Muhamaad Ghabaš visel několik hodin za zápěstí a byl nucen snášet bití od syrských bezpečnostních složek. Když ani to nestačilo, došlo na elektrický proud, který mu způsoboval neskutečnou bolest. Nakonec mu vojáci dali i zbraň do pusy. To vše student práva ze syrského Aleppa absolvoval proto, aby jej strážci donutili přiznat se k smyšlenému bombovému útoku.
Velký návrat. Sýrie se poprvé od vypuknutí války zúčastnila schůzky arabských států |
Proti režimu předtím Ghabaš měl vystoupit několikrát – poprvé jako 22letý, když organizoval poklidné protivládní protesty. Tehdy, v roce 2011, jej úřady zatkly, mučení tehdy trvalo dvanáct dní. Pak už neměl sílu a podepsal doznání viny.
Tím však jeho utrpení neskončilo, spíš naopak. Úřady jej přemístily do přeplněné věznice na letecké základně Mezze nedaleko syrského hlavního města Damašku. Zde jej hlídači věšeli za pouta na plot a v noci sprchovali ledovou vodou.
Hitler i anděl smrti
Bachař, který si podle Ghabáše říkal Hitler, pořádal „sadistickou večerní zábavu“, při níž nutil vězně chovat se jako zvířata a štěkat, mňoukat či kokrhat. Vše museli udělat přesně tak, jak si hlídač představoval, jinak byli biti. Někteří vězni museli klečet na čtyřech a dělat dozorcům stoly či židle.
Satelitní snímek syrské věznice Sajdnaja.
Všudypřítomné utrpení Ghabáš provázelo i na ošetřovně, kde podle svých slov viděl, jak muž s amputovanou končetinou prosil o lék proti bolesti, a ošetřovatel k němu pronesl jen větu: „Jsem Azrael (anděl smrti – pozn.red.)“ a udeřil muže železným obuškem do hlavy. Ghabáš pak musel jeho tělo odnést do koupelny, kde již další dvě těla ležela na zemi. Ve vězení napočítal 19 mrtvých za jediný měsíc.
„Měl jsem obrovské štěstí,“ uvedl jednatřicetiletý Ghabáš pro deník the New York Times. Devatenáct měsíců každodenního bití a psychického týrání přežil. Nakonec jej propustili poté, co jeho blízcí podplatili soudce.
Pít moč, jíst výkaly
Ghabáš celkem kvůli protestům prošel 12 věznicemi. Když byl zatčen potřetí, čelil surovému bití a někdy se probouzel „úplně nahý v mrazivé chodbě“. Poté co byl propuštěn, mu však jeho zážitky nikdo nevěřil. Ostatně to málokdo věřil i dalším vezňům.
Rodiny ruských bojovníků padlých Sýrii nedostanou nic. Vdova se s tím nesmířila, zažalovala stát |
Disident Munír Fakír vyprávěl, že vězni byli trestáni, pokud usnuli či mluvili bez dovolení. Také podle něj docházelo k týrání vězňů i ve vojenské nemocnici. Fakír například popsal, jak vojáci nechali dvacetiletého číšníka s cukrovkou zemřít, protože mu nedali inzulín.
Přeživší v rozvorech pro NYT popisovali, jak byli vězni v zařízení Sajdnaja nuceni pít vlastní moč, jíst exkrementy či byli při převáženi v dodávkách určených k přepravě masa svázáni a zaháknuti za řeznické háky. Jednadvacetiletého mladíka vojáci podle svědectví polili benzínem a zapálili, na popáleniny umíral 21 dní.
Mučení a zneužívání se nevyhýbá ani ženám. OSN loni zdokumentovala, že znásilnění či jiné formy sexuálního násilí zažily ženy ve 20 zařízeních režimu, muži pak v 15. OSN označila podmínky ve zmíněných věznicích za extrémní s tím, že v nich probíhá „vyhlazování a zločiny proti lidskosti“.
Mrtvých jsou tisíce
Podle nevládní syrské organizace pro lidská práva (The Syrian Network for Human Rights) je stále ve věznicích režimu nebo bylo usmrceno 128 tisíc civilistů, z toho 14 tisíc jich bylo umučeno k smrti.
Zatímco Asadova armáda bojovala o území s povstalci, jeho vláda podle NYT vyhlásila válku i vlastním občanům. V současnosti, kdy se brutální osmiletý konflikt patrně chýlí ke konci, se počet osob zadržovaných režimem v Sýrii zvýšil.
Loni (organizace) The Syrian Network zaznamenala, že bylo nově namátkově zatčeno 5607 lidí, což je více než 100 týdně a téměř o 25 procent více než předloni, napsal NYT k dění v Sýrii. List rovněž uvádí, že podle uniklých syrských vládních dokumentů zatýkání nařídili důstojníci, kteří mají blízko k Asadovi a věděli o mučení vězňů.
