Není to tak dávno, co vláda v Pekingu rozhořčeně namítala, že žádná převýchovná centra pro nepohodlné osoby v Číně neexistují. Zprávy o represích v nejzápadnějším a největším regionu Číny, v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, ještě koncem srpna popírala jako „nepodložené a nezodpovědné informace“.
Nyní Čína formálně potvrdila to, o čem mluví lidskoprávní organizace již měsíce. Existence převýchovných zařízení byla ve středu zanesena přímo do právního řádu autonomní oblasti Sin-ťiang. Podle srpnové zprávy Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace čínská vláda v Sin-ťiangu v desítkách zařízení zadržuje desítky tisíc až milion tamních Ujgurů a dalších muslimských menšin bez jakýchkoli formálních obvinění. To vše pod praporem boje proti trojici hrozeb nahlodávajících integritu říše středu: proti separatismu, náboženskému extremismu a terorismu.
Přesné počty zadržovaných zná zřejmě jen vláda v Pekingu. Do oblasti neumožňuje volný přístup nezávislým mezinárodním pozorovatelům, akademikům ani novinářům. Nová legislativa přijatá regionální vládou existenci těchto center vůbec poprvé legalizuje, když hovoří – poněkud eufemisticky – o možnosti umístění do „zařízení pro odborné vzdělávání“.
Někteří Ujguři odešli bojovat i za Islámský stát
Třeba za to, že dotyčný odmítá sledovat státní televizi, poslouchat státní rozhlas nebo posílat děti do státních škol. Někteří z těch, kteří zařízeními prošli, pro americký list The New York Times popisovali, že tam byli nuceni zříci se islámu a učili se ve standardní čínštině (mandarínštině) zpívat a recitovat ideologické písně a hesla velebící vládnoucí Komunistickou stranu Číny a říši středu jako takovou. Ti, kteří si nedokázali slova zapamatovat, podle nich nedostali najíst. Britské stanici BBC jiní zase popisovali psychické a fyzické mučení, kterému tam byli vystaveni.
V neklidném Sin-ťiangu se střetli Ujgurové s policisty: nejméně 18 mrtvých |
Týdny, někdy měsíce. Vůči většině zadržovaných nikdy nebyla vznesena žádná obvinění. Berlín stopnul deportace do Číny Situace v Sin-ťinagu dlouhodobě připomíná tu v Tibetu. Autonomie, na niž odkazuje oficiální název regionu, zůstává pro tamní menšiny, zvláště nejpočetnější Ujgury, jen na papíře. Zájmy Ujgurů se snaží zastupovat různé organizace s často odlišnými cíli od skutečné autonomie až po vznik vlastního nezávislého státu Východního Turkestánu. A někteří ve jménu boje za nezávislost neváhají podnikat útoky proti čínským cílům.
V uplynulých letech kromě útoků na domácí půdě odešli někteří Ujguři bojovat za Islámský stát, al-Káidu či další radikální hnutí. Odhady hovoří o čtyřech až pěti tisících Ujgurů, kteří zamířili do Sýrie. Motivem byly pro mnohé z nich stupňující se represe čínské vlády. Snaha podrobit si dokonale veřejný i soukromý život Ujgurů a dalších obyvatel Sin-ťiangu nabírá na intenzitě od roku 2014.
Německo zastavilo deportace Ujgurů zpět do Číny
Stabilita regionu je pro Peking nanejvýš citlivou otázkou. Vede přes něj totiž jedna ze dvou tepen takzvané nové hedvábné stezky. Tedy projektu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a vládnoucí komunistické strany, který má ekonomicky a politicky propojit Čínu s Eurasií a upevnit pozici Číny jako světového lídra.
Před dvěma lety Komunistická strana Číny proto do Sin-ťiangu povola jako partajního tajemníka regionu muže, který její optikou „srovnal do latě“ už Tibeťany: Čchen Čchüan-kuoa. Menšinové obyvatelstvo ve čtvrtek v Sin-ťiangu pod jeho taktovkou čelí povinnému sběru biometrických údajů včetně DNA, sledování obsahu telefonů nebo pravidelným indoktrinačním „návštěvám“ vládních úředníků ve svých domovech.
Kvůli stupňujícím se represím v Sin-ťiangu v srpnu Německo zastavilo deportace ujgurských žadatelů o azyl zpět do Číny. O měsíc později ho následovalo i Švédsko. Situací v oblasti se zabýval také Evropský parlament nebo americký Kongres. Část amerických zákonodárců navrhuje uvalení sankcí na čínské představitele zodpovědné za represe. Čína legalizovala výchovné tábory
