Hřištěm pro nové mocenské soupeření se stala Afrika a nedá se říct, že by na něj Katar vstupoval s velkou výhodou. Po desetiletí Katařany zajímaly z Afriky snad jen Maroko, Alžírsko a Tunisko. Jejich přítomnost na zbytku kontinentu se omezila na zaměstnance neziskovky Qatar Charity, jejíž dobročinnost je podle SAE ale „pouze zástěrkou pro skutečnou náplň práce: podporu terorismu“. Právě ta spolu s přílišným sblížením se s úhlavním nepřítelem Saúdské Arábie – Íránem – je oficiálním důvodem stále trvajícího embarga.
Všichni do řady
Hned po jeho vyhlášení saúdskoarabskou koalici tak či onak podpořila řada afrických zemí – Mauritánie, Gabon, Džibutsko, Čad, Komory, Senegal a Niger odvolaly z Dauhá velvyslance a část dokonce úplně zpřetrhala diplomatické styky. „Rozhodl jsem se následovat Saúdskou Arábii, je naším partnerem už čtyřicet let, Katar je tu teprve od roku 2008,“ nechal se po vyhlášení blokády slyšet například komorský prezident Azali Assoumani. Ne všem původní odhodlání vydrželo. Katar, jeden z největších světových vývozců zemního plynu, je totiž velice bohatý, a pokud jste chudá africká země, musíte jednat pragmaticky.
Jako třeba Čad. Ten sice nejprve styky s Katarem výměnou za finanční injekci z Abú Zabí přerušil, jenže pak se ukázalo, že Katar má dost vysoký podíl ve švýcarské firmě Glencore, jež půjčila před pěti lety Čadu 1,4 miliardy dolarů, aby mohl koupit podíl v konsorciu těžícím čadskou ropu. Po propadu cen ropy nicméně stát nedokázal dluh splácet a tehdy se jako spasitel zjevil Katar, jenž se postaral o podstatně výhodnější podmínky dluhu. Jen pár hodin poté Čad oznámil, že vztahy s Katarem přerušovat nebude.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
A to je jen jedna z ukázek katarské snahy ukázat, že oni jsou „ti hodní“. Emirát otevřel kohoutky a snaží investicemi a nabídkami pomoci a spolupráce získat černý kontinent na svou stranu. A dělá to šikovně – nechce exkluzivní přátelství, jen nabízí pomoc.
Katarský emír Tamím bin Hamad Ál Thání chápe, že když se dřívější obchodní cesty uzavřely, je zapotřebí najít nové. Už v září po zahájení blokády začal fungovat nový katarský přístav Port Hamad, s jehož výstavbou začala země v roce 2010. „Před začátkem blokády jsme 90 % zboží dováželi po souši, to jsme museli reorganizovat,“ prohlásil ředitel tiskového oddělení katarské vlády Sajf Ahmad Ál Thání. V rámci budování rozsáhlejší diplomatické sítě a hledání nových trhů, jež by zajistily větší diverzifikaci katarské ekonomiky, navštívil emír poprvé v životě v prosinci 2017 západní Afriku – Senegal, Guineu, Pobřeží slonoviny, Burkinu Faso, Ghanu a Mali – vznikly nové ambasády a byly podepsány smlouvy o spolupráci.
Ovšem podstatně důležitější než západ Afriky, je východ kontinentu. Ještě přesněji Africký roh. Pás od Súdánu po Somálsko je strategicky naprosto zásadní – pobřeží mu totiž omývá Rudé moře, po němž putují obří objemy ropy do Suezského průplavu (úžinou Báb al-Mandáb denně propluje podle odhadů 3,8 milionu barelů ropy) a které představuje alternativní cestu do Jemenu, v němž je Saúdská Arábie se svou koalicí stále vojensky aktivní.
Spojené arabské emiráty budují přístavy a námořní základy po celém Africkém rohu. V únoru 2017 podepsalo Abú Zabí dohodu se separatistickou vládou Somalilandu, de facto samostatného, nicméně oficiálně neuznaného státu na území severního Somálska, o výstavbě námořní základny v přístavu Berbera. To se, samozřejmě, nelíbilo legitimní somálské vládě, na jejíž stranu se postavil právě Katar. Ten vystoupil s prohlášením o podpoře somálské „jednoty a stability“ a hlavně – přislíbil somálské vládě pomoc v hodnotě 385 milionů dolarů.
Súdánský přešlap
Zatímco v Mogadišu to emírovi, zdá se, vcelku vychází, v Súdánu vsadil na špatnou kartu. Poté, co na konci loňského roku propukly v Chartúmu protesty proti prezidentu Bašírovi, se Katar oficiálně postavil na jeho stranu. Následný pád diktátora utnul všechny velké projekty včetně revitalizace přístavu Sawákin v hodnotě čtyř miliard dolarů, na níž se měl s Katarem podílet jeho spojenec, Turecko. To si chtělo v místě k veliké nelibosti Káhiry zbudovat vojenskou základnu.
Vztahy jednotlivých zemí Afrického rohu byly dost napjaté už předtím, než se o vliv v oblasti začal přetahovat Katar se státy, které na něj uvalily embargo. Timothy Williams z nezávislého think-tanku The Royal Service Institute varuje, že jejich chování může celý region destabilizovat a přivést na pokraj války. Jako kdyby na něm zrovna tahle část světa nebalancovala i bez cizí pomoci.
