Georgova letecká základna jen 90 kilometrů severovýchodně od centra Los Angeles se stala noční můrou pro ty členky armády, které si tam po dokončení vojenské akademie a následném umístění chtěly založit rodinu a usadit se. Mnohé ale po nástupu na základnu dostávaly stejnou radu od vojenského lékaře i svých kolegyň: „Neotěhotni na Georgově letecké základně.“
Tehdy devatenáctiletá Kate Kellyová dostala v roce 1975 stejnou radu, když se po příjezdu zmínila své spolubydlící, že by si na severu Kalifornie založila rodinu, varování však nebrala příliš vážně. Brzy však pocítila „místní specifika“ na vlastní kůži.
Základna George AIr ForceZaložena bylo roku 1941, ale s koncem druhé světové války její působnost skončila. Obnovena byla po vypuknutí Korejské války jako tréninkové středisko. Během Studené války si uchovala svůj účel a během roku 1988 byla určena k uzavření, k čemuž došlo o čtyři roky později. Přesto ještě v roce 2002 sloužila při některých vojenských cvičení a dodnes její části využívá pro logistické účely kalifornské letiště.  Letecký snímek základny George Air Force. |
„Efekty jsem začala cítit hned, jak jsem se dostala k práci u hangárů,“ vzpomíná Kellyová. Začala trpět infekcemi močových cest, krvácením a bolestmi. Tyto problémy nebyly mezi vojačkami na základně ničím neobvyklým, klinika na základně však nálezy řešila pouze antibiotiky.
Nikdo však tehdy po příčinám tak rozsáhlých potíží nepátral. „Neptáte se na takové otázky. Ani vás to nenapadne. Spoléháte, že vás armáda ochrání,“ vysvětluje Kellyová. Ta se nakonec na základně vdala a přestěhovala se do rodinného domku a dokonce otěhotněla. Jenže potratila.
Kate ještě několikrát potratila, než své snažení o dítě vzdala a podstoupila hysterektomii, kterou musela později rozšířit na kompletní odstranění dělohy, aby předešla tvorbě nebezpečných nádorů. Její manžel z Georgovy letecké základny zemřel v roce 2008 na vzácnou formu rakoviny.
„Vždycky jsem myslela, že to bylo mnou,“ povídala Kellyová. „Až letos jsem se dozvěděla, že základna byla kontaminovaná a dal jsem si dvě a dvě dohromady.“
‚Tolik nádorů jsem v životě neviděl‘
Lisa McCreaová, která žila na základně se svým manželem čtyři roky mezi lety 1987 až 1991, zase prožila v devatenácti potrat ve druhém trimestru. Než se s manželem dostali na kliniku základny, Lisa už těžce krvácela a poslední kus cesty už ji manžel musel nést. Po ztrátě tolika krve byla velmi slabá.
Následovala operace, po které její doktor řekl, že v děloze „tolik nádorů ještě neviděl“. Rozhovory, které byly vedeny s dalšími ženami, které na základně sloužily nebo žily, odhalily, že za sebou mají podobné zkušenosti. Většinu z nich doktoři privátně varovali, některé se dokonce rozpomněly na jistá školení, když na základnu nastupovaly.
Na základně bydleli i manželky a manželé sloužících.
„Pamatuji si, že během úvodního dne na základně nám říkali, že nemáme otěhotnět. Bylo to mezi dalšími zákazy o řízení pod vlivem, braní drog a konzumaci alkoholu nezletilými. Nebylo to ale nijak zdůrazněno, ani vysvětleno,“ vzpomíná Ruth Klonowská na svůj první den na základně v roce 1988. Její a další výpovědi jsou zveřejněné na stránce věnované obětem toxického prostředí na základně, které založil bývalý specialista na zbraňové systémy Frank Vera.
Na tu omylem narazila i Denise Torriová, která s manželem sloužila na základně v letech 1986-1989. Chtěla ke dni veteránů na Facebook nahrát fotku svého milovaného letounu OV-10 Bronco, když narazila na Verovy stránky. Denise si v roce 1987 prošla potratem a opět slyšela od doktorů, aby už neotěhotněla.
„Myslel jsem, že mi to dávají spíš jako radu do aktuálního života, ne jako opravdovou doktorskou radu o zdraví,“ vysvětlila Denise, která se později se štěstím povedlo jedno dítě donosit, hned poté však znovu potratila.
Ranní údržba letounu McDonnell F-4 Phantom II.
