsovětský prostor je největší líhní hackerů na světě. Důvod je prý čistě ekonomický. Chudoba. Ke konci komunistického impéria a po rozpadu SSSR se na postsovětském prostranství vytvořila početná vrstva lidí s technickým vzděláním solidní úrovně. Byli to většinou mladí muži, velmi inteligentní, talentovaní, schopní a ctižádostiví. O jejich služby a intelekt ovšem nebyl v 90. letech zájem. Rozvoj technologií, globalizace a internetová revoluce zastihly ruské inženýry ve skvělé kondici, bez práce, chudé, odpočaté, plné odhodlání a také zášti vůči společnosti, která je nedocenila.
Ačkoliv jména těch nejlepších hackerů neznáme – neboť ti se chytit nedali –, zlatým písmem do historie ruského kyberzločinu přece jen několik osobností bude zapsáno. Za otce ruského hackerství je považován Vladimir Levin, který začal s živností v první polovině 90. let minulého století. Dokázal s pomocí svého obyčejného PC 486 vybrat z americké Citibank 12 milionů dolarů. Přitom neuměl jediné slovo anglicky. Zatkli ho v Londýně v roce 1995.
