Mohlo by se zdát, že přichází takříkajíc tak trochu s křížkem po funuse.
Víc než rok od chvíle, kdy tisíce běženců denně překračovaly evropské hranice přes západní Balkán, vznikla ve čtvrtek nová, posílená unijní agentura pro kontrolu hranic. Mandát té dosavadní – Frontexu – se totiž právě ve světle migrační krize, která loni s příchodem léta zachvátila Evropu, i hrozby terorismu ukázal jako značně omezený.
Počet příslušníků pohotovostních týmů Evropské pohraniční a pobřežní stráže, přislíbených současnými a budoucími státy schengenského prostoru.
Lepší ale pozdě nežli vůbec, chtělo by se říct – zvlášť ve světle neutuchajícího přílivu migrantů do Itálie i stále přítomného ultimáta Ankary. Ta opakovaně vzkázala, že buď Turecko získá do konce října bezvízový styk s EU, anebo z jeho strany padá dohoda s Bruselem o vracení běženců. Právě tento pakt přitom letos v březnu spolu s dominovým efektem na balkánských hranicích přiškrtil proud uprchlíků mířících do Evropy od tureckých břehů.
Poučení z nedostatků
Nová unijní agentura – Evropská pohraniční a pobřežní stráž – sice staví do značné míry na existujících strukturách Frontexu a stejně jako její předchůdkyně vychází z dobrovolného příspěvku členských zemí do společného fondu jednotek. Disponuje ale rozsáhlejšími pravomocemi i povinnostmi.
Vedle víc než dvojnásobného stálého vlastního personálu (do roku 2020 to má být přes 1000 lidí místo současných 417) a navýšeného rozpočtu (z letošních 238 milionů eur má tato částka vzrůst do roku 2020 na 322 milionů eur) by měla mít k dispozici také nejméně 1500 dalších lidí poskytnutých členskými zeměmi a připravených k nasazení do pěti dní. Náklady na jejich vyslání půjdou z rozpočtu agentury.
  |
Mechanismus vyslání tohoto „pohotovostního týmu“ přitom reaguje na negativní zkušenosti z loňského roku, kdy dlouhé měsíce tisíce lidí denně vstupovaly na unijní půdu přes Řecko, které nebylo schopné efektivně chránit svoji a zároveň i vnější unijní hranici. Teprve loni v prosinci oficiálně požádalo Brusel o pomoc. Bez této žádosti přitom nemohla EU proti vůli Atén zasáhnout.
Nově ale mohou unijní orgány samy rozhodnout o nasazení pohotovostních týmů, pokud členský stát neuposlechne doporučení a výtek k zajištění ochrany vnější unijní hranice ve stanovené lhůtě.
Právě pravidelná analýza možných rizik a nedostatků experty patří k dalším novinkám nástupnické agentury. Další je pak i to, že se bude podílet na repatriacích odmítnutých žadatelů o azyl nebo těch, kteří představují bezpečnostní hrozbu, do třetích zemí. Nová agentura má mít také vlastní technické vybavení a nespoléhat už jen na to, co poskytnou členské země. Právě technika potřebná třeba k identifikaci dosud často chyběla zejména v takzvaných hotspotech v Řecku či v Itálii.
Nová agentura nestačí, je potřeba i reforma „Dublinu“
Vznik Evropské pohraniční a pobřežní stráže navrhla loni v prosinci Evropská komise a v dalších měsících ho pak posvětil i Evropský parlament a Rada EU, tedy ministři členských zemí. Včera se po devíti měsících od oficiálního návrhu na její vznik dočkala inaugurace na přechodu Kapitan-Andreevo na hranici mezi Bulharskem a Tureckem. Právě ta tvoří přední linii, kudy běženci navzdory všem opatřením stále vstupují pozemní cestou na půdu EU.
Migrační krizi nevyřešilo uzavření hranic, ale dohoda s Tureckem |
Bulharsko, nejchudší členský stát EU, před posledním summitem unijních lídrů v Bratislavě v půlce září hlasitě apelovalo na zásadní finanční injekci na ochranu své a zároveň vnější unijní hranice. Obává se totiž zejména scénáře, že by se vedle Řecka brzy mohlo stát kvůli pozemní hranici s Tureckem dalším „nárazníkem“ migrační vlny. V zemi je aktuálně kolem 13 tisíc běženců. Dalších 60 tisíc jich uvázlo v Řecku.
Na bratislavském summitu padl pro rozjezd nové unijní agentury jasný časový harmonogram. Pohotovostní tým o nejméně 1500 lidech má být k dispozici k nasazení nejpozději za dva měsíce. Zkraje ledna by se pak agentura měla začít podílet na repatriacích a mezi lednem a březnem se mají její experti pustit do analýz rizik a vydávání doporučení.
Experti nicméně upozorňují, že jenom vznik nové agentury nestačí. Na místě je podle nich i reforma takzvaného dublinského systému, jenž ukládá povinnost projednat žádost o azyl té zemi, na jejíž území vkročil dotyčný jako první. V praxi se tím ovšem některé členské státy přestaly řídit.