Až nyní se postižené ženy dávají dohromady přes Facebook a zjišťují, že jim podobných je minimálně tři sta. U všech se opakují ty samé zkušenosti - cysty na vaječnících, děložní nádory, vrozené vady u dětí, hysterektomie. Hned devadesát čtyři z tří set žen si prošlo potratem.
Příběhy žen se táhnou skrze tři desetiletí od 70. do 90. let. Stále však nedostaly odpověď na to, co jim jejich zdravotní komplikace vlastně způsobilo. Nejčastější hypotézou je kontaminace vody na základně, která byla vedena přímo pod ní.
Stonásobky povolené hladiny nebezpečných látek
Ačkoli zpětně nelze s jistotou určit, co komplikace vojačkám způsobilo, jako téměř jisté se jeví znečištění vod. Letos v březnu hlásil Pentagon americkému kongresu v rozsáhlé zprávě, že základna George Air Force byla jen jedna ze stovek základen, které vykazují vysoké hodnoty zakázaných látek.
Na Kalifornské základně šly hodnoty do deseti až stonásobků povolených limitů. S podobnými výsledky se potýkají například také oběti pobytů na základnách Patrick na Floridě a Wurthsmith v Michiganu.
Dnes už jsou ubikace jen postapokalyptickým areálem.
Georgova základna je zahrnuta v dlouhodobém programu odstraňování pozůstatků hned 33 druhů nebezpečných odpadů. Velké podzemní objemy raketového paliva se vmísili do zásob vody. Průmyslová rozpouštědla zanechala v půdě a vodě látku pod triviálním názvem trichlor. Ta napadá nervový systém, složení krve, ledviny, imunitní systém a srdce. Z jiných rozhovorů vyšlo najevo, že lidé na základně byli vystavení pesticidům a dokonce i radiaci při manipulaci s částmi stíhaček F-4.
‚Všechno vymazali.‘ Pátrání po záznamech
Když už se ženy dozvěděly o pravděpodobném zdroji jejich neduhů, chtěly přirozeně vědět, zda se o tom tehdy vědělo a vyžadovaly přístup ke svým lékařským záznamům. To se ale ukázalo těžší, než obvykle.
Lori Clarková, která s manželem na základně odsloužila tři roky, porodila i přes prvotní potíže s neplodností dvě dcery. I ony si stejně jako Lori prošly potratem a stíhaly je chronické nemoci. Lori tomu chtěla přijít na kloub a rozhodla se projít si své lékařské záznamy.
„Úřady si mě jen podávaly sem a tam, jakoby by mi nebyly schopné nic poskytnout¨,“ zlobí se Clarková. „Všechno vymazaly.“
Na základně ještě do roku 2002 probíhala vojenská cvičení.
Svých materiálů se nedočkaly ani McCreaová a Torriová. „Vyžádala jsem si je, ale drží záznamy všech, kteří onemocněli během pobytu na základně,“ popsala McCreaová. Kellyová byla o něco úspěšnější. Její spis má sice přes tři sta stran, neobsahuje ale ani zmínku o prodělaném potratu. Některé části jsou navíc začerněné, což není v takových případech běžná praxe.
Všechny postižené ženy jsou rozlícené při pomyšlení, že letectvo o nebezpečích pobytu na podobných základnách vědělo. Bývalé vojačky se proto snaží příběh, který se táhne už skoro půl století, dostat více na veřejnost. McCreaová si myslí, že to pomůže zvýšit povědomí v armádní komunitě a lidé se začnou více ptát, čemu jsou vlastně během služby vystaveni. Už teď je podle svých slov v kontaktu s lidmi z několika dalších základen.
Pád vojenského letadla v americké Georgii, všech devět pasažérů zemřelo |
S nabývající medializací této problematiky se dá očekávat, že lidí, kteří se po celých Spojených státech v souvislosti se zdravotními problémy během služby v armádě začnou ptát po příčinách, bude přibývat. Svůj postoj snad mění i velení sboru v zeleném.
Podle ředitele zdravotní kanceláře letectva USA Steva Jonese hodlá jeho úřad podpořit finančně všechny studie zabývající se tímto tématem. „Jsme připraveni poskytnout finance komukoliv, kdo se hodlá zabývat výzkumem následků kontaminace, nejen na Georgově letecké základně,“ uzavírá odhodlaně Jones.
Příběh vojaček, které obětovaly své zdraví armádě Spojených států, aniž by se kdy dostaly do přímého boje, tak bude mít nejspíš ještě pokračování.
