„Odsouzené odvezlo auto do lesa. Tam byly vykopány hluboké jámy, vězni si museli lehnout na zem, čelem k hlíně - a pak je zastřelili.“ To říkají poznámky z výslechu popravčího bývalé sovětské tajné služby NKVD, Michajla Matvejeva, který sám za čtyři dny popravil 1111 vězňů z nechvalně známého lágru v karélských Soloveckých ostrovech na severu Ruska.
Tehdy se psal rok 1937 a k masakru došlo v rámci takzvané „velké čistky“, klimaxu Stalinova teroru. Během patnácti měsíců přišlo o život 750 tisíc civilistů. Právě Matvejev vyvinul systém masových vražd, který měl udržet situaci v konspirační tichosti. Vězni byli v jednom pokoji svlečeni, v dalším svázáni a poté omráčeni dřevěným klackem. Pak je Sověti nahromadili do nákladních vozů a dopravili na místo popravy.
Masové hroby z Matvejevových poprav byly nalezeny až v roce 1997, v karélském Sandarmohu. A dvacet let poté se místo mohlo dostat opět do středu děsivých represivních kroků, jak informuje server The Moscow Times.
„Absurdní“ obvinění
V kanceláři nevládní neziskové organizace Memorial, která se mimo jiné stará o výzkum sovětské politické represe a lidská práva, sedí Jekatěrina Dmitrijevová. Nedokáže potlačit slzy. „Vzali Natašu,“ říká Jekatěrina. „Pořád se ptá: „Kde je táta? a kdy si mě vezme domů?“"
Otec obou děvčat, jedenašedesátiletý Jurij Dmitrijev, je hlavou karélské pobočky Memorial a zatkli ho před půl rokem, v prosinci 2016. Teď stojí před soudem v Petrozavodsku.
Dmitrijev je obviněný z toho, že zneužíval svou jedenáctiletou dceru Natašu k produkci dětské pornografie. Důkazním materiálem je řada fotek Nataši, které se v prosinci 2016 našli v jeho počítači. Centrum pro společensko-kuturní výzkum je později označilo za pornografické. Jde o stejnou instituci, která například zapůjčila své právní znalosti při soudu se skupinou Pussy Riot o extrémismu.
Dmitrijevovi blízcí obvinění označují za absurdní. Staví se za něj i jeho druhá dcera, Jekatěrina. Jeho kolegové v Memorial jsou si jistí, že fotografie nemají nic společného s pornografií a na aktivistu byla ušita past kvůli jeho profesní činnosti.
„Ta obvinění jsou prázdná, a ví to všichni,“ řekl The Moscow Times Sergej Krivenko, člen rady Memorial a prezident její Rady pro lidská práva. „Bylo to vykonstruováno kvůli jeho práci, která uctívá oběti Stalinova teroru,“ míní Krivenko.
Fotografie měly Dmitrijeva chránit
Fotografie Natašu skutečně zobrazují nahou: opakovaně byla focena ze všech stran a Dmitrijevůj právník tvrdí, že pro jejich existenci má zcela nevinné vysvětlení: poté, co Dmitrijev mladou dívku adoptoval, měl neustále obavy, že mu ji úřady seberou.
Když jí byly 3 nebo 4 roky, zdravotní pečovatelky si prý na její pokožce všimly znamének, která považovaly za modřiny. Ve skutečnosti, jak se později zjistilo, šlo o zbytky hořčičné náplasti. Od té doby prý Dmitrijev pravidelně zaznamenával fyzický stav své dcery ze strachu, že se jednou bude muset prát za její opatrovnictví.
Schovával je ve speciální složce a nikdy se k nim nikdo nedostal. Přesto ale anonymní tip odstartoval akci, díky které teď bude Dmitrijev stát před soudem.
V lednu ruská státní televize z Dmitrijevova případu vytvořila kritickou zprávu o praktikách celé Memorial. Nezisková organizace byla již v provládním hledáčku dlouho, a teď měla příležitost ji popsat nejen jako politického nepřítele, ale i pařeniště pedofilie.
