Čtveřice mužů, kteří se zodpovídají jen prezidentovi a ignorují nařízení ostatních. Tým „Macron boys“, jak přezdívá skupině francouzský tisk, dal dohromady dnes jednatřicetiletý Ismaël Emelien, kterému se přezdívá „mistr Krize“.
Ismeël Emelien je tvůrcem „macronismu“. S prezidentem se zná od roku 2009.
V roce 2016, kdy se do čela průzkumů veřejného mínění dostával tehdejší prezidentský kandidát Emmanuel Macron, byl již Emelien významným členem týmu. Právě on totiž formuloval základy tzv. „macronismu“ a vymyslel vítěznou strategii prezidentských voleb.
S Macronem se poznal v roce 2009 při bankéřské práci pro Rothschildy.
„Ismaël je nejlepším politickým stratégem v Paříži,“ uvedl před lety Laurent Bigorgne, šéf liberálního think tanku Institut Montaigne. Emelien dnes působí jako speciální poradce prezidenta a stará se především o jeho mediální obraz a rychlé reakce na ohrožující prvky. Právě on nejspíše stál za novým prezidentovým plánem, jak vyřešit situaci se „žlutými vestami“.
Macronův ninja
„Macron boys“ se zformovali těsně před začátkem kampaně, kdy Emelien přivedl do týmu druhého důležitého člena – Ludovica Chakera. Poznali se v Káhiře v roce 2007 během povinného roku zahraničního studia na prestižní francouzské vysoké škole SciencesPo a od té doby udržovali kontakt.
„Ninja“ Ludovic Chaker je jedním z nejbližších poradců prezidenta Macrona.
Chaker se stal plnohodnotným členem Macronova týmu a společně s Emelienem byli prvními muži, kteří za práci na kampani dostali plat. Chaker zařizoval vše potřebné, tweetoval, pracoval s dobrovolníky atp.
V Elysejském paláci mu údajně přezdívají „ninja“. Jednak proto, že ovládá plynule čínštinu, ale také navštěvuje kurzy bojových umění či jógy. Podle uniklých dokumentů zvaných „MacronLeaks“ je navíc Chaker i bývalým členem 44. pěchotního pluku, což by vysvětlovalo, proč se následně stal Macronovým poradcem na otázky bezpečnosti. Navíc právě on přivedl do prezidentského týmu nového šéfa ochranky Alexandra Benallu.
Okázalý ochránce
Právě tento pětadvacetiletý muž svou nerozvážností začal upoutávat až příliš velkou pozornost na skupinu šedých eminencí kolem Macrona. Když 7. května 2018 oslavoval čerstvě zvolený francouzský prezident v Louvru svůj triumf, doprovázel ho diskrétně až k řečnickému stupínku. Benalla i přes nízký věk měl za sebou službu pro soukromé vojenské bezpečnostní služby i vojenský výcvik.
Francouzský prezident Emanuel Macron spolu se svým poradcem Alexandrem Benallou.
Jen pár dní po Macronově vítězství dostal v Elysejském paláci svoji kancelář i služební vůz Renault Talisman s modrými majáky a stal se zástupcem šéfa Macronova kabinetu a vedoucím jeho ochranky. V létě už pak prezidenta provázel po celé zemi, píše deník Le Monde.
Jeho pravidelným zvykem bylo vysedávat po práci v baru Damas Café, kde se setkával s dalšími bodyguardy jako je například Thierry Légier, který ochraňoval Marine Le Penovou i jejího otce. Benalla přitom rád dával na odiv svou důležitost.
Specialista na Libyi
Posledním členem týmu Macronových chlapců je Paul Soler, který se ke skupině připojil také v roce 2016. V současnosti působí jako prezidentův poradce pro otázky spojené s džihádistickým terorismem, ačkoliv není arabista ani diplomat. Údajně byl příslušníkem francouzských speciálních jednotek v Libyi a patřil ke 13. pluku „dračích parašutistů“, kteří podle jednoho ze zdrojů deníku Le Monde „infiltrují přední linie a změní naprosto charakter boje.“
Soler měl být dokonce v roce 2011 v libyjském Benghazi, aby pomáhal rebelům porazit Kaddáfího vojáky, za což v roce 2016 získal řád za zásluhy zvaný Čestná legie. V Elysejském paláci tak má pro sebe vyhrazené jakékoliv otázky týkající se Libye právě on.
Čtyři muži byli svými pány, ačkoliv nebyli oficiálně součástí prezidentova okolí. To však skončilo kvůli aféře jednoho z nich. Šéf ochranky Alexandre Benalla totiž v červenci neudržel na uzdě emoce. Deník Le Monde tehdy zveřejnil překvapivé video, na němž dotyčný bil 1. května demonstranty, přičemž na akci měl asistovat policii pouze jako pozorovatel.
Následně byly kolem kauzy zveřejněny mnohé dokumenty a není jasné, kdo stojí za jejich publikací. Podle deníku Le Monde je mohl na veřejnost vypustit sám „mistr krize“ Ismaël Emelien, aby limitoval dopad krizové situace pouze na jednoho z mužů.
