O zdejších aperitivech se vyprávějí legendy, a když se nachýlí osmá hodina večerní, volné místo u stolu tu budete hledat jen těžko: v Café Radetzky na třídě Corso Garibaldi v Miláně se pravidelně scházejí mladí, krásní a úspěšní, aby si vychutnali nejen dlouhé letní večery. Na první pohled jde o místo, jakých jsou v severoitalské metropoli stovky.
Ukrajinská armáda pátrá po nových vojácích v barech a kavárnách |
Jenže ne každý to vidí tak jednoduše. „Když sem přijdu, vlastně tím vzdávám hold bestii. Člověku, který řídil obléhání Milána a zabíjel naše vlastence,“ říká Aldo Cazzullo, vedoucí názorové rubriky vlivného italského deníku Corriere della Sera, a dodává: „Nevidím jediný důvod, proč bychom měli obdivovat kata našich hrdinů. To on řídil obléhání Milána a nařídil dělostřeleckou palbu na toto město. Bylo by mnohem lepší, kdyby se kavárna jmenovala po našich vlastencích!“
„Bestií“ a „katem“ myslí novinář Cazzullo vojevůdce Josefa Václava Radeckého (1766–1858), jednoho z nejlepších vojenských velitelů 19. století. Rodák z Třebnice u středočeských Sedlčan strávil dlouhou vojenskou kariéru ve službách rakouského mocnářství a mimo jiné výrazně přispěl k potlačení první fáze risorgimenta, tedy hnutí za sjednocení Itálie. Rakouské pluky pod Radeckého velením svedly v letech 1848 až 1849 několik vítězných bitev s Italy, bojovalo se i v samotném Miláně.
„Kde je kavárna pojmenovaná po Carlu Cattaneovi nebo Lucianu Manarovi? To byli skuteční hrdinové, kteří, než by zradili, raději zvolili smrt či vyhnanství,“ rozčiluje se Cazzullo (Cattaneo a Manara patřili mezi hrdiny protirakouského odboje – pozn. red.).
Pochod nechceme
Populární milánská kavárna ale není jediným místem, které v některých Italech v souvislosti s Radeckého jménem vzbuzuje zlou krev. Když generální ředitel slavné La Scaly, rodilý Vídeňan Alexander Pereira, vybíral repertoár pro novoroční koncert a chtěl Milánským předvést také nějaký „kus“ ze své domoviny, padla volba i na Radeckého pochod od Johanna Strausse staršího. Těžko se pak vysvětlovalo, že skladba opravdu nevznikla k poctě vítězné rakouské armády.
Nebylo to ostatně poprvé. V roce 2010 sepsala v Mantově (severoitalském městě ležícím poblíž bojišť z vojenských kampaní 1848 až 1849 – pozn. red.) skupina místních intelektuálů dokonce petici za to, aby se tamní novoroční koncert obešel bez populární vojenské skladby.
Je tak možné, že spor o maršála Radeckého – kterému někteří Italové kvůli jeho původu říkají Boemo, tedy „Čech“ – přeroste i do politiky. Už jednou to hrozilo. Vždyť v roce 2010 chtěli členové strany Liga Severu (předchůdkyně nynější vládní Ligy) pojmenovat po Radeckém v Miláně celou ulici. Tehdy šlo o jasnou provokaci: partaj, jež v té době razila osamostatnění severoitalských regionů od chudého jihu, tím chtěla dát najevo, že stav, kdy severní Itálii ovládalo Rakousko, byl lepší než „nepřirozené spojení s jižní Itálií“.
