Psal se rok 1941 a Američané s hrůzou sledovali, jak nacistické hordy plundrují Evropu. Spojené státy pod taktovkou prezidenta Franklina D. Roosevelta se do válečné vřavy za Atlantikem zatím nezapojily, to se ale již brzy mělo změnit. Náhlý útok Japonců na Pearl Harbor sedmého prosince téhož roku uvrhl zámořskou velmoc neodvratně do víru nejkrvavějšího válečného konfliktu v historii lidstva.
Rakev s pozůstatky Bushe staršího je ve Washingtonu |
Mezi miliony Američanů, kterým tento den změnil život, byl i jeden sedmnáctiletý středoškolák z Phillips Academy v Massachusetts. Jmenoval se George Herbert Walker Bush a za téměř padesát let se měl stát jednačtyřicátým americkým prezidentem.
Tehdy ještě nezletilý Bush měl okamžitě v úmyslu narukovat k armádě, což také udělal a po absolvování výcviku u námořnictva se z něj stal pilot bombardéru. „Po útoku na Pearl Harbor to byl už úplně jiný svět. Pro mě to byla otázka modré, červené a bílé. Tvá země byla napadena, měl bys vyrazit a pomoct,“ vzpomínal podle serveru Washington Post nedávno zesnulý americký prezident.
George H.W. Bush jako člen námořnictva za druhé světové války.
Bushovi nebylo ještě ani devatenáct, když se stal pilotem torpédových bombardérů. Chvíle, která ho měla do konce života definovat jako statečného muže se smyslem pro službu své zemi, měla ale přijít až o rok později, v roce 1944, kdy se zúčastnil náletu na japonský ostrov Čičidžima, vzdálený tisíc kilometrů od Tokia. Tento malý kus země byl nepostradatelným radiovým uzlem a zásoboval mimo jiné také slavný ostrov Iwodžima.
Vzhůru na Čičidžimu. Bush měl zničit radiovou věž
Okolo sedmé hodiny ranní vzlétly z americké letadlové lodi USS San Jacinto bombardéry Grumman TBM Avenger, v jednom z nich seděl i dvacetiletý George H.W. Bush. Piloti měli různá zadání, Bushův cíl byla radiová vysílací věž.
Letku v podobě černých teček na čistě modrém nebi přivítaly při začátku náletu připravené hlavně japonských protiletadlových děl. Asi necelou hodinu po opuštění lodě dostalo letadlo budoucího amerického prezidenta zásah.
Bush v kokpitu svého Avengeru na palubě letadlové lodi USS San Jacinto.
Kouř okamžitě vyplnil kokpit letadla, obě křídla začal zuřivě stravovat rudý kohout. „Můj bože, ten stroj brzy vybouchne,“ byly podle deníku The Washngton Post v tu chvíli Bushovy myšlenky. Začal skrze interkom letounu řvát rozkaz, ať letoun opustí další dva členové posádky William G. White a John Delaney. Sám dvacetiletý pilot ale svou „Barbaru“, jak po své přítelkyni a budoucí ženě pojmenoval svůj bombardér, hned neopustil.
V situaci, kdy skrze kouř stěží viděl ciferníky na palubní desce jen pár desítek centimetrů před ním, se rozhodl ještě chvíli v letu pokračovat a shazovat na nepřátelské cíle bomby. Zasáhl také svůj zamýšlený cíl - radiovou věž. Poté se pokusil selhávající letoun opustit nadobro.
  |
Když z kokpitu padajícího stroje vylezl, vítr ho okamžitě strhl dozadu a kromě potrhaného padáku mu také způsobil poranění hlavy. Praštil se do hlavy a poranil si oko o ocas letadla. Jak plachtil oblohou, sledoval, jak se jeho hořící Avenger zřítil do hlubin Pacifiku.
Zásah z hlubin. Z nafukovacího člunu do ponorky
Po přistání ve vodě se mu podařilo nafouknout malý záchranný člun, do kterého vylezl a doufal, že ho někdo zachrání. K jeho hrůze ho ale příliv začal hnát směrem k pobřeží ostrova. Sám byl moc zesláblý, zvracel přes okraj své nafukovací záchrany a pomalu ztrácel jakoukoliv naději na přežití. Brutální mučicí praktiky Japonců vůči svým americkým zajatcům byly vyhlášené.
George H.W. Bush je zachraňován posádkou ponorky USS Finback.
„Myslel jsem, že je po mně,“ řekl Bush historikovi Jonu Meachemovi o momentech, kdy mohl doufat už jen v zázrak. Ten se vynořil z vody nedaleko něho, byl to periskop ponorky USS Finback, která ho krátce na to zachránila.
Bush byl z náletu ale jediný, komu se podařilo uniknout hrůzám zajetí, které Čičidžima skrývala. Až po válce se totiž dozvěděl, že jeho osm kolegů pilotů zemřelo na ostrově následkem mučení naostřeným bambusem či bajonety. Některým z nich Japonci odřízli hlavu.
Poslední slova exprezidenta Bushe: ,Taky tě mám rád,’ řekl synovi |
Vůbec nejhrůznější osud ale měli čtyři piloti, jimž japonští chirurgové vyjmuli asi třiceticentimetrovou, téměř tříkilovou část stehna, kterou si společně s játry pilotů připravili k jídlu. Přeživší Japonci vypověděli, že je připravovali se sojovou omáčkou a zeleninou, vše měli zapíjet horkým saké.
James Bradley, který o hrůzách na Čičidžimě napsal knihu, své závěry osobně sdělil Bushovi v roce 2003. „Jen třesení hlavou a naprosté ticho,“ popsal jeho reakci Bradley. „Žádné znechucení, šok nebo hrůza. Byl to veterán jiné generace.“
