V průběhu jednodenního dobrodružství na konvoj několikrát zaútočili militanti Islámského státu (IS). Poničili několik vozidel, vojáci i kolega Damonové fotograf Brice Laine utrpěli zranění, skupina se musela schovávat v domech obydlených civilisty. Americká novinářka vše zaznamenávala na kameru i do svého notesu. Vybrali jsme některé pasáže, kompletní přepis můžete najít ZDE.
Pátek, 9:00
Jsme v Samahu na východě Mosulu. Vojáci spatřili podél silnice muže, jež podezřívají, že jsou to bojovníci IS. „Žluté auto napravo,“ zní z vysílačky. „Další dvě napravo,“ dodává voják sedící vedle mě ve vozidle Humvee od americké armády... Odevšud se začíná ozývat neutuchající střelba. Pach střelného prachu je cítit i v autě.
10:03
Po úzkých silnicích jsme se dostali na větší oddělující dvě čtvrti. Střelba je mnohem intenzivnější z obou stran. Přilétající kulky se za specifického zvuku odrážejí od neprůstřelných skel našeho vozidla.
V Mosulu stále zuří boje mezi islamisty a vládními silami, civilisté utíkají |
10:37
Zastavili jsme. „Sniper napravo.“ Z domu, u kterého stojíme, vychází vousatý muž s bílou vlajkou. „Nenechte civilisty vycházet, je to pro ně příliš nebezpečné,“ ozývá se z rádia. Znovu se začíná ozývat střelba. „Připravte se ke střelbě z minometu,“ dozvídáme se z monitorovaného rádiového signálu IS. Posíláme varování zbytku jednotky.
11:00
Na hlavní ulici dochází k velké přestřelce. Schováváme se v domě muže s bílou vlajkou. Jeho dcera nemůže přestat plakat. Bojí se, že vojáci jí odvedou otce. Ten nás a vojáky pohostí čajem a sušenkami. Venku pokračuje střelba, vojáci přinášejí raněného postaršího taxikáře. Jel vstříc vládním jednotkám, vystoupil z auta a rychle se k nim přibližoval. Nereagoval na výzvy k zastavení, proto po něm vojáci vystřelili. Báli se, že je to sebevražedný terorista. Brzy na to umírá.
11:46
Všichni se vracejí do svých vozidel. Vzduchem létají granáty a kulky. Někteří vojáci jsou ranění, šrapnel pronikne někdy i obrněným vozidlem. Kapitán naší jednotky uprostřed boje chce s námi udělat selfie. Hned poté s křikem nařizuje otevřít únikovou cestu pro naše vozidla. Pak ukazuje obrázky své rodiny.
12:11
Dostali jsme se na druhou stranu ulice. Kulky se odrážejí od obrněného vozidla.
12:31
Oslepující oranžový záblesk. Masivní exploze hned vedle našeho stanoviště. Píská mi v uších. Uvnitř je plno prachu, kašleme, protože dveře auta se otevírají příliš pomalu. Byl to sebevražedný atentátník v autě. O chvíli později následuje další výbuch. Auto za námi je nepojízdné.
  |
12:45
Pneumatika našeho auta je prostřelená, slyšíme, jak se vypouští. Jsme v pasti. Jediné, co můžeme dělat, je čekat na další bomby v autech a střelbu z raketometů a minometů.
13:41
Ke konvoji se přibližuje motorka. Vojáci střílejí, řidič seskakuje a utíká pryč. Všichni se bojí, že motorka je plná výbušnin, ale nevybuchuje.
14:13
Právě jsme dostali přímý zásah. Fotograf má menší zranění po straně hlavy, kapitán také, další voják má raněné rameno. Jsem pokrytá cizí krví.
15:06
Schováváme se v domě spolu s rodinou, které patří. Matka s pěti dětmi se skrývá v rohu. Je to tu přeplněné. Zbyla nám pouze tři pojízdná vozidla.
15:51
„Letadla jsou nad vámi. S vaší lokalitou jsou skoro hotoví,“ ozývá se z rádia. Venku začíná bláznivá přestřelka.
16:19
Přijela pomoc. Je prý jen 100 metrů od nás, ale nemohou se sem dostat. „Nemáme žádná vozidla, abychom se mohli stáhnout,“ říká jeden z vojáků. Ze všech stran se ozývají výbuchy. Děti křičí.
17:38
Kvůli obklíčení jsme se rozhodli přesunout do jiného domu. Všude po ulici se válejí trosky našeho konvoje. Spousta lidí okolo je zraněná, ozývá se sténání. Raněné je potřeba přesunout jinam, je jich asi 20, jeden mrtvý. Začíná se stmívat.
19:34
Přesunuli jsme se jedním ze dvou funkčních vozidel do jiného domu. Všichni sedí v tichosti, rodina, které dům patří, se nechce nechat natočit, bojí se IS. Dostáváme jídlo. Atmosféra je vzhledem k okolnostem překvapivě odlehčená. Zůstáváme přes noc.
Sobota, 8:11
Posily stále nepřijely. Jen nás stále upozorňují, že jsou na cestě.
8:34
Přijíždějí další auta s bombami. Venku se začíná znovu střílet. Během chvilky se dům otřásá explozemi.
8:48
Rodina, které patří dům, se s hlasitým pláčem ukrývá pod schody. Chtějí utéct k sousedům, ale střelba je příliš intenzivní.
9:15
Vojáci propadají skepsi, protože jim dochází munice. Myslí si, že umřou.
9:50
Po chvílích největšího stresu konečně přijíždí posily, po 22 hodinách čekání. „Tohle je nic,“ říká jeden voják. Jednou podle něj byli uvězněni na jednom místě 4 měsíce. Přesto venku pokračuje přestřelka.
11:00
Vedlejší dům trefil letecký útok, bylo v něm ukrytých osm bojovníků IS. Rodina utíká pryč z domu.
12:30
Přichází oddech, posily se blíží. Vojáci se předhánějí v příbězích, jak to bylo horší při boji o rafinérii Badži.
13:44
Jsme venku. Měli jsme velké štěstí. Myslíme teď na rodiny a děti, strach na jejich obličejích, na vojáky, kteří stále bojují a vědomí, že to bude jen horší.
