Dělostřelecká palba byla tak intenzivní, že se příslušníci amerických speciálních jednotek každou chvíli vrhali schovat do kráterů a zákopů. Z těch se následně zablácení vojáci opětovně vynořili a snažili se zastavit tanky, které se na ně řítily. Tak začal téměř čtyřhodinový souboj, v němž se v únoru letošního roku proti sobě postavily syrské provládní jednotky a malý tým Američanů.
200 - 300 mrtvých bojovníků, převážně Rusů
List The New York Times přinesl detailní rekonstrukci intenzivního boje poblíž syrského Dajr az-Zauru, kde kulminovalo dlouhodobé napětí mezi americkými a Asadovými jednotkami, podporovanými Rusy. Riziko jejich střetu, připomínající doby studené války, experty děsilo už delší dobu.
V bitvě zemřelo zhruba 200-300 útočících bojovníků (převážně ruských žoldáků), zbytek se pod přívalem amerických náletů stáhnul. Nikdo z více než čtyřiceti amerických vojáků, kteří se do boje nakonec zapojili, jako zázrakem nebyl ani vážněji zraněn.
Americké speciální jednotky v Sýrii.
Detaily bitvy, ke které došlo 7. února, list poskládal z rozhovorů a vládních dokumentů. Podle jejich závěrů šlo o „nejkrvavější“ přestřelku, kterou americké jednotky v Sýrii zažily od začátku kampaně proti Islámskému státu.
Podle Pentagonu šlo o sebeobranu v reakci na výpad syrských jednotek. Američtí vojáci nejprve mohli jen s hrůzou sledovat, jak se k nim během týdne před bitvou přibližují stovky nepřátelských bojovníků, vozidel a děl – nakonec však provládní jednotky zdecimovali zejména díky své technologické převaze.
Dva břehy Eufratu
Američané a Rusové si v Sýrii od sebe udržují odstup. V poslední době komunikovali téměř výhradně skrz přímé telefonické linky, kde si sdělují místa a časy jejich vojenských operací, aby například nehrozilo riziko kolize ve vzduchu. Ve dnech před útokem Američané i Rusové podporovali na různých březích Eufratu ofenzivu proti Islámskému státu. Dělali to však nezávisle na sobě. Útoky proti IS mířily do provincie Dajr az-Zaur, která je známá svými ropnými poli. Vedení americké armády varovalo před narůstajícím počtem vojáků obou stran v oblasti.
Ruská armáda tvrdila, že nemá žádnou kontrolu nad tím, kolik bojovníků se poblíž řeky nashromáždilo. Americká výzvědná služba však zachytila, jak spolu pozemní jednotky mluví rusky.
Reportér Sky News ukazuje jedinou známou fotografii zakladatele Wagner Group Dmitrije Utkina, bývalého vysokého důstojníka ruských speciálních jednotek Specnaz.
Podle The New York Times to byly jednotky podporující syrského prezidenta Bašára Asada. Šlo i o syrské vojáky, podle Američanů však většinu tvořili ruští žoldáci, nejspíše členové takzvané Wagnerovy skupiny - ruské paramilitantní společnosti, kterou Kreml často využívá k úkolům, se kterými nechce být oficiálně spojován.
„Ruské nejvyšší vedení v Sýrii nás ujistilo, že nešlo o jejich lidi,“ komentoval to americký ministr obrany Jim Mattis. Proto šéfovi sboru náčelníků štábů Josephu Dunfordovi dal rozkaz, aby útočníci byli „anihilováni“. „A to se také stalo,“ řekl Mattis minulý měsíc v Senátu.
Shromažďování sil
Onoho 7. února 2018 tým necelých 30 příslušníků speciálních jednotek Delta a Rangers „pracoval“ po boku kurdských a arabských vojáků v zapadlé, prašné základně u závodu na zpracování zemního plynu Conoco.
Záběry po dobytí Conoco jednotkami SDF v září 2017
Zhruba o 36 kilometrů dál se nacházel podpůrný tým Zelených baretů a rota námořní pěchoty. Na monitorech počítačů sledovali záběry z dronů a předávali informace kolegům u Conoco. Odpoledne místního času mohli sledovat, jak se dávají syrské jednotky do pohybu. Brzy večer bylo na cestě ke Conoco 500 vojáků a 27 vozidel, včetně tanků a obrněných transportérů.
