Partyzáni ze Skupin vlastenecké akce (GAP), které vznikly z iniciativy italské komunistické strany, zaútočili 23. března 1944, v den 25. výročí založení první fašistické organizace v Itálii Svazu spolubojovníků (Fascio di combattimento) Benitem Mussolinim. Po výbuchu bomby v metařském vozíku zahynulo celkem 33 nacistů z místní policejní jednotky, která za zpěvu německých válečných písní pochodovala po ulici Rasella. Na místě zemřelo 29 z nich, další zemřeli záhy v nemocnici. Většina ze zabitých pocházela z jižního Tyrolska.
Přežil pochod smrti a tři koncentrační tábory. Kdo upadl, toho nacisté zastřelili, vzpomíná |
Partyzáni unikli bez újmy, Němci zuřili. Adolf Hitler chtěl dokonce zničit celý Řím a za každého mrtvého německého vojáka zastřelit 50 Italů. Nakonec se vojenský velitel Říma generál Kurt Mälzer a velitel 14. armády generál Eberhard von Mackensen rozhodli, že za každého zabitého německého policistu bude zastřeleno deset civilistů. Počet osob určených k zastřelení byl určen na 330, sestavením seznamu lidí, kteří měli být popraveni, byl pověřen velitel římského gestapa Herbert Kappler.
Poprava v antických křesťanských katakombách
Jako místo pro popravy byly vybrány nedávno objevené Ardeatinské jeskyně, zbytky antických křesťanských katakomb. Masakr začal 24. března 1944 v 16:30 hodin. Svázaní vězni byli po pěti lidech nahnáni do temné jeskyně, kde je nacisté za slabého svitu pochodní stříleli zezadu do hlavy a poté házeli na hromadu. Vraždění skončilo až po osmé hodině večerní, celkem bylo zabito 335 lidí ve věku 14 až 75 let, pět lidí nad rámec, kteří se ocitli v jeskyni, bylo zavražděno kvůli utajení masakru. Po hrůzném činu byly hromady mrtvých těl zavaleny pískem a nacisté navíc zaminovali přístupové chodby do jeskyní.
„Ardeatinské jeskyně byly pro Židy strašné, pro mne to však byla maličkost, která se ztratila ve všem dalším - bombardování, Drážďanech, Hirošimě, prohrané válce,“ řekl k tomu později jeden ze strůjců masakru, nacistický velitel Erich Priebke. Prý jen plnil své povinnosti: „Byl jsem voják a nikdy jsem si nemyslel, že to byl zločin,“ řekl Priebke, který přiznal, že zastřelil dvě z obětí a že v seznamu „odškrtával“ další.
Manželka odsouzeného propašovala vězně v kufru
Osud autorů masakru po válce byl různý, nejvíce zaujal u Priebkeho. Tento válečný zločinec totiž po válce uprchl do Jižní Ameriky, kde žil v klidu 50 let. V polovině 90. let byl i díky televiznímu interview identifikován střediskem Simona Wiesenthala a vydán do Itálie, kde jej v březnu 1998 soud poslal na doživotí do vězení. S ním byl k témuž trestu odsouzen za týž zločin bývalý důstojník SS Karl Hass. Od roku 1999 si mohl Priebke ze zdravotních důvodů odpykávat trest v domácím vězení, kde v roce 2013 zemřel ve 100 letech.
Již v roce 1946 byli za masakr k trestu smrti britským válečným soudem v Římě odsouzeni von Mackensen a Mälzer, oběma byl ale trest po odvolání změněn na doživotí. Mälzer zemřel ve vězení v roce 1952, von Mackensen byl ale ve stejném roce propuštěn a zemřel v roce 1969 na severu Německa.
Z masakru se před soudem zpovídal též generál letectva Albert Kesselring, který byl britským válečným soudem v Benátkách v roce 1947 odsouzen k trestu smrti. Později mu trest také změněn na doživotí a v roce 1952 byl z vězení ze zdravotních důvodů propuštěn. Zemřel v roce 1960.
Nacisté v ní vyráběli zbraně. Příběh tajné podzemní továrny Richard může opět ožít |
Kappler byl za masakr odsouzen italským válečným tribunálem v roce 1948 na doživotí. Při návštěvě ve vězeňské nemocnici v Římě v srpnu 1977 jej ale vynesla jeho manželka ve velkém kufru a odvezla do Německa. Rakovinou postižený Kappler v té době vážil jen 47 kilogramů. Italové poté marně žádali o jeho vydání, v únoru 1978 Kappler zemřel ve věku 70 let.
O masakru v Ardeatinských jeskyních byly natočeny dva známé filmy. Ve snímku Masakr v Římě z roku 1973 hrál Priebkeho Brook Williams, ve filmu exceloval Richard Burton jako Kappler a Marcello Mastroianni coby odbojářský kněz Antonelli. Druhý snímek, televizní film Šarlatový a černý z roku 1983, představil Priebkeho jako kapitána Hirsche (hrál jej Kenneth Colley), v dalších rolích se představili Gregory Peck, Christopher Plummer (Kappler) či John Gielgud jako papež Pius XII.