„Nevíme, kdo to na něj nastražil, ale po té televizní zprávě se z něj stal politický vězeň,“ komentovala Irina Fliegová, ředitelka výzkumného centra Memorialu a Dmitrievova dlouhodobá spolupracovnice.
Pokud ho soud shledá vinným, hrozí mu až 15 let za mřížemi.
Kosti teroru
Stalinův režim se nakonec obrátil proti svým vlastním dětem a o popravčí často sdílely osud svých obětí. V roce 1938 byl zatčen i Matvejev. Žaloba tvrdila, že zneužil své pravomoci, když nechal popravit těhotnou ženu a bil vězně, což je podle režimu „dehumanizovalo“.
V 80. letech se pod taktovkou Gorbačovovy Perestrojky národ snažil zvednout závoj své děsivé historie. Noviny a časopisy, které se prodávaly v milionových nákladech, hojně psaly o Stalinovu teroru. S šířením informací pozůstalí začali pátrat po hrobech svých blízkých.
Záznam Matvejevova vyšetřování byl odtajněn v roce 1989 a osud 1111 vězňů, kteří zmizeli beze stopy, konečně spatřil světlo dne. Ovšem trvalo ještě dalších osm let, než tamní historici Jurij Dmitrijev, Irina Fliegová a Venjamin Iofe objevili místo, kde byly pohřbeni, v sandarmokhském lese 19 kilometrů od Medvežjegorsku, „hlavního města“ proslulého Bělomořsko-baltského kanálu, který postavili vězni stalinských gulagů.
Matvejevovy oběti nebyly obyčejnými vězni: šlo o známé elity sovětského impéria. Zemřelo mezi nimi na 200 tehdy známých ukrajinských intelektuálů. Krijevenko tvrdí, že „Sandarmokh je pro Ukrajince jejich vlastní Buchenwald.“
Pozůstatky Stalinova teroru, které obklopují ruský sever a Karélii, nejsou výjimkou. Celkem bylo jen v okolí Sandarmokhu popraveno 9500 vězňů z gulagů. Dmitrijev zasvětil svou kariéru jejich identifikaci a snaze zachovat jejich památku.
Restalinizace
Snahy Dmitrijeva a jeho podobných se nejprve setkali s podporou. Vláda se k nim stavěla s menším odstupem, ale Dmitrjev dokonce za své snahy získal certifikát od karélské vlády.
Problémy se začaly dít v létě roku 2014 (tedy krátce po krymské anexi), když Ukrajina odmítla účast na každoroční ceremonii, která se v Sandormokhu nepřetržitě konala od roku 1997 a vždy se těšila velké mezinárodní podpoře. Ukrajinská delegace na ceremonii byla přitom do té doby vždy největší.
O rok později, za stále rostoucího politického napětí mezi Moskvou a Kyjevem (a stejně tak i Moskvou a západem), místní správní orgány odmítly na ceremonii zapůjčit ozvučovací systém. Dmitrijev, Fliegová ani žádní zahraniční zástupci nesměli mluvit. Historie se tak opět měnila na politický nástroj.
Minulý srpen se ceremonií na uctění obětí Matvejevova masakru poprvé za 20 let nezúčastnila karélská vláda. Poprvé účast odmítla i ruská církev. Z Memorialu se v říjnu podle oficiálních vyjádření stal „zahraniční agent“. A v prosinci došlo k zatčení Dmitrijeva.
Stalin je v Rusku téměř mytologickou postavou. Je s ním zacházeno jako se symbolem práva, řádu a dědictví mocného státu. Jeho důležitost má vždy tendenci stoupat s tím, jak moc je Rusko autoritářské.
Na začátku milénia se tehdejší prezident Medvěděv snažil o destalinizaci. Analytici teď tvrdí, že tato éra definitivně skončila se znovuzvolením Vladimira Putina v roce 2012.
V letošním roce se dá restalinizace pozorovat na každodenním životě. Stalinova popularita je v Rusku nejvyšší za 16 let. A z historiků, jako je právě Jurij Dmitrijev, se stala politická opozice. Okolnosti jeho případu ještě nejsou jednoznačné a čeká se na rozsudek - jasné však je, že půdu pro jeho zatčení připravila právě současná vlna restalinizace.