Velení americké armády na letecké základně Al Udeid v Kataru i přímo v Pentagonu se znepokojením sledovalo, co se bude dít. Všem leteckým jednotkám v regionu byla vyhlášena pohotovost. I podpůrný tým se připravoval. Okolo 16 Zelených baretů a mariňáků dalo dohromady malou údernou jednotku, která měla být připravena vyrazit ke Conoco ve čtyřech vozidlech naložených protitankovými zbraněmi, termálním viděním, jídlem a vodou.
Zoufalá snaha zastavit útok
V půl deváté večer se tři v Rusku vyrobené tanky T-72 - vážící téměř padesát tun a ozbrojené 125milimetrovými kanony - přiblížily na vzdálenost pouhého kilometru a půl od Conoco. Napětí mezi americkými veliteli muselo růst.
Tank T-72 - ilustrační foto.
Američtí „speciálové“ sledovali tanky a další ozbrojené vozy z úkrytu. Ty se k nim nakonec vydaly kolem desáté večer. V půl jedenácté vypuklo peklo. Na základnu Conoco dopadaly tankové, dělostřelecké i minometné granáty. Vzduch se naplnil prachem a létajícími šrapnely. Americké speciální jednotky se nejprve ukrývaly. Během prvních 15 minut útoku se velení americké armády snažilo spojit se svými ruskými protějšky v zoufalé snaze zastavit nesmyslný útok.
Když snaha selhala, vypálili Američané sérii varovných výstřelů. Nezabraly. Útočící vozy a vojáci proti Conoco stále postupovali. Americké velení pak povolalo proti obrovské přesile snad všechno, co mohlo. Podpůrný tým se vydal ke Conoco v náklaďácích se zhasnutými světly, řidiči skrz náročný terén plný překážek a kráterů navigovali jen s obrovskými obtížemi s nasazeným nočním viděním.
Záchrana však přišla hlavně ze vzduchu. Ke Conoco ve vlnách přilétly drony Reaper vyzbrojené raketami a pumami, „neviditelné“ stíhačky F-22, stíhačky F-15, bombardéry B-52, letoun palebné podpory - „létající tank“ AC-130 a vrtulníky AH-64 Apache. Další tři hodiny probíhal masivní úder ze vzduchu na syrské vojáky a ruské žoldáky. Přidalo se i americké námořnictvo, které zaútočilo raketami.
„Létající tank AC-130 v akci“
V půl dvanácté ke Conoco dorazil podpůrný tým Zelených baretů a mariňáků. V oblasti byla však tak intenzivní palba, že nebylo možno se ke kolegům ze speciálních jednotek dostat. To se jim povedlo až okolo jedné ráno, když střelba utichala. Tou dobou už totiž musela některá letadla bojiště opustit, buď z nedostatku paliva nebo munice.
V tu chvíli se týmy Američanů spojily. Něco přes 40 vojáků poté odolávalo útoku pěšáků, kteří opustili vozidla a snažili se základnu dobýt. Mariňáci útočili na žoldáky za pomoci těžkých kulometů a protitankových raketometů Javelin. Další členové speciálních jednotek sloužili jako letečtí návodčí a zaměřovali cíle. Nejméně jeden mariňák vyběhl z krytu vstříc palbě, aby mohl označit cíl pro útočící bombardéry.
Stíhačky F-22 Raptor.
Ruští žoldáci se vraceli pro své mrtvé
Po další hodinové bitvě se útočníci začali stahovat. Obránci ze svých úkrytů poté pozorovali, jak se Asadovi vojáci a ruští žoldáci vrací na místo obří bitvy pro své mrtvé. Všech 40 Američanů bylo v pořádku, zraněn byl pouze jeden syrský koaliční příslušník.
Vrtulník AH-64 Apache
Počet mrtvých na druhé straně zůstává nejasný. Kreml nejprve vyhlásil, že v boji zemřeli jen čtyři ruští občané, Damašek mluvil o 100 mrtvých. Dokumenty, které se podařilo získat NY Times, mluví o 200 až 300 mrtvých. Otázkou také je, proč se vlastně rozhodli Syřané a Rusové zaútočit.
Ruští žoldáci z Wagner Group obvykle chrání Asadova ropná pole. Většinou s oficiálními ruskými jednotkami přímo nespolupracují, i když velitelé Wagner Group v minulosti dostali od Kremlu vyznamenání a žoldáci v Rusku využívají k tréninku vojenské základny.
