Byla to domácí politická opozice, která k této hlučné vzpouře vyzvala. Apel ale jen ukázal na její slábnoucí vliv a zoufalý odpor. Maduro totiž dokázal od jara roku 2013, kdy byl zvolen prezidentem poprvé, ustát veškeré snahy opozice o jeho sesazení, a to od lidového referenda přes účast ve volbách až po pouliční nepokoje, jež v létě roku 2017 trvaly přes sto dní.
Maduro složil přísahu, znovu bude prezidentem Venezuely. USA ho neuznávají |
Madurovi zatím nezlomila vaz ani ekonomická krize, jež v zemi panuje od roku 2015. Venezuela trpí nedostatkem jídla, pitné vody a léků, život sužuje hyperinflace. Podle agentury Reuters se loni zvyšovaly ceny v obchodech v průměru každých 19 dní. Z Venezuely uprchly během Madurovy vlády na tři miliony lidí, další zřejmě budou následovat v letošním roce.
„Zkusili jsme opravdu všechno. Zkusili jsme vyjednávat, vysmál se nám. Zkusili jsme se zapojit do volebního procesu, okradl nás,“ řekl mi v budově parlamentu poslanec Juan Alejandro Mejia, který zastupuje opoziční stranu Voluntad Popular (VP).
J ednatřicetiletý Mejia patří ke generaci mladých venezuelských politiků, jež k moci vynesly parlamentní volby z prosince 2015. Opozice tehdy získala většinu a podle ústavy mohla Madura odvolat z funkce pomocí referenda.
Maduro ale rychle zareagoval a s pomocí ideologicky spřízněného Nejvyššího soudu, kde zasedají jen tzv. chávisté (stoupenci bolívariánské revoluce, kterou v roce 1999 spustil dnes již zesnulý Hugo Chávez – pozn. red), parlament v rukou opozice zbavil moci. Místo něj ustanovil jemu nakloněné Ústavodárné shromáždění, v jehož čele dnes stojí Diosdao Cabello, aktuálně muž číslo dvě Madurova režimu.
Inaugurační ceremonii přihlíželi zástupci 94 zemí. Většinou šlo o státy z karibské oblasti a z Afriky. V sále ale rovněž seděly delegace z Ruska a Číny. Tyto dvě země ekonomicky zdevastovanou Venezuelu nadále podporují a jako „odměnu“ získávají přístup k tamějším surovinám, hlavně ropě a plynu.
Madurovo druhé prezidentství odsoudili členové skupiny Lima, jež zahrnuje většinu států Jižní Ameriky a Kanadu. Odmítavě se vyjádřila i Evropská unie a USA. Juan Guaidó, nový šéf opozičního parlamentu, který nadále zasedá a symbolicky pracuje na zákonech země, Madura označil za „uzurpátora“ a slíbil, že bude společně se svými spolupracovníky z řad opozice „nadále bojovat proti diktatuře“.
Jak zlikvidovat opozici
Guaidó podobně jako výše zmíněný Mejia patří ke straně VP, jejíž vedení Maduro během posledních let v podstatě eliminoval. Vůdce VP Leopoldo Lopez je v domácím vězení, kde si odpykává trest 14 let za údajné podněcování nepokojů z jara roku 2014. Další člen VP Freddy Guevara, někdejší viceprezident parlamentu, již přes rok žije pod ochranou chilské ambasády v Caracasu.
Také další opoziční strany přišly kvůli politickým represím o své vedení. Henrique Capriles, šéf strany Primero Justicia, který v roce 2013 prohrál prezidentské volby s Madurem o pouhé procento (podle opozice ovšem Maduro tyto volby zfalšoval stejně jako ty z května minulého roku), nesmí 15 let zastávat jakoukoli politickou funkci. Julio Borges, číslo dvě této strany, je v kolumbijském exilu, kam uprchl poté, co ho režim obvinil z organizace nezdařeného atentátu na Madura z léta loňského roku.
Ti, kteří ještě zůstali a nevzdali politickou dráhu, neskrývají frustraci. „Jako kdybyste byli kuchařem, ale nikdy vás nenechali vařit. Nebo fotbalistou, ale nemůžete hrát zápasy. Já už nechci jen žít snem,“ posteskne si Mejia v narážce na představu o svobodné a demokratické Venezuele.
Po Madurově inauguraci se ale zdá, že tento sen se může změnit v realitu nejdříve za šest let.
